13 C 102/2021-24 — Okresní soud v Jablonci nad Nisou

1. Žalobou podanou k soudu ve formě návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu dne [datum] se žalobkyně domáhala uložení povinnosti žalované zaplatit jí pohledávku ve výši 90 Kč s příslušenstvím z titulu nezaplaceného regulačního poplatku za poskytnutí lékařské pohotovostní služby jejímu nezletilému synovi [jméno] [jméno] [příjmení], [datum narození], dne [datum]. Regulační poplatek byl vyúčtován daňovým dokladem [číslo] [variabilní symbol], se stanovenou splatností ke dni 17. 4. 2018. Žalovaná dluh písemně uznala dne 9. 4. 2018. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Účastníci souhlasili s projednáním věci bez nařízení jednání ve smyslu § 115a o.s.ř. 3. Z předložených listinných důkazů soud zjistil, že synovi žalované byla žalobkyní poskytnuta dne 9. 4. 2018 lékařská pohotovostní služba, za což jí byl vystaven daňový doklad [číslo] [variabilní symbol], se stanovenou splatností ke dni 17. 4. 2018 znějící na částku 90 Kč. Žalovaná dlužnou částku, splatnou ke dni 17. 4. 20218 co do důvodu a výše písemně uznala. 4. Podle § 2053 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o.z.) uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá. 5. Z hlediska právního posouzení zjištěného skutkového stavu vycházel soud z předloženého písemného uznání dluhu, které bylo žalovanou podepsáno. Právní domněnka, že dluh v době tvrzeného uznání existoval, zde tedy byla založena. 6. Nárok žalobkyně vychází ze zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění ve znění účinném v době poskytnutí pohotovostní služby synovi žalované ve zdravotnickém zařízení. Podle § 12 písm. m) citovaného zák. je pojištěnec povinen hradit zdravotnickému zařízení regulační poplatky podle § 16a. Podle § 16a odst. 1 citovaného zákona pojištěnec, anebo za něj jeho zákonný zástupce, je povinen hradit poskytovateli regulační poplatek ve výši 90 Kč za využití lékařské pohotovostní služby. 7. Žalovaná splatný závazek řádně a včas neuhradila, a je tedy ve smyslu ust. § 1968 věty prvé o.z. v prodlení. Podle ust. § 1970 o.z. je žalobce v takovém případě oprávněn požadovat úhradu úroku z prodlení, a to ve výši dohodnuté účastníky smlouvy, popřípadě stanovené vládním nařízením, jestliže k uzavření dohody o výši úroků nedošlo. V daném případě nebyla výše úroků smluvena. Žalobkyni proto přísluší úrok z prodlení ve výši stanovené v § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Splatnost dluhu nastala dne 17. 4. 2018. Žalobkyně požadovala úrok z prodlení z dlužné částky v zákonné výši ode dne následujícího, tj. 18. 4. 2018, její nárok je proto i v této části oprávněný. 8. Ohledně nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s § 142a odst. 1 o.s.ř., § 151 odst. 3 o.s.ř. a vyhláškou č. 254/2015 Sb. 9. Náhrada žalobkyní účelně vynaložených nákladů řízení je tedy tvořena zaplaceným soudním poplatkem ve výši 400 Kč dle položky 2 písm. a) Sazebníku zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, a režijním paušálem za dva úkony dle § 1 odst. 3, § 2 vyhl. č. 254/2015 Sb., spočívající v zaslání předžalobní upomínky a podání žaloby po 100 Kč, tj. celkem 600 Kč. 10. Lhůta k plnění byla stanovena dle ust. § 160 odst. 1 o.s.ř. 11. Rozsudek byl odůvodněn podle § 157 odst. 4 o.s.ř.