4 C 42/2026-15 — Okresní soud v Jihlavě

1. Podanou žalobou se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 14 362,06 Kč se zákonným úrokem z prodlení. Žalobkyně v odůvodnění žaloby uvedla, že provozuje vodovody a kanalizace v , adresa, . Na odběrné místo č. , hodnota, na adrese , adresa, , zajišťovala dodávky pitné vody (číslo vodoměru , Anonymizováno, ) a dále zajišťovala odvod a čištění odpadních vod. Žalobkyně v období od 5. 1. 2023 do 4. 7. 2023 dodala žalovanému 114 m³ pitné vody a současně zajistila odvod a čištění 114 m³ odpadních vod. Tím jí vzniklo právo na úhradu vodného ve výši 8 132,76 Kč bez DPH a stočného ve výši 4 923,66 Kč bez DPH. Tyto pohledávky vyúčtovala fakturou č. , hodnota, ze dne 15. 9. 2023 na celkovou částku 14 362 Kč včetně DPH, splatnou dne 29. 9. 2023, kterou žalovaný dosud neuhradil.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, ač mu byla spolu s výzvou k vyjádření se doručena do vlastních rukou postupem dle § 49 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) na adresu trvalého pobytu. K nařízenému jednání se žalovaný nedostavil, aniž by se omluvil. Soud při splnění zákonných podmínek jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného (§ 101 odst. 3 o. s. ř.).3. Z faktury č. , hodnota, ze dne 15. 9. 2023 soud zjistil, že žalobkyně vyúčtovala žalovanému za odběrné místo č. , hodnota, za období od 5. 1. 2023 do 4. 7. 2023 vodné za 114 m³ ve výši 8 132,76 Kč bez DPH a stočné za 114 m³ ve výši 4 923,66 Kč bez DPH. Splatnost byla stanovena na 29. 9. 2023; celkem měl žalovaný uhradit částku 14 362,06 Kč včetně DPH.4. Z detailu vzdáleného odečtu vodoměru v odběrném místě žalovaného soud zjistil, že za období od 5. 1. 2023 do 4. 7. 2023 byla celková spotřeba 114 m³.5. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k závěru, že žalobkyně zajišťovala pro žalovaného na odběrném místě č. , hodnota, dodávky pitné vody a odvádění a čištění odpadních vod. Za tyto služby v období od 5. 1. 2023 do 4. 7. 2023 vyúčtovala žalovanému celkovou částku 14 362,06 Kč. Žalovaný však do dnešního dne ničeho neuhradil.6. Podle § 8 odst. 13 věty prvé zákona č. 274/2001 Sb., o vodovodech a kanalizacích pro veřejnou potřebu a o změně některých zákonů (dále jen „o vodovodech a kanalizacích“), má vlastník vodovodu právo na úplatu za dodávku pitné vody (dále jen "vodné"), pokud ze smlouvy uzavřené podle odstavce 2 nevyplývá, že vodné se platí provozovateli vodovodu (§ 20).7. Podle § 8 odst. 14 věty prvé zákona o vodovodech a kanalizacích má vlastník kanalizace právo na úplatu za odvádění odpadních vod (dále jen "stočné"), pokud ze smlouvy uzavřené podle odstavce 2 nevyplývá, že stočné se platí provozovateli kanalizace (§ 20).8. Soud posoudil závazkový vztah mezi účastníky jako platně a účinně uzavřenou smlouvu o dodávce pitné vody a odvádění a čištění odpadních vod. Žalobkyně prokázala, že žalovanému dodávala pitnou vodu a zajistila odvod a čištění odpadních vod. Žalovaný za poskytnuté služby řádně a včas nezaplatil, v důsledku čehož se dostal do prodlení dle § 1968 o. z. Žalovaný nárok žalobkyně nijak nerozporoval, ani netvrdil a neprokázal, že by svůj dluh žalobkyni již uhradil (příp. že by nárok žalobkyně zanikl jinak). Soud proto žalobě v plném rozsahu vyhověl a přiznal žalobkyni požadovanou částku 14 362,06 Kč včetně úroků z prodlení, a to v zákonné výši (podle § 1970 o. z., ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb.), jak byly požadovány žalobkyní. V souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. bylo žalovanému uloženo, aby přiznanou částku zaplatil do 3 dnů od právní moci rozsudku, neboť pro jinou lhůtu plnění soud neshledal důvody.9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 4 369,50 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”), z tarifní hodnoty ve výši 14 362,06 Kč sestávající z částky 400 Kč za každý ze dvou úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci a z částky 1 700 Kč za jeden úkon uvedený v § 11 odst. 1 a. t. realizovaný po podání návrhu ve věci včetně jedné paušální náhrady výdajů ve výši 450 Kč dle § 14b odst. 6 písm. b) a. t. Přestože by žalobkyni náleželo také právo na dvě paušální náhrady výdajů po 100 Kč podle 14b odst. 6 písm. a) a.t., žalobkyně se tohoto práva výslovně vzdala. Soud žalobkyni přiznal daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 2 950 Kč ve výši 619,5 Kč. Výše odměny byla stanovena podle § 14b a. t., neboť se jedná o řízení, které tatáž žalobkyně zahajuje ve skutkově i právně obdobných věcech na ustáleném vzoru. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaný povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně, a to ve lhůtě podle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť pro uložení jiné lhůty soud neshledal důvod.