20 C 235/2023-59 — Okresní soud v Jihlavě

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhá po žalovaném zaplacení částky 22 463 Kč s příslušenstvím. V odůvodnění žaloby uvedla, že žalovaný uzavřel se společností [právnická osoba], [IČO] (dále jen právní předchůdkyně žalobkyně) dne 8. 12. 2000 smlouvu o finančním leasingu [číslo]. Na základě smlouvy přenechala právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému předmět leasingu na dobu 36 měsíců. Žalovaný se zavázal uhradit 36 měsíčních splátek. Žalovaný uhradil poslední splátku dne 18. 7. 2001. V případě prodlením se zaplacením splátky delším 30 dnů mohla právní předchůdkyně žalobkyně mohla smlouvu předčasně ukončit. Smlouva tak byla ukončena ke dni 22. 12. 2001. Pohledávka byla poté postoupena na žalobkyni. Dlužná částka činí 22 463 Kč. Žalovanému byla zaslána předžalobní výzva dne 30. 4. 2020. 2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. Soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání, když účastníci s tímto postupem vyslovili souhlas (§ 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen o.s.ř.), § 101 odst. 4 o.s.ř.). 3. Z leasingové smlouvy [číslo] ze dne 8. 12. 2020 soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému vozidlo Citroen BX 19 1,9 16V za pořizovací cenu 50 000 Kč. Žalovaný se zavázal zaplatit dále nájemné ve výši 3 209 Kč měsíčně, a to po dobu 36 měsíců. Součástí smlouvy jsou všeobecné obchodní podmínky, předávací protokol a splátkový kalendář. Ze splátkového kalendáře soud zjistil přehled jednotlivých splátek 4. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 12. 3. 2019, její přílohy a dohody o úplatě soud zjistil, že žalovaná pohledávka byla postoupena na žalobkyni. Dopisem ze dne 25. 3. 2019 bylo žalovanému oznámeno postoupení pohledávky. Právní předchůdkyně žalobkyně dne 15. 3. 2019 vystavila potvrzení o zaplacení kupní ceny za pohledávku. 5. Z předžalobní výzvy ze dne 29. 4. 2020 soud zjistil, že žalovaný byl vyzván k úhradě částky 53 831,70 Kč nejpozději do 9. 5. 2020. 6. Na základě předložených listinných důkazů dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci. Právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela se žalovaným smlouvu o leasingu na předmětné vozidlo. Ve smlouvě se zavázala toto vozidlo předat žalovanému do užívání a žalovaný se zavázal mimo jiné k úhradě měsíčních splátek ve výši podle splátkového kalendáře. Žalovaný ovšem zaplatil poslední splátku dne 18. 7. 2001 a dále již nic dalšího neuhradil. Z tohoto důvodu právní předchůdkyně žalobkyně smlouvu předčasně ukončila a vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky. Následně postoupila žalovanou pohledávku na žalobkyni. Žalovanému byla zaslána předžalobní výzva k plnění. 7. Podle § 262 odst. 1 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, platí, že strany si mohou dohodnout, že jejich závazkový vztah, který nespadá pod vztahy uvedené v § 261, se řídí tímto zákonem. Jestliže taková dohoda směřuje ke zhoršení právního postavení účastníka smlouvy, který není podnikatelem, je neplatná. 8. Podle ustanovení § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.“) věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle ustanovení § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. 9. Podle ustanovení § 1968 o.z. platí, že dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 10. Na základě zjištěných skutečností a s přihlédnutím ke shora citovaným zákonným ustanovením soud dospěl k závěru, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným došlo k uzavření nepojmenované smlouvy, v níž se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala přenechat žalovanému předmět smlouvy k dočasnému užívání a žalovaný se zavázal uhradit žalované sjednané měsíční splátky. Pohledávka byla platně postoupena na žalobkyni. Žalovaný ovšem uhradil pouze část splátek. Jelikož žalovaný netvrdil ani neprokázal, že by tyto zbývající nároky uhradil, soud tak žalobě vyhověl a přiznal žalobkyni nárok na zaplacení částky 22 463 Kč. Soud žalobě vyhověl i v rozsahu žalobkyní požadovaného zákonného úroku z prodlení, neboť žalovaný se dostal do prodlení se splácením peněžitého dluhu. Výše úroku z prodlení je dána nařízením vlády č. 351/2013 Sb. V souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o.s.ř. soud žalovanému uložil, aby žalovanou částku zaplatil do tří dnů od právní moci rozsudku, neboť pro jinou lhůtu k plnění neshledal důvod. 11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jenž byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 9 320,60 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 899 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 bodu 5. vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty 22 463 Kč sestávající z částky 2 020 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 písm. a), d) a. t. (převzetí a příprava zastoupení, návrh ve věci samé, předžalobní výzva) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a náhrady za daň z přidané hodnoty podle § 137 odst. 1, 3 a § 151 odst. 2 o. s. ř. ve výši 21 % z částky 6 960 Kč ve výši 1 461,60 Kč. Podle ustanovení § 149 odst. 1 o. s. ř. soud žalovanému uložil zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně ve lhůtě podle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť pro jinou lhůtu k plnění neshledal důvod.