Okresní soud v Jihlavě 24 C 123/2026-16 – Smlouva pracovní

Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení 12 424 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že účastníci uzavřeli dne 19. 10. 2023 smlouvu o úvěru, na jejímž základě byla žalovanému vyplacena v hotovosti při podpisu smlouvy částka 18 000 Kč. Žalovaný se ve smlouvě zavázal vrátit žalobkyni v týdenních splátkách po 546 Kč i poplatky a smluvní úrok v celkové ve výši 14 724 Kč. K posouzení úvěruschopnosti žalovaného využila žalobkyně žalovaným poskytnuté údaje, kontrolu v dostupných databázích (databáze neplatných dokladů MV ČR, systém společnosti , právnická osoba, , insolvenční rejstřík), telefonickou kontrolu zaměstnání, kontrolu platební historie žalovaného u žalobkyně, kontrolu žalovaným předložených dokumentů. Žalovaný svůj dluh řádně nehradil, dostal se do prodlení, čímž se dluh ze smlouvy stal splatným v termínu splatnosti nejbližší další týdenní splátky. Žalovaný na svůj dluh uhradil celkem 20 300 Kč. Před podáním žaloby byl žalovaný písemně vyzván k úhradě svého dluhu.2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.3. Soud ve věci provedl dokazování listinami. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne 19. 10. 2023 soud zjistil, že tato smlouva byla uzavřena mezi žalobkyní a žalovaným. Žalobkyně se ve smlouvě zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 18 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku vrátit a zaplatit žalobkyni v souvislosti s tímto úvěrem kapitalizovaný úrok ve výši 3 564 Kč, poplatek za zpracování a doručení úvěru ve výši 5 400 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 5 760 Kč, to vše v 60 týdenních splátkách. Zápůjční úroková sazba byla sjednána ve výši 70,89 % ročně. Ve smlouvě žalovaný svým podpisem potvrdil, že poskytnutou částku převzal v hotovosti při uzavření smlouvy. Z článku Následky porušení povinností Klienta odst. 1 smluvních podmínek, jež tvořily součást smlouvy, soud zjistil, že za porušení smlouvy ze strany klienta se považuje mimo jiné každé jednotlivé prodlení s úhradou splátky úvěru. Pokud klient nesplní svoji povinnost uhradit jednotlivou splátku včas, vyzve společnost klienta k úhradě dlužné splátky, k čemuž klientovi stanoví lhůtu alespoň 30 dní. Neuhradí-li klient dlužnou částku ani v této dodatečné lhůtě, má společnost právo požadovat uhrazení celé dlužné částky včetně příslušenství, a to v termínu splatnosti nejbližší další týdenní splátky. Z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru soud zjistil parametry poskytovaného úvěru.4. Z evidenční karty klienta ze dne 18. 10. 2023 se podává, že žalovaný je rozvedený, bydlí v nájmu, zaměstnán je na plný úvazek na pracovní smlouvu u společnosti , Anonymizováno, s čistým měsíčním příjmem ve výši 18 857 Kč, jeho měsíční výdaje činí celkem 9 468 Kč a jeho disponibilní zůstatek činí 4 529 Kč. V části nazvané Doplňující/upřesňující informace k žádosti je rukou dopsáno: „, Anonymizováno, “.5. Z přehledu platební historie soud zjistil, že ke smlouvě č. , hodnota, -, Anonymizováno, , klient , Jméno žalovaného, , bylo předepsáno 60 týdenních splátek po 546 Kč v celkové výši 32 760 Kč a že na tento úvěr bylo uhrazeno celkem 20 300 Kč, přičemž poslední platba ve výši 300 Kč byla uhrazena ve 45. týdnu roku 2024. Z předžalobní výzvy ze dne 16. 12. 2025 a z podacího archu soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky 12 424 Kč do 7 dnů od doručení této výzvy.6. Z provedených důkazů má soud za prokázané, že účastníci uzavřeli smlouvu, na jejímž základě poskytla žalobkyně žalovanému částku 18 000 Kč, kterou si žalovaný převzal v hotovosti v den podpisu smlouvy. Žalovaný se zavázal dlužnou částku vrátit ve splátkách spolu s poplatky a úrokem v celkové výši 14 724 Kč. Při uzavírání smlouvy žalobkyně zjistila na základě prohlášení žalovaného, jaké jsou jeho příjmy a výdaje. Podle rukou psaného textu v evidenční kartě klienta využila žalobkyně k ověření správnosti údajů poskytnutých žalovaným jeho pracovní smlouvu a výplatní pásky. Žalovaný na svůj dluh z uvedené smlouvy uhradil žalobkyni celkem částku 20 300 Kč. Žalovaný byl vyzván k úhradě dluhu před podáním žaloby.7. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od 29. 5. 2022 do 31. 12. 2023 (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.8. Podle § 3 odst. 2 písm. a) zákona o spotřebitelském úvěru pro účely tohoto zákona se rozumí věřitelem poskytovatel nebo osoba, která nabyla pohledávku za spotřebitelem ze smlouvy o spotřebitelském úvěru.9. Podle § 3 odst. 1 písm. d) zákona o spotřebitelském úvěru pro účely tohoto zákona se rozumí poskytovatelem ten, kdo jako podnikatel poskytuje spotřebitelský úvěr.10. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.11. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.12. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle odst. 2 je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.13. Podle § 419 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.“) spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.14. Soud dospěl k závěru, že na závazkové vztahy mezi účastníky je plně aplikovatelný zákon o spotřebitelském úvěru, neboť žalobkyně poskytla žalovanému úvěr v rámci své podnikatelské činnosti a žalovaný při tomto právním jednání nevystupoval v rámci podnikatelské činnosti nebo samostatného výkonu povolání. Podmínkou platnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru je povinnost věřitele s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet. Součástí odborné péče věřitele při ověřování schopnosti spotřebitele splácet úvěr je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem, ale i prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení, a to například potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele a podobně (blíže viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39, dostupný na stránkách www.nssoud.cz, a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, dostupný na stránkách www.nsoud.cz, oba aplikovatelné i ve vztahu k zákonu č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru). Žalobkyně svá tvrzení, že k ověření správnosti údajů poskytnutých žalovaným využila i další zdroje, a to pracovní smlouvu a výplatní pásky žalovaného, soudu nijak neprokázala, neboť tato skutečnost bez dalšího nevyplývá z pouhého rukou psaného záznamu v zákaznické kartě. Soud má za prokázané, že žalobkyně se v tomto případě spokojila s pouhým tvrzením žalovaného, čímž nesplnila řádně svoji zákonnou povinnost s odbornou péčí posoudit schopnost žalovaného splácet úvěr, a proto soud posoudil smlouvu o spotřebitelském úvěru uzavřenou mezi účastníky jako neplatnou podle § 87 odst. 1 věty první zákona o spotřebitelském úvěru. Neplatná jsou tudíž i ujednání o smluveném úroku a poplatcích, jak vyplývají ze smlouvy.15. Žalobkyně však soudu prokázala, že poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 18 000 Kč, z nichž žalovaný vrátil částku 20 300 Kč. Tuto úhradu žalovaného soud s ohledem na neplatnost smlouvy o úvěru započetl na jistinu ve výši 18 000 Kč. Žalovaný tudíž zaplatil žalobkyni částku o 2 300 Kč přesahující výši zapůjčené částky, čímž došlo k úplnému zániku jeho dluhu z této smlouvy. S ohledem na výše uvedenou neplatnost smlouvy o úvěru a úplné splacení poskytnuté částky proto soud žalobu jako nedůvodnou v plném rozsahu zamítl.16. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu. V řízení byl zcela úspěšný žalovaný, a tudíž mu náleží náhrada nákladů řízení proti neúspěšné žalobkyni. Protože však žalovanému v řízení žádné náklady nevznikly, rozhodl soud, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.