Okresní soud v Jihlavě 4 C 69/2026-19 – Náklady řízení
Okresní soud v Jihlavě · 10. 8. 2026
Aplikovaná ustanovení
Související právní otázky
O co šlo
o 15 900 Kč s příslušenstvím
Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalované zaplacení částky 15 900 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že s žalovanou uzavřela dne 7. 12. 2024 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě byla žalované poskytnuta částka ve výši 10 000 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr vrátit společně se smluvním úrokem ve výši 40 % p. m. Žalovaná se zavázala v měsíčních splátkách splácet úrok přirostlý za minulé období, přičemž jistinu mohla uhradit kdykoliv během trvání smlouvy. Žalobkyně uvedla, že smlouva byla uzavřena prostřednictvím internetové stránky www., Anonymizováno, .cz, a to registrací žalované na těchto stránkách zadáním osobních údajů včetně telefonního čísla a e-mailové adresy. Prostřednictvím internetových stránek žalovaná nahrála kopii dokladu totožnosti a dále si nastavila parametry úvěru a souhlasila se zněním smlouvy. Totožnost žalované byla také prověřena verifikační platbou ve výši 1 Kč. Smlouva byla uzavřena zadáním pětimístného SMS kódu zaslaného žalované. Úvěr byl žalované vyplacen na účet č. , č. účtu, . Úvěruschopnost žalované byla prověřována z výplatních listin či výpisu z bankovního účtu a dále byla žalovaná lustrována v databázích , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , , Anonymizováno, a , Anonymizováno, . Žalovaná se dostala do prodlení s úhradou, v poslední upomínce byla upozorněna o zesplatnění celého dluhu k 11. 4. 2025. Pro případ prodlení s úhradou splátek bylo sjednáno právo žalobkyně na smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky denně. Žalovaná byla k úhradě dluhu vyzvána předžalobní výzvou ze dne 19. 10. 2025. Kromě jistiny ve výši 10 000 Kč žalobkyně po žalované požaduje smluvní úrok v kapitalizované výši 4 000 Kč, smluvní pokutu v kapitalizované výši 1 900 Kč a zákonný úrok z prodlení od 12. 4. 2025 do zaplacení. K vyjádření žalobkyně datovanému ke dni 3. 8. 2026 a přiloženým dokumentům soud nepřihlížel, neboť bylo soudu doručeno až po vyhlášení tohoto rozsudku.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Z nařízeného jednání se žalobkyně omluvila, žalovaná se bez omluvy nedostavila, soud tak v souladu se zákonem č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), jednal bez přítomnosti účastníků.3. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne 7. 12. 2024 soud zjistil, že žalovaná je v této smlouvě identifikována jménem a příjmením, rodným číslem, adresou trvalého bydliště, e-mailovou adresou, telefonním číslem a číslem bankovního účtu. Žalobkyně se ve smlouvě zavázala poskytnout žalované revolvingový úvěr s možností opakovaného čerpání s limitem ve výši 10 000 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr splatit v měsíčních splátkách se smluvním úrokem ve výši 40 % p. m. do doby úplného splacení jistiny. Pro případ prodlení s úhradou měsíčních splátek bylo sjednáno právo žalobkyně na smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně. Dále bylo sjednáno právo žalobkyně zesplatnit celý úvěr, pakliže by se žalovaná dostala i přes předchozí výzvu žalobkyně do prodlení delšího než 2 měsíce. Ve smlouvě bylo sjednáno, že podpisem se rozumí také potvrzení souhlasu verifikačním SMS kódem , Anonymizováno, . Nedílnou součástí smlouvy byly také všeobecné obchodní podmínky, produktové podmínky a sazebník. Totožnost žalované byla ověřena z občanského průkazu č. , hodnota, .4. Z potvrzení o provedené platbě vystaveného dne 7. 12. 2024 společností , právnická osoba, , soud zjistil, že dne 7. 12. 2024 byla z účtu žalobkyně zaslána na účet č. , č. účtu, částka 10 000 Kč.5. Z dopisu ze dne 8. 4. 2025 soud zjistil, že k témuž dni došlo k zesplatnění úvěru a žalovaná byla o této skutečnosti informována. Žalovaná byla dále vyzvána k úhradě částky 30 307 Kč nejpozději do 3 dnů od doručení tohoto dopisu.6. Z výpisu z účtu č. , č. účtu, za období od července do prosince 2024 soud zjistil, že na účet byly připsány zejména tyto částky: dne 15. 8. 2024 zaslala , jméno FO, částku 63 000 Kč s poznámkou „půjčka“; dne 2. 9. 2024 společnost , právnická osoba, , částku 7 500 Kč a dne 9. 9. 2024 částku 3 500 Kč, obě jako zápůjčku; dne 29. 9. 2024 společnost , Anonymizováno, ´, Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, ., Anonymizováno, ., Anonymizováno, . částku 12 000 Kč s označením „půjčka“; dne 1. 10. 2024 společnost , právnická osoba, . úvěr ve výši 6 000 Kč; dne 6. 10. 2024 společnost , právnická osoba, , platbu s označením „půjčka“ ve výši 15 000 Kč; dne 7. 10. 2024 částku 5 000 Kč; dne 14. 10. 2024 společnost , právnická osoba, úvěr ve výši 15 000 Kč; a dne 8. 11. 2024 , jméno FO, částku 3 500 Kč s poznámkou „půjčka“. Z téhož výpisu soud dále zjistil, že z účtu byly odeslány platby společnosti , Anonymizováno, , Anonymizováno, , a to dne 15. 8. 2024 ve výši 3 000 Kč, dne 19. 9. 2024 ve výši 2 000 Kč a dne 21. 10. 2024 ve výši 4 000 Kč. Dne 15. 8. 2024 byla dále odeslána platba společnosti , právnická osoba, , ve výši 10 137 Kč. Na účet , Anonymizováno, .cz byly odeslány platby dne 20. 8. 2024 ve výši 220 Kč, dne 25. 8. 2024 ve výši 450 Kč a dne 15. 10. 2024 ve výši 220 Kč.7. Dne 19. 10. 2025 byla právní zástupkyní žalobkyně sepsána předžalobní výzva s výzvou k úhradě dlužné částky 32 842,51 Kč do tří dnů. Předžalobní výzva byla žalované odeslána dne 21. 10. 2025, o čemž svědčí přiložené potvrzení o podání doporučené zásilky.8. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Dne 7. 12. 2024 uzavřela žalobkyně s žalovanou smlouvu o revolvingovém úvěru, na jejímž základě zaslala žalobkyně na účet žalované č. , č. účtu, částku 10 000 Kč. Žalovaná se zavázala úvěr splácet v měsíčních splátkách společně se smluvním úrokem, avšak dostala se do prodlení s úhradou již první splátky, v důsledku čehož došlo dne 8. 4. 2025 k zesplatnění úvěru. Žalovaná dlužnou částku ani po výzvě neuhradila, dne 21. 10. 2025 tak byla vyzvána předžalobní výzvou k zaplacení dlužné částky do tří dnů.9. Dle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Soud proto postupoval v souladu s judikaturou Krajského soudu v Brně (srov. rozsudek Krajského soudu v Brně z 5. 8. 2021, č.j. 28 Co 221/2020-205) jakožto soudu nadřízeného, dle kterého je úkolem soudů v obdobných věcech na prvním místě posoudit, zda úvěrová instituce náležitě ověřila úvěruschopnost. Dojde-li totiž soud k závěru, že úvěrová instituce nedostála své povinnosti posoudit úvěruschopnost dlužníka, potom není třeba se zabývat zachováním formy této smlouvy v elektronické podobě podle § 562 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), ve spojení s § 104 a § 110 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, upravujícími negativní důsledky pro poskytovatele spotřebitelského úvěru, které se již ovšem neprojeví. Zdejší soud proto v prvé řadě přistoupil k posouzení, zda žalobkyně dostatečně posoudila úvěruschopnost žalované.10. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.11. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.12. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle § 87 odst. 2 zákona je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.13. Podle § 2991 odst. 1, 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zejména ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není narušeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.14. Na základě provedeného dokazování a s přihlédnutím ke shora citovaným zákonným ustanovením soud dospěl k následujícímu. Na závazkový vztah mezi žalobkyní a žalovanou je plně aplikovatelný zákon o spotřebitelském úvěru, neboť žalobkyně poskytla úvěr žalované v rámci své podnikatelské činnosti a žalovaná při tomto právním jednání nevystupovala jako podnikatel, přičemž nebylo tvrzeno ani prokázáno, že by úvěr měl souviset s podnikatelskou činností žalované. Podmínkou platnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru je splnění povinnosti věřitele s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele půjčku splácet. Součástí odborné péče věřitele při ověřování schopnosti spotřebitele splácet půjčku je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem, ale i prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení, a to například potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele a podobně (blíže srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39). Soud má z provedeného dokazování za prokázané, že žalobkyně fakticky rezignovala na povinnost prověření úvěruschopnosti. Žalobkyně nijak neprokázala, že by se skutečně zabývala příjmovou a výdajovou stránkou žalované. Ačkoliv v žalobě tvrdila, že si od žalované vyžádala platební pásky, výpis z účtu a provedla lustraci veřejných databází, doložila pouze výpis z bankovního účtu. Z toho je však zjevné, že si žalovaná půjčovala peníze nejen od fyzických osob, ale i finančních institucí. Z uhrazených splátek je nanejvýš jisté, že tyto nesplácela řádně a včas. Pro žalobkyni mělo být i varovným signálem, že žalovaná posílala peníze na účet portálu sazka.cz.15. S ohledem na výše uvedené proto soud učinil závěr, že žalobkyně nesplnila řádně svoji zákonnou povinnost s odbornou péčí posoudit schopnost žalované splácet úvěr, a proto soud posoudil smlouvu o spotřebitelském úvěru uzavřenou mezi žalobkyní a žalovanou jako absolutně neplatnou. Absolutně neplatná jsou tudíž i ujednání o smluveném úroku a poplatku za sjednání úvěru, jak vyplývají ze smlouvy. K otázce absolutní neplatnosti smluv odkazuje soud na rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci sp. zn. C-679/18. Žalobkyně však soudu prokázala, že žalované poskytla finanční prostředky ve výši 10 000 Kč a žalovaná neuhradila ničeho. Vzhledem k tomu, že smlouva uzavřená mezi žalobkyní a žalovanou je absolutně neplatná a mezi stranami není jiné platné smluvní ujednání, má soud za to, že se žalovaná na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatila, neboť jí plnila z neplatné smlouvy. Žalovaná je proto povinna žalobkyni vydat to, oč se obohatila.16. Co se týče požadovaných úroků z prodlení, ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru představuje zvláštní úpravu k obecné úpravě bezdůvodného obohacení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021) a stanoví soukromoprávní sankci poskytovateli úvěru spočívající v tom, že jeho nárok se omezuje výlučně na vrácení nesplacené jistiny úvěru bez sjednaného příslušenství a poplatků, a to ve lhůtě, která se odvíjí od možností spotřebitele, nikoli od výzvy věřitele. Nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. vzniká poskytovateli úvěru teprve okamžikem prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny ve lhůtě určené dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Samotná výzva věřitele k vrácení nesplacené části jistiny z neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru tak prodlení dlužníka nezakládá. Splatnost jistiny v době přiměřené možnostem spotřebitele je proto dána až rozhodnutím soudu a do té doby se spotřebitel nemůže dostat do prodlení.17. Žalovaná v projednávané věci zůstala zcela procesně pasivní a jednání se nezúčastnila; soud proto neměl k dispozici žádná skutková zjištění o jejích aktuálních možnostech plnění. Za této situace soud v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. určil lhůtu k plnění (vrácení poskytnuté jistiny) v délce 30 dnů, kterou považuje za přiměřenou jak z hlediska možností žalované, tak z hlediska oprávněných zájmů žalobkyně.18. Zbývající část žaloby ohledně požadované zbylé částky s ohledem na výše uvedenou absolutní neplatnost smlouvy soud zamítl.19. O nákladech řízení soud rozhodl v souladu s § 142 odst. 2 o. s. ř. S ohledem na skutečnost, že úspěch účastníků byl poměrově téměř stejný (žalobkyně dosáhla úspěchu z 55 %, žalovaná při zohlednění výše zamítnutého úroku z prodlení kapitalizovaného ke dni rozhodnutí) dosáhla úspěchu v rozsahu 45 %), soud rozhodl o tom, že žádnému z účastníků se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.