4 C 316/2023-47 — Okresní soud v Jihlavě

1. Podanou žalobou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 42 899,70 Kč s příslušenstvím. V odůvodnění žaloby uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost [právnická osoba] (dále též jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“), uzavřela prostřednictvím elektronického formuláře umístěného na internetových stránkách se žalovanou dne 20. 6. 2019 smlouvu o revolvingovém úvěru. Na základě smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně na účet č. [bankovní účet] žalované úvěr, který žalovaná čerpala v konečné částce 42 899,70 Kč. Poskytnutý úvěr byl splatný dne 19. 2. 2023, žalovaná však dluh nehradila a dluží žalobou uplatněnou částku. Právní předchůdkyně žalobkyně prověřila úvěruschopnost žalované výpočtem mezi doložitelnými příjmy a výdaji. Pohledávka za žalovanou byla postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 27. 1. 2020 na žalobkyni. Žalovaná dlužnou částku nezaplatila ani po zaslání předžalobní upomínky. 2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila, k nařízenému jednání se bez omluvy nedostavila, ač byla řádně předvolána v souladu se zákonem č. 99/1963 Sb., občanským soudním řádem (dále též jen„ o. s. ř.“). Soud tak jednal v její nepřítomnosti dle § 101 odst. 3 o. s. ř. Žalobkyně se z jednání omluvila. 3. Ze smlouvy o revolvingovém úvěru ze dne 20. 6. 2019 soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně je označena jako věřitel a žalovaná jako klient a identifikován je jménem a příjmením, rodným číslem, adresou trvalého bydliště, telefonním číslem a e-mailovou adresou. Právní předchůdkyně žalobkyně se zavázala poskytnout žalované úvěr do výše úvěrového limitu 80 000 Kč, úroková sazba je stanovena na 8, 50 % měsíčně, RPSN na 262,91 % Smlouva není nikým podepsána. 4. Z listiny označené jako„ Standartní informace o spotřebitelském úvěru“ soud zjistil, že ta obsahuje stejné podmínky poskytnutí a splácení revolvingového úvěru jako předložená smlouva. 5. Z přiloženého přehledu čerpání úvěru žalované soud zjistil, že žalovaná vyčerpala na revolvingovém účtu finanční částku ve výši 42 899, 70 Kč. 6. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 27. 1. 2020, z dodatku [číslo] ke smlouvě ze dne 27. 1. 2020 a z přiloženého seznamu postoupených pohledávek soud zjistil, že právní předchůdkyně převedla pohledávku za žalovanou na žalobkyni. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 12. 3. 2023 soud zjistil, že tím právní předchůdkyně žalobkyně oznámila žalované postoupení pohledávky na žalobkyni. Z předžalobní výzvy ze dne 12. 3. 2023 soud zjistil, že žalobkyně žalovanou vyzvala k zaplacení dlužné částky ve výši 54 224,70 Kč. 7. Dle § 104 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, smlouva o spotřebitelském úvěru vyžaduje písemnou formu a musí obsahovat informace podle § 106 až 108 a § 109 odst. 1 uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy. Dle § 561 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále též jen „o. z.“), se k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat. Dle § 562 odst. 1 o. z. je písemná forma zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. 8. Soud zhodnotil zjištěný skutkový stav z hlediska výše uvedených ustanovení a dospěl k závěru, že žalobkyně neprokázala, že by mezi její právní předchůdkyní a žalovanou byla uzavřena tvrzená smlouva o úvěru. Otázku elektronických podpisů upravuje zákon č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce a Nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 910/2014 ze dne 23. července 2014, o elektronické identifikaci a službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce na vnitřním trhu a o zrušení směrnice 1999/93/ES. Pro elektronický podpis platí, že musí být jednoznačně spojen s podepisující osobou, tak aby umožňoval identifikaci podepisující osoby ve vztahu k datové zprávě, byl vytvořen a připojen k datové zprávě pomocí prostředků, které podepisující osoba může udržet pod svou výhradní kontrolou, a byl k datové zprávě, ke které se vztahoval, připojen takovým způsobem, že bylo možno zjistit jakoukoliv následnou změnu dat. Vzhledem k tomu, že žalobkyně předložila soudu pouze nepodepsaný dokument, nebylo prokázáno, že by žalovaná akceptovala (byť elektronicky) dokument právě v podobě, kterou žalobkyně předkládá. S ohledem na to, že žalovaná čerpala finanční prostředky od právní předchůdkyně žalobkyně, je zřejmé, že k nějakému jednání mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou došlo. Není však prokázáno, že výsledkem těchto jednání bylo uzavření smlouvy za podmínek tvrzených žalobkyní. Žalobkyně tedy neprokázala, že mezi její právní předchůdkyní a žalovanou došlo k uzavření smlouvy o úvěru v podobě, jak tvrdila v žalobě. Na základě výše uvedeného proto dospěl soud k závěru, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou nedošlo platně a účinně k uzavření smlouvy o úvěru. 9. Nadto je třeba rovněž uvést, že žalobkyně dále neprokázala, že by její právní předchůdkyně splnila svoji povinnost odborně posoudit schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr ve smyslu § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Při nesplnění této povinnosti je nutné takovou smlouvu posoudit rovněž jako neplatnou, a to dle ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru. I přes znění předmětného ustanovení je potřeba neplatnost považovat za absolutní, k níž soud přihlíží z úřední povinnosti, neboť smyslem tohoto zákona je implementace předpisů EU vydaných na ochranu spotřebitele. K otázce absolutní neplatnosti smlouvy odkazuje soud pro zjednodušení na rozhodnutí Soudního dvora ve věci sp. zn. C [číslo]. I z tohoto důvodu by tak bylo nutno v případě prokázání existence tvrzené smlouvy mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou posoudit smlouvu jako absolutně neplatnou. 10. Soud má tedy za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované částku ve výši 42 899,70 Kč, přičemž žalovaná ničeho neuhradila. Žalovaná byla vyzvána k vrácení peněz zástupcem žalobkyně dopisem odeslaným dne 12. 3. 2023 s tím, že ji byla poskytnuta lhůta 3 dnů. Vzhledem k tomu, že nebylo prokázáno, že by mezi žalobkyní, resp. právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byla platně a účinně uzavřena smlouva či jiné právní ujednání, dospěl soud k závěru, že se žalovaná na úkor žalobkyně (resp. její právní předchůdkyně) bezdůvodně obohatila podle § 2991 odst. 1 o. z., a je proto povinna podle citovaného ustanovení vrátit částku dosud neuhrazené části bezdůvodného obohacení, tedy 42 899,70 Kč. Úroky z prodlení byly žalobkyni přiznány podle § 1970 o. z. ve výši podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to ode dne 20. 2. 2023 Lhůtu k plnění soud stanovil v souladu s ustanovením § 160 o. s. ř., neboť pro odlišný postup neshledal důvod. 11. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobkyně byla ve věci plně úspěšná, a proto jí soud přiznal náhradu nákladů řízení v částce 3 895 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 716 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b odst. 1 bodu 1. vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 42 899,70 Kč sestávající z částky 500 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci podle § 11 odst. 1 písm. a), d) a. t. (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem, návrh ve věci samé) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a náhrada daně z přidané hodnoty ve výši 21 % podle § 137 odst. 3 o. s. ř. a § 151 odst. 2 o. s. ř. z částky 1 800 Kč ve výši 378 Kč. Podle ustanovení § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaná povinna zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně, a to ve lhůtě podle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť pro uložení jiné lhůty soud neshledal důvod.