11 C 20/2022-48 — Okresní soud v Jablonci nad Nisou

žalobou ze dne 2. 11. 2022 se žalobce proti žalovanému domáhal zaplacení částky 5 994 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 5. 11. 2020 do zaplacení. Svůj návrh odůvodnil tím, že mezi stranami byla dne 31. 1. 2019 uzavřena smlouva o poskytování služeb elektronických komunikací k tel. číslu [číslo]. Dodatkem ke smlouvě byla sjednána doba trvání smluvního vztahu 24 měsíců. V rámci marketingové akce dodala žalobkyně žalovanému mobilní telefon Nokia 6.1 za zvýhodněnou cenu 1 Kč, kdy z obvyklé ceny 5 995 č byla poskytnuta sleva 5 994 Kč podmíněná trváním smluvního závazku po sjednanou dobu 24 měsíců. Žalovaný neplnil řádně své smluvní povinnosti, když neuhradil vyúčtování služeb splatná 14. 1. 2020, 14. 2. 2020 a 16. 3. 2020. Tímto zanikl nárok na poskytnutou slevu a žalovanému vznikla povinnost zaplati žalobkyni částku 5 944 Kč, což přes výzvu neučinil. Žalovaný je státním příslušníkem jiného členského státu Evropské unie, přičemž je hlášena k pobytu v obvodu Okresního soudu v Jablonci nad Nisou. Mezinárodní příslušnost zdejšího soudu k projednání a rozhodnutí věci je tak dána dle ust. čl. 7 odst. 1 nařízení Rady (ES) č. 1215/2012 (tzv.„ nařízení Brusel I. bis“). Pravomoc českých vyplývá z ust. §6 odst. 1 zák. č. 91/2012 Sb. v účinném znění, který stanoví, že pravomoc českých soudů je dána, jestliže je podle procesních předpisů pro řízení místně příslušný soud na území České republiky, pokud z ustanovení tohoto zákona nebo jiného právního předpisu nevyplývá něco jiného. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. Žalobkyně byla k jednání nařízenému na den 28. 3. 2020 řádně předvolána, žalovanému pak bylo předvolání k jednání spolu s žalobou doručeno náhradním způsobem. Účastníci se k jednání bez omluvy nedostavili, soud proto podle § 101 odst. 3 o.s.ř. rozhodl, že bude jednáno v jejich nepřítomnosti. Na základě zhodnocení provedených důkazů jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti má soud z hlediska skutkového za prokázané, že mezi stranami byla dne 31. 1. 2019 uzavřena smlouva o poskytování služeb elektronických komunikací, v jejímž rámci byl sjednán prodej mobilního telefonu se slevou 5 994 Kč podmíněnou dodržením sjednané doby trvání smluvního závazku 24 měsíců, přičemž žalovaný tuto dobu nedodržel a ocitl se v prodlení s úhradou měsíčního vyúčtování služeb. Po právní stránce se smluvní vztah účastníků ohledně poskytnuté služby třetích stran řídí jednak zákonem č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích, a to ohledně vzniku smluvního vztahu jeho ust. § 63 a ohledně vytyčení předmětu žaloby jeho ust. § 1, ust. § 2 a § 66 odst. 2, a jednak zákonem č. 89/2012 Sb., občanský zákoník - dále jen o.z.). Dle ust. § 1 odst. 2 ve spojení s § 2 písm. n) tzv.„ služby obsahu“ či úžeji„ služby třetích stran“ nejsou službami elektronických komunikací ve smyslu tohoto zákona. Dle ust. § 63 zákona č. 127/2005 Sb., musí být ve smlouvě o poskytování veřejně dostupné služby elektronických komunikací srozumitelným, úplným a snadno přístupným způsobem uveden mimo jiné vždy popis poskytované služby a údaje o ceně, popřípadě způsobu určení ceny, a způsobu získávání aktuálních informací o všech platných cenách služeb. Dle § 66 odst. 2 je podnikatel zajišťující veřejnou telefonní síť povinen umožnit všem koncovým uživatelům veřejné telefonní sítě přístup k operátorským službám a nejméně k jedné informační službě o telefonních číslech účastníků všech podnikatelů poskytujících veřejně dostupné telefonní služby. Občanskoprávní úprava neobsahuje zvláštní úpravu tohoto typu vztahů a obsah práv a povinností účastníků tak vyplývá především z uzavřené smlouvy, jejíž součástí jsou všeobecné podmínky žalobkyně a ceník. Aplikací citované právní úpravy na zjištěný skutkový stav dospěl soud k závěru, že žalobou uplatněný nárok na vrácení podmíněné slevy ve výši odpovídající jistině žalované částky je po právu. Právo na úroky z prodlení vyplývá z ust. § 1970 o.z. (zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, účinný ode dne 1.1.2014). Vzhledem k uvedenému soud podané žalobě vyhověl v celém rozsahu. Pokud žalobkyně uplatnila nárok zaplacení částky 200 Kč s tím, že jde o náklady spojené s uplatněním pohledávky dle vyhlášky č. 254/2015 Sb., konstatuje soud, že tento nárok je z právního hlediska třeba považovat za nárok na náhradu nákladů řízení a jako takový byl vypořádán v rámci rozhodnutí o nároku žalobkyně na náhradu nákladů řízení, jak je uvedeno níže. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. když žalobkyně měla ve věci plný úspěch. Vzhledem k uvedenému soud přiznal žalobkyni náhradu účelně vynaložených nákladů. Náklady řízení v dané věci odpovídají částce 600 Kč sestávající ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč, z náhrady hotových výdajů žalobce stanovené dle ust. § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb. v celkové výši 200 Kč za tyto úkony: -) výzva k plnění dle § 1 odst. 3 písm. a) vyhl. č. 254/2015 Sb. -) podání žaloby dle § 1 odst. 3 písm. a) vyhl. č. 254/2015 Sb. Lhůta ke splnění povinností uložených tímto rozsudkem byla stanovena podle § 160 odst. 1 o.s.ř.