6 C 209/2021-20 — Okresní soud v Jablonci nad Nisou

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne [datum] formou návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu domáhala uložení povinnosti žalovanému zaplatit žalobkyni částku ve výši 3 500 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalobkyně jako provozovatelka je na základě koncesní smlouvy uzavřené dne 5.10.2015 se Statutárním městem Ústí nad Labem (článku 4., bodem 4.1.) zmocněna zadavatelem, kterým je Statutární město Ústí nad Labem, k zajišťování odstraňování silničních vozidel z místních komunikací ve vlastnictví zadavatele, a to v případech neuposlechnutí rozhodnutí silničního správního úřadu o označení místní komunikace dočasným zákazem stání z důvodu veřejného zájmu v souladu s § 19 odst. 5, 6 zákona č. 13/1997 Sb., nebo pokud vozidlo tvoří překážku provozu na pozemních komunikacích a o jeho odstranění rozhodl policista nebo strážník obecní policie v souladu s § 45 zákona č. 361/2000 Sb. Dále je žalobkyně podle téže koncesní smlouvy oprávněna k braní užitků vzniklých se zajištěním nuceného odtahu vozidel v souladu s příslušným Nařízením Statutárního města Ústí nad Labem č. 2/2010, kterým se stanovují maximální ceny za nucené odtahy vozidel. Tato částka byla stanovena v článku 2., bod 1., písmeno a) citovaného nařízení v částce 2 500 Kč za odtah úplný, přičemž žalobkyně je povinna v souladu s rozhodnutím Nejvyššího soudu ČR, sp.zn. 21 Cdo 4546/2009, vrátit odtažené vozidlo zpět na místo, ze kterého bylo odtaženo, což je podle citovaného nařízení Stat. města Ústí nad Labem další úplný odtah. Celková cena obou úplných odtahů by tak mohla být stanovena v částce až 5 000 Kč. Představenstvo žalobkyně rozhodlo, že možnosti účtovat max. poplatek nevyužije a stanovilo cenu dokončeného zpětného odtahu v částce 3 500 Kč. Tato cena je pro veřejnost uveřejněna a volně přístupná na stránkách žalobkyně www.dpmul.cz v části„ Odtahová služba“. Žalovaný neuposlechl rozhodnutí silničního správního úřadu o označení místní komunikace [ulice] [obec] dočasným zákazem stání z důvodu veřejného zájmu v souladu s § 19 odst. 5, 6 zákona č. 13/1997 Sb. Tímto veřejným zájmem bylo označení uvedené ulice osazením dopravní značky„ Zákaz stání“ na základě rozhodnutí Magistrátu města Ústí nad Labem, odboru dopravy a majetku, čj. MMUL/ODM/SÚ /31233/2019/, Sp.zn.: 1987 /2019, ze dne 12.3.2019. Žalovaný i přes uvedené rozhodnutí ponechal své motorové vozidlo [označení], [anonymizována dvě slova], [registrační značka], zaparkované v ul. [ulice] a vzhledem ke skutečnosti, že vozidlo bránilo provedení blokového čistění komunikací, bylo dne 2.5.2019 rozhodnutím Statutárního města Ústí nad Labem [číslo] rozhodnuto o provedení odtahu vozidla žalovaného a vozidlo bylo v [údaj o čase] hodin odtaženo a v souladu s rozhodnutím NS ČR, sp. zn. 21 Cdo 4546/2009 vráceno zpět na místo, ze kterého bylo odtaženo. Z průběhu odtahu byla pořízena fotodokumentace a oznámení o provedení odtažení vozidla ev. [číslo] bylo téhož dne uloženo za přední stěrač odtaženého vozidla. Následně bylo žalovanému doporučeným dopisem ze dne 23.7.2019, čj. [číslo] [spisová značka], zasláno Oznámení o postoupení pohledávky s výzvou k úhradě, které žalovaný převzal, a kterým byl ve smyslu § 142a o.s.ř. vyzván k úhradě částky 3 500 Kč do 15.8.2019 a poučen o zahájení soudního vymáhání pro případ nezaplacení svého závazku. Žalovaný nezaplatil do dne podání žaloby ničeho. Žalobkyně k návrhu přiložila fotografie dopravního značení o čištění vozovky včetně fotografie vozidla s reg. zn. [anonymizována dvě slova] [číslo], ověření majitele vozidla ze dne [datum], smlouvu o komplexním zajištění agendy nucených odtahů ze dne 5. 10. 2015, nařízení Statutárního města Ústí n. Labem č. 2/2010, výpis z OR žalobkyně, veřejnou vyhlášku ze dne 12. 3. 2019, rozhodnutí a protokol o odtažení motorového vozidla reg. zn. [anonymizována dvě slova] [číslo], oznámení o odtažení vozidla, oznámení o postoupení pohledávky z 23. 7. 2019 a podací arch z 23. 7. 2019. 2. Žalovaný se ve věci nijak nevyjádřil. 3. Na základě provedeného dokazování byl zjištěn následující skutkový stav: 4. Vozidlo [registrační značka], jehož vlastníkem je žalovaný, bylo dne 2.5.2019 v [údaj o čase] hod. odtaženo z ulice [ulice] v [obec], kde bránilo provedení údržby komunikace (čištění), prováděné na základě veřejné vyhlášky (opatření obecné povahy) ze dne 12.3.2019. Po odpadnutí důvodu odtahu bylo vozidlo vráceno na místo, odkud bylo odstraněno. Maximální cena za nucený odtah jednoho vozidla odtahovým vozidlem činí za odtah úplný částku 2 500 Kč. Oznámením o postoupení pohledávky s výzvou k úhradě nákladů nuceného odtahu ze dne 23.7.2019 vyzvala žalobkyně žalovaného k úhradě žalované částky, a to ve lhůtě 7 dnů ode dne doručení výzvy. Výzva byla žalovanému odeslána téhož dne. 5. Podle § 19a odst. 1 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, silniční správní úřad opatřením obecné povahy dočasně zakáže nebo omezí stání nebo zastavení silničních vozidel na místní komunikaci nebo průjezdním úseku silnice nebo na jejich části, je-li to nezbytné z důvodu zajištění bezpečnosti státu, veřejného pořádku, bezpečnosti a plynulosti silničního provozu, stavebních prací nebo údržby nebo z důvodu přírodních katastrof nebo jiných mimořádných událostí a odstraňování jejich následků. V opatření obecné povahy silniční správní úřad stanoví rovněž přechodnou úpravu provozu na pozemních komunikacích podle zvláštního právního předpisu. 6. Podle § 19b odst. 1 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, je-li to nezbytné pro naplnění účelu dočasného zákazu nebo omezení stání nebo zastavení silničních vozidel podle § 19a, je vlastník pozemní komunikace oprávněn odstranit silniční vozidlo ponechané na pozemní komunikaci v rozporu s tímto zákazem nebo omezením a odstavit je na vhodném místě. Po pominutí důvodů pro odstranění silničního vozidla je vlastník pozemní komunikace povinen vozidlo bez zbytečného odkladu vrátit na místo, odkud bylo odstraněno, nebo na jiné vhodné místo v bezprostředním okolí viditelné z místa, odkud bylo vozidlo odstraněno. Není-li to možné, oznámí vlastník pozemní komunikace provozovateli silničního vozidla a Policii České republiky místo, kde je možné vozidlo vyzvednout, a způsob jeho vyzvednutí. 7. Soud dospěl k závěru, že žalovaný, jako vlastník předmětného vozidla, byl povinen řídit se rozhodnutím silničního správního úřadu a vozidlo ve vymezeném čase a z vymezeného území odstranit. Jelikož tak neučinil, byla žalobkyně v souladu se shora citovanou právní úpravou oprávněna odstranit silniční vozidlo ponechané na pozemní komunikaci v rozporu s vydaným zákazem, tedy provést nucený odtah vozidla včetně povinnosti vrátit odtažené vozidlo na místo, odkud bylo odstraněno. 8. Žalovaný je tedy povinen uhradit žalobkyni náklady na odtah vozidla a jeho zpětné vrácení na místo ve výši 3 500 Kč v souladu s citovaným nařízením Statutárního města Ústí nad Labem a rozhodnutím žalobkyně. Soud proto žalobě jako oprávněné vyhověl, a to i co do úroku z prodlení z částky 3 500 Kč za dobu od 16.8.2019 do zaplacení, neboť se žalovaný dostal do prodlení se splněním peněžitého dluhu (§ 1970 o. z.), a to ode dne, kdy již byl vzhledem ke standardní lhůtě doručování zásilek (v daném případě byla výzva k úhradě odeslána dne 23.7.2019) a sedmidenní lhůtě k zaplacení, bezpochyby v prodlení. Požadovaná výše úroku z prodlení odpovídá nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 9. Podle § 142 odst. 1 o. s. ř. účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Žalobkyni byla za splnění podmínek dle § 142a o.s.ř. dle § 151 odst. 3 o.s.ř. ve spojení s vyhláškou č. 254/2015 Sb. přiznána náhrada nákladů řízení ve výši 600 Kč, sestávající ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč a paušální náhrady za dva úkony ve výši 2x 100 Kč dle § 1 odst. 3 citované vyhlášky (sepsání výzvy k plnění a podání žaloby), tj. celkem 600 Kč. Soud žalobkyni nepřiznal uplatněné DPH ve výši 42 Kč, neboť náhrada za daň z přidané hodnoty patří k nákladům řízení, jen je-li účastník zastoupen advokátem (dle § 137 odst. 3 o.s.ř.) a tak tomu v projednávané věci není. 10. Lhůta k plnění byla stanovena dle § 160 odst. 1 o.s.ř., neboť nebyly shledány důvody pro stanovení lhůty delší. Odůvodnění rozsudku vychází z § 157 odst. 4 o. s. ř.