19 C 324/2022-34 — Okresní soud v Jablonci nad Nisou

1. Žalobkyně se žalobou podanou formou návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu dne [datum] domáhala proti žalovanému zaplacení částky ve výši 20 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75% ročně z částky 20 000 Kč za dobu od [datum] do zaplacení. Návrh odůvodnila tím, že žalobkyně nabyla pohledávku za žalovaným na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne [datum] mezi společností [právnická osoba] IČO [číslo], zapsané v OR vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka [číslo], (dále také jen„ původní věřitel“), jako původním věřitelem a postupitelem a společností [právnická osoba], se sídlem [adresa žalobkyně], [IČO], jako postupníkem a novým věřitelem. Žalobkyně požaduje žalovanou částku z titulu nároku na vydání bezdůvodného obohacení na straně žalovaného, jelikož mezi původním věřitelem a žalovanou probíhala jednání o uzavření smlouvy, ale uzavřenou smlouvu není žalobkyně schopna doložit. Původní věřitel poskytl žalovanému částku dne [datum], a to celkem ve výši 20 000 Kč prostřednictvím platby z bankovního účtu původního věřitele na bankovní účet žalovanému č. [bankovní účet]. V poznámce k platbě bylo uvedeno [číslo]. Žalovaný se tak na úkor žalobkyně bez spravedlivého důvodu obohatil a je tudíž povinen obohacení žalobkyni vydat. Žalovaný získal majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, když mezi účastníky nebyla uzavřena smlouva týkající se poskytnutí předmětné částky. Plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Předžalobní upomínka byla právním zástupcem žalobkyně odeslána dne [datum], žalobkyně proto požaduje rovněž úrok z prodlení od [datum]. Žalobkyně určila datum splatnosti tak, že k datu odeslání předžalobní upomínky přičetla 10 dnů, jelikož se domnívá, že v tento den se již výzva k úhradě dostala do sféry dispozice adresáta – žalovaného. 2. Žalovaný zůstal po celou dobu soudního řízení nečinná, soud proto rozhodl na základě žalobkyní navržených a soudem provedených listinných důkazů, z nichž zjistil následující skutečnosti: 3. Z detailu výpisu z účtu č. [bankovní účet] soud zjistil, že dne [datum] byla provedena platba ve výši 20 000 Kč na účet číslo [bankovní účet]. 4. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] soud zjistil, že byla uzavřena mezi společností [právnická osoba] IČO [číslo] a žalobkyní, jejím předmětem je postoupení tam specifikovaných pohledávek. Seznam postoupených pohledávek obsahuje rovněž označení žalované. Dopisem ze dne [datum] bylo postoupení pohledávky oznámeno žalované. 5. Z dopisu ze dne [datum] soud zjistil, že jím byl žalovaný vyzván k úhradě před podáním žaloby. Z podacího lístku soud zjistil odeslání zásilky žalovanému dne [datum]. 6. Ze zprávy [právnická osoba] ze dne [datum] soud zjistil, že majitelem běžného účtu č. [bankovní účet] byla v období od [datum] do [datum] společnost [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa], [anonymizováno]. Dispoziční právo k účtu v tomto období měly [anonymizováno] [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení]. Na tento účet byla dne [datum], zaúčtována platba ve výši 20 000 Kč z účtu č. [bankovní účet] s názvem účtu [webová adresa], [variabilní symbol]. 7. Z provedených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav: 8. Žalobkyně k důkazu předložila Smlouvu o úvěru číslo [anonymizováno] [číslo] ze dne [datum], jež měla být sjednána mezi společnosti [právnická osoba] a žalovaným, přičemž předmětem smlouvy mělo být poskytnutí úvěru ve výši 2 800 Kč, s roční zápůjční úrokovou sazbou ve výši 40 % a poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 1 142,96 Kč (po slevě) a 2 990,96 Kč před slevou. Předmětná smlouva však neobsahovala podpis žalovaného, jež by stvrzoval jeho vůli k uzavření smlouvy, když smlouva v místě podpisu žalovaného obsahovala sms kód. Z výpisu z bankovního účtu č. [bankovní účet] je zřejmé, že dne [datum] byla odeslána částka 2 800 Kč na účet č. [bankovní účet] pod variabilním symbolem [číslo] pod poznámkou„ [anonymizována dvě slova] [číslo]“. Soud dále k žádosti žalobkyně vyžádal výpis z bankovního účtu č. [bankovní účet] vedeného u [právnická osoba] na jméno [jméno] [příjmení], [datum narození], za období od 1. 1. do [datum], přičemž z tohoto výpisu není zřejmá jakákoliv příchozí platba ve výši 2 800 Kč z účtu právní předchůdkyně žalobkyně. Žalobkyně dále k důkazu předložila Formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru. 9. Právní vztah mezi účastníky se řídí zákonem č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění (dále jen o. z.). Podle § 1724 odst. 1 o. z. smlouvou projevují strany vůli zřídit mezi sebou závazek a řídit se obsahem smlouvy. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 věta prvá o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. 10. Na základě posouzení provedených důkazů jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti konstatuje soud, že v daném případě nemá za prokázané uzavření smlouvy o úvěru mezi žalovanou a právní předchůdkyní žalobkyně společností [právnická osoba], neboť na smlouvě absentuje podpis žalované, kdy i sama žalobkyně požaduje, žalovanou částku z titulu nároku na vydání bezdůvodného obohacení na straně žalovaného. Soud současně konstatuje, že nemá ze strany žalobkyně hodnověrně prokázáno odeslání částky ve výši 20 000 Kč na účet žalovaného, když soud k návrhu žalobkyně vyžádal výpis z účtu žalovaného za říjen 2019 vedený u [právnická osoba] [bankovní účet], z tohoto výpisu však soud zjistil, že sice dne [datum] došlo k příchozí platbě ve výši 20 000 Kč, ale jak vyplynulo ze zprávy [právnická osoba], tak majitelem tohoto účtu je společnosti [právnická osoba] a nikoli žalovaný. S ohledem na to, že soud nemá za prokázané, že ze strany žalobkyně byla poskytnuta částka ve výši 20 000 Kč jako zápůjčka žalovanému, nemohl soud nárok žalobkyně posoudit ani z titulu práva na vydání bezdůvodného obohacení. 11. Žalobkyně se k jednání nedostavila, nemohla být proto soudem poučena o tom, jaké skutečnosti soud nemá za prokázané, a je proto třeba k jejich prokázání označit důkazy. Takové její chování z procesního hlediska znamená, že ochrany svých procesních práv, kterou jí skýtá § 118a odst. 3 o. s. ř., nehodlá využít. Proto je na ni třeba nadále pohlížet jako na účastníka řádně poučeného ve smyslu tohoto ustanovení, a to se všemi s tím souvisejícími procesními důsledky (usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. 4. 2008, sp. zn. 28 Cdo 1537/2008). Poučovací povinnost podle ustanovení § 118a odst. 1, 2 a 3 o. s. ř. soud plní při jednání, popřípadě při přípravném jednání nařízeném ve smyslu ustanovení § 114c o. s. ř. Při jiném úkonu soud poučení o povinnosti tvrzení a o povinnosti důkazní neposkytuje a je nepřípustné jednání odročit jen proto, aby mohlo být poskytnuto poučení účastníku, který se k jednání nedostavil a který z důležitého důvodu nepožádal o odročení jednání (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 3. 2010, sp zn. 21 Cdo 4314/2008). Navíc nelze přehlédnout fakt, že řízení je podle § 118b odst. 1 o. s. ř. ze zákona koncentrované a účastníci mohou tvrdit rozhodné skutečnosti a navrhovat důkazy jen do doby skončení prvního jednání ve věci (pokud neproběhlo přípravné jednání), popř. do konce lhůty, o kterou při jednání přítomný účastník za tím účelem požádá a která mu za tím účelem byla soudem poskytnuta. V daném případě se žalobkyně z konání soudního jednání omluvila. 12. Soud došel k závěru, že uzavření smlouvy o úvěru nelze mít za prokázané, když současně soud nemá za prokázané ani poskytnutí částky ve výši 20 000 Kč ze strany právní předchůdkyně žalobkyně na účet žalovaného, když majitelem tohoto účtu je společnost [právnická osoba] a nikoli žalovaný. Z důvodu nedostatku pasivní věcné legitimace tak soudu nezbylo, než žalobu zamítnout 13. Soud proto s ohledem na shora uvedené skutečnosti z důvodu neunesení břemene důkazního žalobu zamítl. 14. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř., když právo na náhradu řízení náleží procesně úspěšné straně. Touto byl v daném případě žalovaný, kterému však v řízení žádné náklady nevznikly. Z tohoto důvodu rozhodl soud, že žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nemá.