Žalobkyně se podanou žalobou domáhala proti žalované zaplacení částky ve výši 32 040 Kč s příslušenstvím. V odůvodnění žaloby uvedla, že je obchodní společností, jejímž předmětem podnikání je mimo jiné poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru, a žalovaná je fyzickou osobou nepodnikající. Žalobkyně uzavřela s žalovanou smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , číslo, , na základě které poskytla žalované na její účet č. , č. účtu, dne , datum, a , datum, peněžní prostředky v celkové výši 20 000 Kč. Žalobkyně uvedla, že smlouva byla uzavřena prostřednictvím webové stránky žalobkyně , webová stránka, , na níž se žalovaná registrovala, vyplnila formulář žádosti o poskytnutí úvěru, uvedla své osobní údaje, emailovou adresu a telefonní číslo. Žalovaná provedla ze svého účtu na účet žalobkyně ověřovací platbu ve výši , částka, za účelem ověření totožnosti. Smluvní dokumentaci žalovaná potvrdila zadáním verifikačního SMS kódu zaslaným na telefonní číslo, které uvedla. Těmito kroky byla smlouva mezi účastníky uzavřena dne , datum, a , datum, . Žalobkyně doplnila, že před poskytnutím úvěru řádně ověřila úvěruschopnost žalované, když vycházela z výpisů z bankovního účtu žalované (příp. výplatních lístků) a provedla lustraci její bonity ve veřejných databázích (ISIR, CEE, CRKI a BRKI). Žalobkyně tak neměla důvodné pochybnosti o schopnosti žalované poskytnutý úvěr řádně splácet. Žalovaná se zavázala tyto prostředky vrátit spolu se smluvním úrokem ve výši 40 % p. m. z jistiny. Úvěr byl žalované poskytnut na dobu neurčitou, přičemž žalovaná měla každý měsíc, a to vždy nejpozději k 25. dni v měsíci, zaplatit úrok přirostlý za uplynulé období. Jistinu úvěru mohla žalovaná splatit zcela nebo zčásti kdykoli během trvání smlouvy. Žalobkyně tvrdila, že žalovaná se dostala do prodlení. Upomínkou ze dne , datum, byla žalovaná informována o okamžitém zesplatnění úvěru s účinností ke dni , datum, a byla vyzvána k jeho úhradě. Žalovaná se dostala do prodlení s úhradou celého úvěru dne , datum, . Svůj dluh neuhradila ani k předžalobní upomínce ze dne 19. 10. 2025. Nárok žalobkyně tak představuje neuhrazenou jistinu úvěru ve výši 20 000 Kč, smluvní úrok ve výši 40 % p.m. z jistiny za první měsíc doby čerpání úvěru v kapitalizované výši 8 000 Kč a smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z jistiny za každý kalendářní den v období od data prodlení 31. 3. 2025 do data odeslání předžalobní výzvy 19. 10. 2025 ve výši 4 040 Kč. Jako příslušenství pohledávky žalobkyně žádá zákonný úrok z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 28 000 Kč od 31. 3. 2025 do zaplacení.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a k nařízenému jednání se bez omluvy nedostavila. Žalobkyně svoji účast u jednání řádně omluvila. Soud proto postupoval podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), a věc projednal a rozhodnul bez přítomnosti účastníků.3. Z listiny označené jako smlouva o spotřebitelském úvěru č. , číslo, ze dne , datum, soud zjistil, že je uzavřena mezi žalobkyní (jako úvěrující) a žalovanou (jako úvěrovaným). Žalovaná je ve smlouvě identifikována jménem a příjmením, rodným číslem, telefonním číslem, adresou trvalého bydliště a e-mailovou adresou. Jako bankovní účet, na který mají být vyplaceny dohodnuté peněžní prostředky, uvedla účet č. , č. účtu, . Ze smlouvy soud dále zjistil, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalované úvěr formou opakovaného čerpání peněžních prostředků až do výše úvěrového limitu 10 000 Kč. Poskytnutí úvěru ve výši limitu bylo sjednáno na den , datum, . Žalovaná měla splácet každý měsíc, a to vždy nejpozději k 25. dni v měsíci, úrok přirostlý za uplynulé období. Jistinu úvěru mohla žalovaná splatit zcela nebo zčásti kdykoli během trvání smlouvy. Úrok byl sjednán ve výši 40 % měsíčně. V případě prodlení žalované s úhradou bylo ujednáno právo žalobkyně požadovat mimo jiné smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž je žalovaná v prodlení. Pro případ prodlení žalované po dobu dvou kalendářních měsíců nebo delší byla žalobkyně oprávněna celý neuhrazený úvěr zesplatnit. Smlouva je opatřena podpisem jednatele žalobkyně, na místě podpisu žalované je pouze strojovým písmem uvedeno její celé jméno.4. Kopiemi dokladů (občanského a řidičského průkazu) bylo potvrzeno, že bylo jednáno s žalovanou.5. Z výplatních lístků soud zjistil, že žalovaná měla čistý příjem ze zaměstnání u společnosti , právnická osoba, v květnu , datum, ve výši , částka, , v červnu , datum, ve výši , částka, a v září , datum, ve výši , částka, .6. Z potvrzení o provedené platbě soud zjistil, že z účtu žalobkyně byla na účet č. , č. účtu, provedena dne , datum, platba ve výši 10 000 Kč a , datum, rovněž platba ve výši 10 000 Kč. Ze sdělení , právnická osoba, soud zjistil, že majitelem tohoto účtu byla ke dni provedených transakcí žalovaná.7. Z dopisu ze dne , datum, soud zjistil, že žalovaná byla ze strany žalobkyně informována o okamžitém zesplatnění celého úvěru s účinností ke dni , datum, z důvodu opakovaného porušení smluvních podmínek. Dlužná částka úvěru ke dni zesplatnění činila 55 665 Kč. Žalovaná byla vyzvána k úhradě dluhu do 3 dnů od doručení dopisu.8. Z výzvy k úhradě ze dne 19. 10. 2025 soud zjistil, že žalovaná na zesplatněný úvěr ničeho neuhradila. Byla vyzvána k úhradě dlužné částky do 3 dnů s upozorněním na možnost soudního vymáhání pohledávky. Z potvrzení o podání doporučené zásilky soud zjistil, že výzva byla odeslána žalované dne 21. 10. 2025.9. Soudu byla předložena také listina označená jako Smlouva o postoupení pohledávek a příloha č. , číslo, ke smlouvě o kontokorentním úvěru a ke smlouvě o zřízení zástavního práva k pohledávkám ze dne , datum, včetně seznamu pohledávek z těchto smluv. Ze smlouvy o postoupení pohledávek soud zjistil, že byla uzavřena dne , datum, mezi žalobkyní jako postupitelem a společností , právnická osoba, jako postupníkem za účasti společnosti , právnická osoba, . Z přílohy č. , číslo, soud zjistil, že obsahuje žádost žalobkyně o čerpání finančních prostředků, přičemž tato žádost tvoří přílohu ke smlouvě o kontokorentním úvěru a ke smlouvě o zřízení zástavního práva k pohledávkám uzavřené dne , datum, mezi společností , právnická osoba, jako věřitelem a žalobkyní jako dlužníkem. Vzhledem k tomu, že vůbec nebylo tvrzeno, že by pohledávka za žalovanou vyplývající z předmětné smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , číslo, byla postoupena (a v seznamu postupovaných pohledávek jméno žalované není uvedeno), soud z uvedených listinných důkazů neučinil žádná relevantní skutková zjištění pro posouzení této věci.10. Na základě provedeného dokazování s přihlédnutím k tomu, co uvedli účastníci, dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním. Žalobkyně poskytla ve dnech , datum, a , datum, na bankovní účet žalované peněžní prostředky v celkové výši 20 000 Kč. Žalobkyně postupovala na základě ujednání, které mělo být dne , datum, dohodnuto právě s žalovanou. Na základě takového ujednání měla žalobkyně poskytnout žalované úvěr formou opakovaného čerpání peněžních prostředků do výše sjednaného úvěrového limitu a žalovaná měla vyčerpané prostředky vrátit společně s úrokem ve výši 40 % měsíčně v pravidelných měsíčních splátkách. Takové ujednání probíhalo elektronicky na internetové stránce žalobkyně, kdy dohodu měla žalovaná podepsat elektronicky zadáním verifikačního SMS kódu (písemná podoba smlouvy o úvěru předložená soudu obsahuje namísto podpisu žalované pouze strojově napsané jméno). Žalovaná vyčerpané peněžní prostředky neuhradila, žalobkyně proto úvěr ke dni , datum, zesplatnila a z důvodu prodlení žalované s jeho úhradou žalobkyně požadovala i smluvní pokutu. Žalovaná byla naposledy k úhradě dluhu vyzvána předžalobní výzvou ze dne 19. 10. 2025 (odeslanou žalované dne 21. 10. 2025), dle které měla dluh uhradit do 3 dnů.11. Podle § 561 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě se vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat.12. Podle § 562 odst. 1 o. z. písemná forma je zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby.13. Podle § 104 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění zákona č. 462/2023 Sb. účinném od 1. 9. 2024 (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), smlouva o spotřebitelském úvěru vyžaduje písemnou formu a musí obsahovat informace podle § 106 až 108 a § 109 odst. 1 uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy.14. Podle § 551 o. z. o právní jednání nejde, chybí-li vůle jednající osoby. Podle § 554 o. z. k zdánlivému právnímu jednání se nepřihlíží.15. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 věty první o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.16. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení a výši úroku z prodlení s placením pohledávky výživného pro nezletilé dítě, které nenabylo plné svéprávnosti, stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.17. S ohledem na zjištěný skutkový stav a výše uvedená zákonná ustanovení soud dospěl k závěru, že předmětný závazkový vztah nelze považovat za platnou smlouvu o spotřebitelském úvěru podle zákona o spotřebitelském úvěru. Tento zákon sám v ustanovení § 104 větě první stanoví, že smlouva o spotřebitelském úvěru musí být uzavřena v písemné formě. Za písemnou formu se přitom podle ustanovení § 562 odst. 1 o. z. považuje i jednání elektronickými prostředky za podmínky, že tyto prostředky umožňují zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. Pro dodržení písemné formy musí být písemnost podle ustanovení § 561 odst. 1 o. z. podepsána. Zákon č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce, přitom rozlišuje tři druhy elektronických podpisů, a to zaručený elektronický podpis, uznávaný elektronický podpis a tzv. prostý elektronický podpis [ten připouští i čl. 3 bodu 10 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 910/2014 ze dne , datum, , o elektronické identifikaci a službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce na vnitřním trhu a o zrušení směrnice č. 1999/93/ES]. Vzhledem k tomu, že uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru nepatří mezi kategorie jednání s osobou veřejnoprávního charakteru podle § 5 a § 6 zákona č. 297/2016 Sb., je možné k jejímu podepsání využít kterýkoliv typ elektronického podpisu. Zároveň však platí, že podpis jednajícího (vlastnoruční i elektronický) plní dvě funkce: jednak prokazuje, že jednala skutečně podepsaná osoba, a jednak zabezpečuje nezměnitelnost podepsané listiny. Obě uvedené funkce přitom splňuje pouze zaručený elektronický podpis (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. 33 Cdo 3210/2007, dostupný na www.nsoud.cz). V projednávané věci měla být smlouva uzavřena mezi žalobkyní a žalovanou elektronicky prostřednictvím webového rozhraní žalobkyně, přičemž žalovaná smlouvu nepodepsala způsobem uvedeným výše.18. Z ostatních okolností kontraktačního procesu, které časově souvisí s tvrzeným sjednáváním smlouvy o úvěru, by bylo možné dovodit, že žalobkyně skutečně jednala s žalovanou (zejména pokud jde o provedení bankovních transakcí a kopie dokladů). Z písemného vyhotovení smlouvy předloženého soudu je pak zřejmé, že se jedná o elektronickou podobu právního jednání, které nebylo ze strany žalované podepsáno vůbec. Údajný podpis smlouvy žalovanou měl být proveden zadáním vygenerovaného SMS kódu. Smlouva předložená soudu jednak žádným takovým kódem opatřena není, ale také ničím nebyl doložen postup, jakým měla žalovaná se zněním smlouvy vyjádřit souhlas. Strojově napsané jméno žalované pak s ohledem na výše uvedené judikatorní podmínky nelze považovat za řádný elektronický podpis. Z těchto skutečností nelze uzavřít, že znění posuzované smlouvy v okamžiku jejího „podepsání“ žalovanou bylo totožné se zněním poskytnutým soudu, tj. že nedošlo k její následné změně. Absence formy právního jednání a podpisu osoby jednající má za následek, že není zřejmé, kdo, kdy a jak takové právní jednání učinil. Žalobkyně tedy neprokázala, že forma jednání, kterou zvolila, umožnila zachycení jeho obsahu a jeho nezměnitelnost. Žalobkyně sice doložila, že v listopadu a prosince , datum, jednala s žalovanou, avšak neprokázala, že výsledkem takového jednání bylo uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru v podobě předložené soudu. Přestože ustanovení § 104 zákona o spotřebitelském úvěru nespojuje s nedodržením písemné formy právního jednání jeho neplatnost, v tomto případě vůbec nebyla prokázána vůle žalované uzavřít posuzovanou smlouvu o úvěru. Jedná se tedy o zdánlivé právní jednání podle ustanovení § 551 o. z., k němuž se podle § 554 o. z. nepřihlíží.19. Vzhledem k tomu, že předmětnou smlouvu o úvěru nelze považovat za platně uzavřenou, nelze za platná považovat žádná peněžitá plnění (včetně úroku či smluvní pokuty). Žalobkyně přesto prokázala, že poskytla žalované peněžní prostředky v celkové výši 20 000 Kč. Soud má za to, že se žalovaná v tomto rozsahu na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatila, neboť žalobkyně jí plnila bez právního důvodu. Ve smyslu ustanovení § 2993 věty první o. z. má tedy žalobkyně právo na vrácení toho, co bylo žalované plněno. Vzhledem k tomu, že žalovaná nárok žalobkyně nerozporovala, ani netvrdila a neprokázala, že by na dlužnou částku cokoli uhradila, soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni poskytnutou jistinu ve výši 20 000 Kč s úrokem z prodlení, na nějž žalobkyni vzniklo právo v souladu s § 1970 o. z. ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Žalovaná byla povinna závazek splnit bez zbytečného odkladu poté, co ji o to žalobkyně požádala. K tomu došlo výzvou k zaplacení ze dne 19. 10. 2025. Tato výzva byla odeslána žalované dne 21. 10. 2025 a s přihlédnutím k fikci doručení dle ustanovení § 573 o. z. jí mohla být doručena nejdříve dne 24. 10. 2025. Žalovaná byla povinna dle předžalobní výzvy dlužnou částku uhradit do tří dnů; v této lhůtě však nic neuhradila a následujícím dnem se dostala do prodlení. Soud proto přiznal žalobkyni úrok z prodlení z dlužné částky 20 000 Kč až od 28. 10. 2025 do zaplacení. V souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. soud žalované uložil, aby přiznanou částku zaplatila do tří dnů od právní moci rozsudku, neboť pro jinou lhůtu k plnění neshledal důvod.20. Výrokem II. tohoto rozsudku pak soud žalobu z výše uvedených důvodů ve zbývajícím rozsahu zamítnul.21. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl v souladu s ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř. Vzhledem k tomu, že každý z účastníků měl ve věci částečný úspěch, soud jejich úspěch pro účely rozhodnutí o nákladech řízení kapitalizoval, a to ke dni vyhlášení rozsudku. Žalobkyně se v řízení domáhala částky 36 504,65 Kč (zaplacení jistiny a úroku ve výši 28 000 Kč, smluvní pokuty ve výši 4 040 Kč a úroku z prodlení kapitalizovaného ke dni vyhlášení rozsudku na částku 4 464,65 Kč), úspěšná však byla pouze co do částky 21 726,57 Kč (v jistině ve výši 20 000 Kč a úroku z prodlení kapitalizovaného na částku 1 726,57 Kč). Žalobkyně tedy byla úspěšná z 59,5 %, čemuž odpovídá úspěch žalované v rozsahu 40,5 %. Žalobkyně tak má ve smyslu § 142 odst. 2 o. s. ř. vůči žalované, po započtení procesního úspěchu žalované, právo na náhradu 19 % jí vzniklých nákladů řízení.22. V případě plného úspěchu žalobkyně ve věci by jí náležela náhrada nákladů řízení podle § 142 odst. 1 o. s. ř., jenž by představovalo právo na náhradu nákladů vynaložených na odměnu právního zástupce v souladu s § 11 odst. 1 písm. a) a d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „AT“), za celkem tři úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, odeslání předžalobní výzvy a podání žaloby) ve výši 3 × 700 Kč, když soud vycházel z tarifní hodnoty podle § 8 odst. 1 AT ve výši 32 040 Kč a sazba odměny za úkon byla určena podle § 14b odst. 1 písm. c) bodu 3 AT. Dále by žalobkyni v souladu s § 14b odst. 6 písm. a) AT náležela paušální náhrada nákladů ve výši 3 × 100 Kč a zaplacený soudní poplatek ve výši 1 282 Kč. Celkem by tak náklady řízení na straně žalobkyně činily 3 682 Kč.23. S ohledem na výše uvedené soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni poměrnou, žalobkyni dle úspěchu v řízení přiznanou částečnou náhradu nákladů řízení (19 %) ve výši 699,58 Kč. Lhůta k plnění byla žalované podle § 160 odst. 1 o. s. ř. stanovena obdobně, přičemž podle § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaná povinna náhradu nákladů řízení zaplatit k rukám zástupkyně žalobkyně.