11 C 87/2024-189 — Okresní soud v Jihlavě

1. Žalobci se proti žalovaným domáhali určení, že jejich otec , jméno FO, , zemřelý dne , datum, , byl v době smrti vlastníkem obrazu nazývaného „Cesta u Giverny při západu slunce“ od autora , jméno FO, z roku 1898. Uvedli, že , jméno FO, obraz koupil od , jméno FO, smlouvou z 16. 10. 1965 za cenu 2 500 Kčs a cenu pak ve splátkách zaplatil. Obraz převezl , jméno FO, s , jméno FO, a , jméno FO, do , jméno FO, , kde byl nejprve umístěn ve služební garáži, poté u , jméno FO, Popíchala v bytě a následně byl propůjčen městu do obřadní síně, kde se nachází dodnes. , jméno FO, Popíchal pracoval pro , právnická osoba, v , jméno FO, a v letech 1980 – 1986 byl jeho předsedou. Vlastnické právo k obrazu na město , adresa, nikdy nepřevedl. Po zjištění, že město zvažuje prodej obrazu, se , jméno FO, Popíchal dopisem z 29. 8. 2019 o své právo přihlásil, téhož roku však zemřel. První žalovaný v pozůstalosti nalezl doklady o vlastnickém právu , jméno FO, a o vydání obrazu požádal dne 18. 8. 2023. Posléze dne 1. 9. 2023 požádali oba žalobci o dodatečné projednání objevené pozůstalosti. Vzhledem k tomu, že pozůstalostí řízení nadále probíhá, navrhli žalobci určení, že , jméno FO, byl v době smrti vlastníkem obrazu. Žalobu až v průběhu řízení vznesli žalobci též proti druhému žalovanému, který je jedním z dědiců , jméno FO, a řízení o pozůstalosti se účastní.2. Podle žalobců nebylo vlastnictví obrazu převedeno na československý stát a stát s obrazem nehospodařil. Obraz nebyl ošetřen ani restaurován, byl vystaven slunečnímu záření i běžným výkyvům teplot, nesloužil k plnění úkolů obce. Vlastnické právo pak nemohlo ani ze zákona přejít na město , adresa, . , adresa, jako první žalovaný tedy ani nemohlo nabýt přesvědčení, že mu obraz patří, a nemohlo jej vydržet podle podmínek pro mimořádné vydržení. Dokladem o nabytí vlastnictví není ani inventarizační kniha, která byla sepsána souhrnně v roce 1989/1990. Městskému národnímu výboru , adresa, byl obraz pouze vypůjčen a představitelé národního výboru se později stali i představiteli města , adresa, ; tím se fakticky předávala znalost o právních poměrech spojených s obrazem. Jestliže se město , adresa, snaží pouhou výpůjčku obrazu transformovat do vlastnického práva, aniž má doklady o převodu vlastnictví, jedná v nepoctivém úmyslu.3. První žalovaný se žalobou nesouhlasil. Uvedl, že obraz koupil , právnická osoba, v , jméno FO, v roce 1967 za částku 7 960 Kč a stal se majetkem státu. , právnická osoba, v , jméno FO, s ním hospodařil tím, že nad ním vykonával správu. Jako takový pak obraz ze zákona přešel do vlastnictví žalovaného v roce 1991. Starší evidence byla převzata i do současného elektronického evidenčního systému. Pro případ, že před rokem 1991 byla vlastníkem jiná osoba než stát, byl žalovaný od roku 1991 v dobré víře, že mu obraz patří. V roce 2019, kdy bylo poprvé zpochybněno vlastnické právo prvního žalovaného, uplynula doba, po které první žalovaný vlastnické právo vydržel. Druhý žalovaný se domníval, že žalobci, resp. jejich předchůdce , jméno FO, začali své vlastnické právo uplatňovat až v návaznosti na zjištění hodnoty obrazu, když se v médiích objevila tato informace s úvahami o prodeji obrazu. Jestliže žalobci dokládali koupi obrazu , jméno FO, v roce 1965, pochyboval první žalovaný i o tom, jaký obraz byl předmětem koupě, když kupní smlouva pouze obecně určovala „obraz , jméno FO, “ a takových obrazů vzniklo větší množství.4. Druhý žalovaný se žalobou souhlasil. Potvrdil, že jeho otec , jméno FO, koupil předmětný obraz od paní , právnická osoba, v roce 1967 jej na žádost předsedy Národního výboru v , jméno FO, , jméno FO, zapůjčil do , Anonymizováno, obřadní síně. Do roku 1990 ani po založení právní subjektivity obcí nikdy nebyly pochyby o vlastnictví , jméno FO, . To platilo i v době, kdy se starostou , jméno FO, stal , jméno FO, , který byl blízkým přítelem rodiny , jméno FO, . Přesto v roce 2019, kdy , jméno FO, byl již nemocen, začalo město , adresa, uvažovat o prodeji obrazu. Druhý žalovaný nevěřil, že obraz mohl být městu darován, pokud jeho otce , jméno FO, požádal o vydání obrazu. Druhý žalovaný uvedl, že byl přítomen tomu, kdy , jméno FO, přivezl obraz z Divadla ABC v Praze do Polné Františku Popíchalovi do garáže. Druhý žalovaný pak určitý čas spal v místnosti, kam byl obraz přemístěn. Nynější žalobu chápe druhý žalovaný jako způsob, jak skutečné vlastníky obrazu připravit o jejich majetek lidmi, kteří donedávna neměli o obrazu žádnou povědomost. Rozpor shledává v tom, že první žalovaný tvrdí, že obraz zakoupil, a současně starosta města uvádí, že obraz byl městu darován.5. Výslechem žalobce a) soud zjistil, že informace o koupi obrazu jeho otcem , jméno FO, má jen z doslechu, neboť mu v té době byly 2 roky. Domů se jim obraz nevešel a otec jej převezl do obřadní síně. Tam žalobce a) jako malý recitoval a vždy žil v tom, že obraz tam jeho otec zapůjčil. Otec obrazy sbíral a znal i hodnotu předmětného obrazu. Žalobce a) byl přítomen tomu, když se jeho otec v roce 2019 z novin dozvěděl, že se má obraz prodávat. Tehdy otec ihned volal starostovi , jméno FO, , ale dovolal se až paní , jméno FO, , a řekl jí, že si nepřeje, aby se jeho obraz prodával. Otec byl na obraz vždy pyšný a byl přesvědčen, že se se ví, že mu obraz patří. Všichni starostové , jméno FO, byli otcovi kamarádi. Otec nikdy neřešil, co bude s obrazem po jeho smrti. Jiné obrazy, které vlastnil, ale rozdal ještě za života svým dětem. V pozůstalostním řízení, kterým byla pověřena notářka Parkanová, jako dědici obraz za předmět nečinili, protože notářka žádala nabývací titul a poté vytvořila zmatené usnesení.6. Výslechem druhého žalovaného soud zjistil, že mu bylo sedm roků, když jeho otec , jméno FO, nechal obraz přivézt na nákladním autě. Obraz byl nejdřív složený ve stodole, pak jej měl žalovaný vedle postele a následně byl umístěn do obřadní síně. Otec tam pracoval na odboru místního hospodářství Národního výboru, pak byl předsedou. O obrazu mluvili tak, že je „náš“. Žalovaný si pamatuje příležitost z oslavy otcových 50. narozenin, když s dalšími lidmi stáli u obrazu a obraz komentovali. Otec vždycky spoléhal, že ve vedení obce je ještě nějaký člověk (včetně nynějšího starosty , jméno FO, ), díky kterému se o obraz nemusí bát. Žalovaný ale neslyšel, že by se jeho otec se současným starostou o obrazu mluvil. Až v roce 2019 se otec rozhodl obraz vymáhat. Žalovaný dlouhá léta pobýval v Humpolci a záležitostmi z , jméno FO, se nezabýval. Žalovaný se ve výtvarném umění vyzná a byl si vědom hodnoty obrazu. Hodnotnější obraz nemá.7. Z výpovědi svědka , jméno FO, , dřívějšího zaměstnance města , adresa, , soud zjistil, že v době, kdy pracoval jako elektrikář v komunálních službách, že obraz přivezl kolem roku 1970 s kolegou , jméno FO, z divadla v Praze. Obraz složili v garáži v , jméno FO, . Odtud jej do obřadní síně převážel pan , jméno FO, , který o tom řekl svědkovi. Svědek slyšel od tajemníka , právnická osoba, , adresa, pana , Anonymizováno, , že obraz koupil , jméno FO, a zapůjčil jej do obřadní síně. S , jméno FO, měl svědek blízký vztah, nikdy s ním ale nemluvil o tom, z jakého důvodu se obraz převezl z garáže do obřadní síně. Podle svědka se obraz vezl z garáže rovnou do obřadní síně, ale přesný přehled svědek nemá. O tom, že se obraz nachází v obřadní síni, se svědek dozvěděl, když tam dělal elektrické rozvody. Svědek nevěděl, zda , jméno FO, někdy obraz žádal vrátit, ani jako dlouho měl obraz v síni být. U žádného jednání o obrazu svědek nebyl.8. Účastnickým výslechem , jméno FO, , starosty města , adresa, , soud zjistil, že iniciativu k prodeji obrazu vzbudil , tituly před jménem, , jméno FO, z Klubu za historickou , jméno FO, . Obraz pak byl oceněn a probíraly se alternativy, jak s obrazem naložit. O jednání se dozvěděl , jméno FO, , který svědka kontaktoval s tím, že obraz městu daroval a nepřeje si, aby byl prodáván. Svědek je starostou již 26 let a od roku 1986 byl místopředsedou Národního výboru. Za tuto dobu se až do roku 2019 o obraz nikdo nehlásil, byť , jméno FO, a jeho rodinu svědek pokládá za své přátele. Svědek vždy myslel, že obraz městu někdo daroval, a hodnotu obrazu neznal. Až v roce 2019 svědka oslovil , jméno FO, a požadoval, aby město obraz neprodávalo, protože obraz městu daroval. Tuto informaci pak svědek přednesl i před zastupitelstvem města. Město nerozhodlo o prodeji obrazu, ale důvodem nebyl postoj , jméno FO, . Při druhém telefonátu už , jméno FO, svědkovi zpochybnil, že obraz daroval, a tvrdil, že obraz v budově městského úřadu pouze zveřejnil. Současně se ale bavili i o jiných věcech jako přátelé a svědek se nedomnívá, že jejich přátelství bylo narušeno. Poté, co město , adresa, zjistilo hodnotu obrazu, pojistilo jej a elektronicky zabezpečilo.9. Výslechem svědkyně , jméno FO, , účetní města , adresa, , soud zjistil, že obraz podle jejího mínění je v evidenci městského majetku, protože městu patří. Obraz v obřadní síni svědkyně zná