9 C 140/2022-32 — Okresní soud v Jablonci nad Nisou

Žalobou podanou dne 20. 4. 2022 se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení 6 485,51 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 6 485,51 Kč od 1. 7. 2019 do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně – společnost [právnická osoba], [IČO] (dále jen původní věřitel) uzavřela s žalovaným dne 2. 5. 2019 Smlouvu o úvěru č. B0007940731267378-A (dále jen Smlouva). Na základě Smlouvy poskytl původní věřitel žalovanému peněžní prostředky ve výši 3 100 Kč a žalovaný se zavázal vrátit částku s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 3 385,51 Kč, celkem tedy 6 485,51 Kč do 30. 6. 2019. Žalovaný svůj závazek nesplnil, dostal se tedy dnem 1. 7. 2019 do prodlení. Smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 18. 3. 2021 byla pohledávka za žalovaným původním věřitelem postoupena žalobkyni., což bylo žalovanému písemně oznámeno dne 2. 2. 2021. Žalovaný ničeho na dluh neuhradil ani na základě předžalobní výzvy zástupce žalobkyně z 2. 2. 2021. Zástupce žalobkyně se ze soudního jednání omluvil, souhlasil s projednáním věci ve své nepřítomnosti. Žalovaný se k jednání bez omluvy nedostavil, ačkoliv byl řádně předvolán, předvolání spolu s žalobou převzal osobně dne 29. 7. 2022, k žalobě se nevyjádřil. Soud proto podle § 101 odst. 3 o.s.ř. věc projednal a rozhodl bez účasti stran na podkladě obsahu spisu. Soud provedl dokazování Smlouvou o úvěru č. B0007940731267378-A, potvrzením o platbě, Smlouvou o postoupení pohledávek z 18. 3. 2021 se seznamem postupovaných pohledávek, oznámením o postoupení pohledávky z 2. 2. 2021, předžalobní výzvou z 2. 2. 2021 s podacím archem. Z provedených důkazů soud zjistil, že původní věřitel uzavřel s žalovaným dne 2. 5. 2019 Smlouvu o úvěru č. B0007940731267378-A. Na základě Smlouvy poskytl původní věřitel žalovanému peněžní prostředky ve výši 3 100 Kč a žalovaný se zavázal vrátit tuto částku do 30. 6. 2019 s celkovým poplatkem za poskytnutí úvěru 3 385,51 Kč, když tato částka zahrnuje i roční úrok 40% ze zapůjčené částky. Smlouva je podepsána elektronickým kódem žalovaného. Z potvrzení [právnická osoba] je zřejmé, že na účet žalovaného byla částka 3 100 Kč dne 2. 5. 2019 odeslána. Mezi původním věřitelem a žalobkyní byla sice uzavřena Smlouva o postoupení pohledávek dne 18. 3. 2021, která byla soudu žalobkyní doložena, ale z časové souvislosti následujících dokumentů je zřejmé, že k postoupení touto smlouvou nemohlo dojít. Oznámení o postoupení pohledávky ze strany původního věřitele je datováno již 2. 2. 2021 a uvádí se v něm, že k postoupení došlo na základě Smlouvy o postoupení pohledávek z 14. 12. 2020. Stejně tak předžalobní výzva k úhradě ze strany advokáta žalobkyně je datována 2. 2. 2021. Soud hodnotil veškeré důkazy podle § 132 o.s.ř. podle své úvahy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti a vzal za prokázané, že mezi firmou [právnická osoba] a žalovaným byla řádně uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru podle § 2395 a násl. o. z. za podmínek z. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požadavek a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 1879 a násl. o. z. došlo ke dni 14. 12. 2020 k postoupení pohledávky s příslušenstvím na žalobkyni, což bylo žalovanému řádně písemně oznámeno, proto soud vycházel z platnosti postoupení, i když smlouvou, která nebyla doložena. Žalobkyně se tak stala vlastníkem pohledávky a získala aktivní legitimaci k podání žaloby. Soud neměl důvod pochybovat o tvrzení žalobkyně, že žalovaný svůj závazek vrátit jistinu 3 100 Kč do 30. 6. 2019 nesplnil. Žalovaný se tak dostal do prodlení se splácením dne 1. 7. 2019, proto soud jako důvodné vyhověl žalobě do částky jistiny 3 100 Kč s úrokem z prodlení podle podle § § 1968 a 1970 o. z. ve spojení s vládním nař. č. 351/2013 Sb. ve výši 10 % ročně od 1. 7. 2019 do zaplacení. Jiná situace je ohledně žalovaného poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 3 385,51 Kč. Jedná se o původním věřitelem stanovenou, bezobsažnou, ničím nepodloženou částku za poskytnutí úvěru, která navíc zahrnuje i úrok pod dobu trvání smlouvy 40% ročně. Tyto poplatky celkem tvoří vice než 100% navýšení úvěru z poskytnuté finanční částky 3 100 Kč. Vzhledem ke shora uvedenému soud považuje ujednání o poplatkách a úroku ve Smlouvě za neplatné, neboť se jedná o část právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit (§ 576 o.z.) a to ujednání je v rozporu s dobrými mravy (§ 2 o.z.). Soud proto do částky celkem 3 385,51 Kč se zákonným úrokem z prodlení 10% ročně od 1. 7. 2019 do zaplacení žalobu jako nedůvodnou zamítl, když podle § 588 věta prvá o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o.s.ř., když účastníci měli ve věci přibližně stejný úspěch. Lhůta k plnění je dána § 160 odst. 1 věta prvá o. s. ř.