6 C 113/2022-38 — Okresní soud v Jablonci nad Nisou

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne [datum] a doplněnou podáním ze dne [datum] domáhala po žalovaném zaplacení částky ve výši 1484,29 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 279,67 Kč, a to z titulu nezaplacených televizních poplatků za měsíce únor 2020 až prosinec 2020 včetně, vždy ve výši 135 Kč měsíčně, vyjma měsíce února 2020, za nějž je žádána částka 134,29 Kč, s tím, že každý poplatek byl splatný nejpozději do 15. dne každého kalendářního měsíce. 2. Žalovaný ve věci uvedl, že televizi nemá a služby nevyužívá. Je cizinec, v České republice je již 30 let, od rána do večera je v práci. Pronajal si byt a žalobkyně přišla s tím, že jí má platit. Opakovaně poukazoval na to, že Českou televizi nesleduje, platí si neomezený internet. Od žalobkyně mu přišla nějaká listina, kterou ignoroval, sám se jako poplatník nepřihlásil ani neodhlásil. 3. Žalobkyně v replice ze dne [datum] namítla, že skutečnost, že žalovaný již nevlastní TV přijímač, sama o sobě nezakládá zánik poplatkové povinnosti. Zdůraznila, že poplatková povinnost poplatníkovi zaniká pouze za kumulativního splnění dvou podmínek, a to pokud osoba přestane být poplatníkem televizních poplatků (například nevlastní televizní přijímač), a současně s tím tato osoba učiní právní úkon, kterým se odhlásí z evidence poplatníků. Tvrdila, že se žalovaný odhlásil až v prosinci 2020, do tohoto měsíce tak byl povinen hradit televizní poplatky. 4. Žalobkyně se prostřednictvím svého zástupce z jednání omluvila a souhlasila s projednáním a rozhodnutím věci v její nepřítomnosti. Soud proto podle § 101 odst. 3 o.s.ř. jednal v nepřítomnosti žalobkyně a právního zástupce žalobkyně. 5. Z provedených listinných důkazů soud zjistil, že žalovaný byl zařazen do evidence plátců televizního poplatku od srpna 2019 a odhlášen v prosinci 2020. Žalovaný nezaplatil televizní poplatky za měsíce únor 2020 až prosinec 2020 včetně, a to ve výši 135 Kč (vyjma žalobou uplatněné částky 134,29 Kč za měsíc únor 2020) za každý kalendářní měsíc. Dopisem ze dne 4.4.2022 byl žalovaný vyzván k úhradě dlužných televizních poplatků. 6. Příslušná právní úprava je obsažena v zákonu č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích (dále jen zák.). Podle § 3 odst. 2 zák. je poplatníkem televizního poplatku fyzická osoba nebo právnická osoba, která vlastní televizní přijímač. Jestliže televizní přijímač drží nebo z jiného právního důvodu alespoň 1 měsíc užívá jiná fyzická osoba nebo právnická osoba, která není jeho vlastníkem, je poplatníkem tato osoba. Podle § 6 zák. činí výše televizního poplatku 135 Kč měsíčně. Podle § 7 odst. 2 věta prvá zák. je-li poplatníkem fyzická osoba, je rozhlasový nebo televizní poplatek splatný nejpozději do patnáctého dne každého kalendářního měsíce. Podle § 8 odst. 8 písm. a) zák. z evidence poplatníků rozhlasového nebo televizního poplatku je povinen se odhlásit poplatník, který přestal být poplatníkem podle tohoto zákona. Podle § 8 odst. 6 zák. poplatník je povinen písemně oznámit provozovateli vysílání ze zákona, popřípadě pověřené osobě změny ve skutečnostech uvedených v odstavcích 3 až 5 do 15 dnů ode dne, kdy změna nastala. Podle § 10 zák. nezaplatí-li poplatník včas rozhlasový nebo televizní poplatek nebo přirážku k poplatkům ani na základě výzvy provozovatele ze zákona, ve které bude stanovena přiměřená lhůta k úhradě, je provozovatel vysílání ze zákona oprávněn domáhat se svého práva u soudu včetně zaplacení úroku z prodlení určeného předpisy práva občanského. 7. V daném případě byl žalovaný v rozhodném období poplatníkem televizních poplatků a byl povinen hradit poplatek ve výši 135 Kč měsíčně, vždy do 15. dne každého kalendářního měsíce. Žalovaný porušil tuto svoji povinnost tím, že ve shora uvedených měsících televizní poplatky v plné výši nezaplatil, když v řízení netvrdil ani neprokazoval, že by v uvedené době poplatky zaplatil či se řádně odhlásil z evidence poplatníků dle shora citovaného § 8 odst. 8 písm. a) zákona č. 348/2005 Sb. před prosincem 2020, který žalované období uzavírá. 8. K námitce žalovaného, že se do evidence poplatníků televizních poplatků nepřihlásil, soud odkazuje na § 3 odst. 4 zákona č. 348/2005 Sb., podle kterého, jestliže je fyzická osoba nebo právnická osoba, která není přihlášena v evidenci poplatníků rozhlasového poplatku nebo v evidenci poplatníků televizního poplatku, odběratelem elektřiny připojeným k distribuční soustavě, považuje se za poplatníka rozhlasového a televizního poplatku s povinností platit, pokud Českému rozhlasu nebo České televizi (dále jen "provozovatel vysílání ze zákona") po jejich písemné výzvě neoznámí písemným čestným prohlášením opak, a to s účinností od marného uplynutí lhůty 30 dnů ode dne doručení této výzvy. Součástí výzvy musí být poučení o následcích neprokázání opaku v takto stanovené lhůtě. K přihlášení poplatníka televizního poplatku tak dochází do jisté míry automaticky s tím, že je na dané obeslané fyzické osobě, aby v případě, že ji povinnost platit televizní poplatek nestíhá, toto předepsaným způsobem oznámila žalobkyni. Sám žalovaný přitom v řízení uvedl, že se jako poplatník neodhlašoval a pokud jde o blíže nespecifikovanou listinu od žalobkyně, tuto ignoroval. Pokud žalobkyně žádala dlužné poplatky do prosince 2020, má soud její nárok na základě provedeného dokazování za oprávněný. 9. V případě neuhrazení peněžitého splatného závazku má věřitel právo na úroky z prodlení podle § 1970 o.z., a to ve výši dohodnuté účastníky smlouvy, popřípadě stanovené vládním nařízením, jestliže k uzavření dohody o výši úroků nedošlo. V daném případě nebyla výše úroků smluvena. Žalobkyni proto přísluší úrok z prodlení ve výši stanovené v § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. V daném případě žalobkyně kapitalizovala úrok z prodlení v zákonné výši z jednotlivých dlužných poplatků ke dni podání žaloby v částce 279,67 Kč, přičemž současně doložila, jak k vyčíslené částce dospěla. Soud shledal i tento nárok žalobkyně jako oprávněný. 10. S ohledem na shora uvedené, má soud za to, že žalobkyně v řízení prokázala tvrzení obsažená v žalobě, a proto žalobě jako oprávněné v této části vyhověl. 11. Pokud se jedná o nárok na úhradu nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 63 Kč, soud nepokládá nárok za důvodný a jako takový jej zamítl. Z návrhu není patrné, jakým způsobem žalobkyně k částce 63 Kč dospěla, jaké konkrétní náklady a v jaké výši tento nárok tvoří. Pakliže žalobkyně odkázala na Rámcovou dohodu o poskytování služeb ze dne 22.4.2022 uzavřenou mezi žalobkyní a společností [právnická osoba] uloženou v registru smluv, nelze takovýmto odkazem nahrazovat chybějící skutková tvrzení. Žalobkyně ani její právní zástupce se k jednání nedostavili, nemohli být proto soudem poučeni o tom, jaké skutečnosti je třeba doplnit. Takové chování z procesního hlediska znamená, že účastník ochrany svých procesních práv, kterou mu skýtá § 118a o.s.ř., nehodlá využít. Proto je na něj třeba nadále pohlížet jako na účastníka řádně poučeného ve smyslu tohoto ustanovení, a to se všemi s tím souvisejícími procesními důsledky (usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29.4.2008, sp. zn. 28 Cdo 1537/2008). Poučovací povinnost podle ustanovení § 118a odst. 1, 2 a 3 o.s.ř. soud plní při jednání, popřípadě při přípravném jednání nařízeném ve smyslu ustanovení § 114c o.s.ř. Při jiném úkonu soud poučení o povinnosti tvrzení a o povinnosti důkazní neposkytuje a je nepřípustné jednání odročit jen proto, aby mohlo být poskytnuto poučení účastníku, který se k jednání nedostavil a který z důležitého důvodu nepožádal o odročení jednání (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. března 2010, sp zn. 21 Cdo 4314/2008). 12. Návrh žalobkyně na doplnění dokazování spisem zdejšího soudu vedeným pod sp.zn. [anonymizováno] [číslo] [rok] soud pro nadbytečnost zamítl, neboť relevantní žalobní tvrzení již byla ověřena jinými důkazy. 13. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o.s.ř. a přiznal žalobkyni plnou náhradu nákladů řízení, kdy částečný procesní neúspěch žalobkyně se týká pouze nákladů spojených s uplatněním pohledávky, zatímco pokud jde o vymáhanou jistinu a úrok z prodlení byla žalobkyně zcela úspěšná. 14. Z předložených důkazů plyne, že žalobkyně zaslala žalovanému výzvu k plnění a proto soud žalobkyni přiznal náhradu účelně vynaložených nákladů. Při úvaze o účelnosti vynaložených nákladů soudního řízení však soud přihlédl především k judikatuře Ústavního soudu ČR, a to zejména k nálezu ze dne 24. 7. 2013 ve věci sp.zn. I. ÚS 3344/12, v němž dovodil, že ačkoliv činnost České televize jistě není výkonem veřejné moci, těší se na poli svého působení výsadnímu postavení (k čemuž má státem vytvořené specifické podmínky) a lze tak na ni v určitých ohledech klást srovnatelné nároky jako na orgány státní moci, a to taktéž ve vztahu k účelnosti vynaložených nákladů soudního řízení. Ve světle uvedeného rozhodnutí je nutno dle názoru soudu pak přihlédnout k již ustálené judikatuře Ústavního soudu ČR (např. rozhodnutí sp.zn. II. ÚS 2984/09, sp.zn. II.