4 C 11/2023-51 — Okresní soud v Jihlavě

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 25 332,32 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že žalovaný uzavřel se společností [právnická osoba], [IČO], (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“) dne 29. 4. 2019 smlouvu o zápůjčce [číslo] na jejímž základě byla žalovanému poskytnuta částka 14 000 Kč, kterou si žalovaný převzal v hotovosti při podpisu uvedené smlouvy. Žalovaný se ve smlouvě zavázal vrátit právní předchůdkyni žalobkyně poskytnutou zápůjčku ve 100 týdenních splátkách společně s poplatkem ve výši 14 190 Kč, který byl tvořen kapitalizovaným úrokem za dobu řádného trvání smlouvy ve výši 4 290 Kč, administrativním poplatkem za zpracování zápůjčky ve výši 5 610 Kč a částkou za vedení zákaznického účtu ve výši 4 290 Kč; dohodnutá úroková sazba činila 29 % ročně. K posouzení úvěruschopnosti žalovaného byly právní předchůdkyní žalobkyně využity žalovaným poskytnuté údaje v zákaznické kartě. Žalovaný svůj dluh řádně a včas nehradil-do podání žaloby na svůj dluh zaplatil pouze částku 4 200 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně smlouvou ze dne 28. 1. 2022 postoupila pohledávku za žalovaným v dosud neuhrazené výši žalobkyni. Právní předchůdkyně žalobkyně oznámila žalovanému postoupení pohledávky dopisem ze dne 30. 1. 2022. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Z nařízeného jednání se žalobkyně omluvila, žalovaný se bez omluvy nedostavil, soud tak v souladu se zákonem č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen„ o. s. ř.“), jednal bez přítomnosti účastníků. 3. Soud ve věci provedl dokazování listinami. Ze smlouvy o zápůjčce [číslo] ze dne 29. 4. 2019 soud zjistil, že byla uzavřena mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným. Právní předchůdkyně žalobkyně se ve smlouvě zavázala poskytnout žalovanému zápůjčku ve výši 14 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku vrátit společně s poplatkem ve výši 14 190 Kč, který byl tvořen kapitalizovaným úrokem za dobu řádného trvání smlouvy ve výši 4 290 Kč, administrativním poplatkem za zpracování zápůjčky ve výši 5 610 Kč a částkou za vedení zákaznického účtu ve výši 4 290 Kč, a to vše ve 100 týdenních splátkách. Ve smlouvě žalovaný svým podpisem potvrdil, že zapůjčenou částku převzal v hotovosti při uzavření smlouvy. Ze smluvních podmínek, jež tvořily součást smlouvy, vyplývá, že výpůjční úroková sazba byla v posuzovaném případě stanovena jako pevná pro celou dobu trvání smlouvy ve výši 29 % ročně. 4. Ze zákaznické karty právní předchůdkyně žalobkyně vyplývá, že totožnost žalovaného byla ověřena občanským průkazem, že příjem domácnosti žalovaného činí 26 142 Kč, příjem žalovaného činí 6 960 Kč a jeho běžné měsíční výdaje činí 3 000 Kč. V části nazvané ověřené dokumenty právní předchůdkyně žalobkyně zaškrtla možnosti výměr důchodu, podpory. Z výpisu z bankovního účtu žalovaného za duben 2019 bylo zjištěno, že jedinou příchozí platbou byla dávka na bydlení, naopak žalovaný opakovaně ze svého účtu provedl výběr hotovosti a na jeho účtu za duben 2019 zůstala minimální částka, a to 242,82 Kč. 5. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 28. 1. 2022 a z přehledu postoupených pohledávek soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně postoupila na žalobkyni pohledávku za žalovaným v dosud neuhrazené výši. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 30. 1. 2022 a z podacího lístku vyplývá, že právní předchůdkyně žalobkyně oznámila žalovanému postoupení pohledávky na žalobkyni a požádala o uhrazení dlužné částky do 10 dnů od doručení oznámení. Z předžalobní výzvy a z podacího lístku soud zjistil, že právní zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky v dodatečné lhůtě. 6. Z provedených důkazů má soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela s žalovaným smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě poskytla žalovanému částku 14 000 Kč, kterou si žalovaný převzal v hotovosti v den podpisu smlouvy. Žalovaný se zavázal dlužnou částku vrátit ve splátkách spolu s poplatkem ve výši 14 190 Kč, který byl tvořen kapitalizovaným úrokem za dobu řádného trvání smlouvy ve výši 4 290 Kč, administrativním poplatkem za zpracování zápůjčky ve výši 5 610 Kč a částkou za vedení zákaznického účtu ve výši 4 290 Kč. Při uzavírání smlouvy o zápůjčce ověřila právní předchůdkyně žalobkyně totožnost žalovaného a žalovaný jí sdělil své příjmy, výdaje. Podle zaškrtnutých políček v kartě zákazníka měl být k ověření správnosti údajů poskytnutých žalovaným využit pouze výměr důchodu, podpory. Z předloženého výpisu z účtu žalovaného za duben 2019 nelze usuzovat, že žalovaný měl dostatečný příjem pro splácení budoucí zápůjčky, když jediným příjmem na účet byla dávka na bydlení a za uvedený měsíc na účtu zůstala pouze částka 242,82 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila svou pohledávku za žalovaným v dosud neuhrazené výši na žalobkyni. Žalovaný byl vyzvána k úhradě dluhů před podáním žaloby. Do podání žaloby žalovaný na svůj dluh z uvedené smlouvy zaplatil pouze částku 4 200 Kč. 7. Dle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Soud proto postupoval v souladu s recentní judikaturou Krajského soudu v Brně (srov. rozsudek Krajského soudu v Brně z 5. 8. 2021, č.j. 28 Co 221/2020-205) jakožto soudu nadřízeného, dle kterého je úkolem soudů v obdobných věcech na prvním místě posoudit, zda úvěrová instituce náležitě ověřila úvěruschopnost. Dojde-li totiž soud k závěru, že úvěrová instituce nedostála své povinnosti posoudit úvěruschopnost dlužníka, potom není třeba se zabývat zachováním formy této smlouvy v elektronické podobě podle § 562 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), ve spojení s § 104 a § 110 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, upravujícími negativní důsledky pro poskytovatele spotřebitelského úvěru, které se již ovšem neprojeví. Zdejší soud proto v prvé řadě přistoupil k posouzení, zda žalobkyně dostatečně posoudila úvěruschopnost žalovaného. 8. Podle § 86 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru, je poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 87 odst. 1 zákona Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle § 87 odst. 2 zákona je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 9. Podle § 1879 o. z., věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Dle § 1880 odst. 1 o. z., postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. 10. Podle § 1958 odst. 2 o. z., neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Podle § 1968 o. z. je v prodlení dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 11. Dle § 2991 odst. 1, odst. 2 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vyda