11 C 40/2022-22 — Okresní soud v Jablonci nad Nisou

Žalobou podanou ke zdejšímu soudu formou návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu dne [datum] se žalobkyně domáhala proti žalovanému zaplacení částky 2 793 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky za období od 1. 5. 2021 do 21. 1. 2022 vyčísleným částkou 168 Kč. Svůj nárok žalobkyně odůvodnila tím, že jako pojistitel uzavřela dne s počátkem pojištění ke dni 25. 10. 2020 s žalovaným jako pojistníkem pojistnou smlouvu [číslo] na pojistný produkt pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla, kterou se žalovaný zavázal hradit lhůtní (roční) pojistné ve výši 8 316 Kč, které však za období od 25. 1. 2021 do 30. 4. 2021, kdy byla smlouva ukončena, neuhradil a takto dluží žalobci na pojistném částku 2 193 Kč a dále na poplatcích účtovaných dle pojistných podmínek za odeslání upomínek celkovou částku 600 Kč, celkem tedy částku odpovídající částce žalované. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. Zástupce žalobkyně byl k jednání nařízenému na den [datum] řádně předvolán a z účasti na jednání se omluvil, přičemž výslovně souhlasil s jednáním bez své přítomnosti. Žalovanému bylo předvolání k jednání spolu s žalobou doručeno náhradním způsobem podle § 49 odst. 4 o.s.ř. a k jednání se bez omluvy nedostavil, aniž by požádal o odročení jednání nebo se k věci samé jakkoliv vyjádřil. Soud proto podle § 101 odst. 3 o.s.ř. rozhodl, že bude jednáno v nepřítomnosti účastníků. Na základě posouzení provedených důkazů jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti zjistil soud tento skutkový stav: Mezi stranami byla s účinky ode dne 25. 10. 2020 uzavřena pojistná smlouva na pojistný produkt pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla, kterou se žalovaný zavázal hradit roční pojistné ve výši 8 315 Kč. Pokud žalobkyně uvádí, že žalovaný sjednané pojistné za období od 1. 5. 2021 do 21. 1. 2022 neuhradila, konstatuje soud, že poměrná část běžného pojistného za dané období odpovídá částce 2 193 Kč a v této části je nárok žalobkyně po právu. Pokud dále žalobkyně nárokovala upomínací poplatek ve výši 600 Kč, konstatuje soud, že platné ujednání zakládající nárok žalobkyně na takový poplatek prokázáno nebylo. Pojistné podmínky ani sazebník nejsou žalovaným podepsány. Problematika pojistných smluv je upravena v Hlavě II, Dílu 15, Oddílu 2 (§§ 2758 a násl.) zákona č. 89/2012 Sb. občanský zákoník v účinném znění (dále jen "o.z."). Pojistná smlouva je zde obecně vymezena jako smlouva, kterou se pojistitel zavazuje poskytnout pojistníkovi nebo třetí osobě pojistné plnění v případě nahodilé události kryté pojištěním. Pojistník se pak zavazuje zaplatit pojistiteli pojistné. Splatnost pojistného je upravena v ust. § 2783 odst. 2 o. z. tak, že běžné pojistné je splatné k prvnímu dni pojistného období. Pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla je jako specifický právní institut dále upraveno zvláštním zákonem č. 168/1999 Sb., který v § 1 odst. 3 stanoví, že se toto pojištění řídí občanským zákoníkem, nestanoví-li zákon [číslo] Sb. jinak. Problematika povinnosti pojistníka platit pojistné a splatnosti pojistného se vzhledem k absenci úpravy ve zvláštním zákoně řídí výše citovanými ustanoveními občanského zákoníku. Ohledně žalobou uplatněného nároku na upomínací poplatek, konstatuje soud, že tento má, coby paušalizovaná sankce za porušení smluvních podmínek, z hlediska právního jednoznačně charakter smluvní pokuty. Na žalobcem tvrzený způsob sjednání povinnosti zaplatit uvedené poplatky tak dopadá nález Ústavního soudu ČR sp.zn. I.ÚS 3512/11 ze dne 11. 11. 2013. Dle zmíněného nálezu v rámci spotřebitelských smluv ujednání zakládající smluvní pokutu (podobně jako rozhodčí doložka) zásadně nemohou být součástí tzv. všeobecných obchodních podmínek, nýbrž toliko spotřebitelské smlouvy samotné (listiny, na niž spotřebitel připojuje svůj podpis). Výjimku představují specifické případy, kdy se z povahy věci uplatňuje specifický režim (např. smlouva o přepravě osob s ohledem na § 3 vyhlášky č. 175/2000 Sb., o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční osobní dopravu, apod.). Ústavní soud dovodil, že ujednání sjednaná v rozporu s výše uvedeným je třeba hodnotit jako neplatná. Uvedené platí i pro posuzované žalobkyní tvrzené sjednání povinnosti k úhradě poplatků, které je třeba hodnotit jako neplatné. Žalobou uplatněný nárok na zaplacení částky 600 Kč tedy nelze žalobkyni přiznat pro absenci platného sjednání takové povinnosti žalovaného. Jak vyplývá z uvedeného, je žalovaná v prodlení se zaplacením peněžité částky ve smyslu ust. § 1968 zák. č. 89/2012 Sb. občanský zákoník v účinném znění (dále jen "o.z.) a podle § 1970 o. z. tak má žalobkyně právo na zaplacení úroků z prodlení a to ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. ve znění účinném v době vzniku prodlení, tedy ve výši odpovídající ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. Vzhledem k uvedeným skutečnostem shledal soud podanou žalobu jako důvodnou co do částky 2 193 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 1. 5. 2021 do 21. 1. 2022 vyčísleným částkou 132 Kč, zatímco do částky 600 Kč a co do úroku z prodlení ve výší 36 Kč žalobu zamítl. Soud konstatuje, že žalobce předložil listiny osvědčující zaslání výzvy k plnění, jak vyžaduje ust. § 142a o.s.ř. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud v souladu s § 142 odst. 2 o.s.ř., když žalobkyně byla ve věci úspěšná pouze částečně. Míra procesního úspěchu u žalobkyně činí 78,5%, u žalovaného pak 21,5%. Celková výše nákladů řízení byla stanovena částkou 1 489 Kč sestávající ze zaplaceného soudního poplatku 400 Kč, náhrady nákladů právního zastoupení ve výši 600 Kč stanovené podle ust. § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen „advokátní tarif“) za tyto úkony právní služby (při náhrady 200 Kč za 1 úkon právní služby): -) převzetí a příprava zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) advokátního tarifu, -) výzva k plnění dle § 11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu, -) podání žaloby dle § 11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu, Náhrada nákladů řízení dále zahrnuje 3 paušální náhrady hotových výdajů dle § 14b odst. 2 vyhl. MSp. č. 177/1996 Sb. po 100 Kč za výše uvedené úkony právní služby v celkové výši 300 Kč, a 21% DPH z náhrady nákladů právního zastoupení a paušálních náhrad hotových výdajů ve výši 189 Kč. Vzhledem k výše vyčíslené míře procesního úspěchu stran bylo žalovanému uloženo zaplatit žalobkyni 57% celkových nákladů řízení, tedy částku 849 Kč. Náhradu nákladů řízení je žalovaný podle § 149 odst. 1 o.s.ř. povinen zaplatit k rukám advokáta žalobkyně. Lhůta ke splnění povinností uložených tímto rozsudkem byla stanovena podle § 160 odst. 1 o.s.ř.