11 C 104/2024-21 — Okresní soud v Jablonci nad Nisou

1 Žalobou ze dne 1. 2. 2024 se žalobkyně proti žalované domáhala zaplacení 30 840 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15% ročně z částky 28 000 Kč od 26. 5. 2023 do zaplacení. Žalobu odůvodnila žalobkyně tím, že uzavřela s žalovanou dne 20. 1. 2023 distančním způsobem smlouvu o úvěru č. , č. účtu, , na jejímž základě jí poskytla bezúčelový úvěr 20 000 Kč s úrokem 40% p.m. na dobu neurčitou. Úrok přirostlý za uplynulé období měl být splácen každý měsíc nejpozději k 19. dni v měsíci, přičemž jistina mohla být splacena kdykoliv za trvání smlouvy zcela nebo zčásti. Totožnost žalované byla při uzavření smlouvy ověřena prostřednictvím tzv. verifikační platby zaslané na účet žalobkyně z bankovního účtu vedeného na jméno žalované. Žalovaná se dostala do prodlení s úhradou úvěru a byla opakovaně upomínána. Následně žalobkyně přistoupila k zesplatnění celého úvěru ke dni 25. 5. 2023. Přes upomínky dluží nadále žalovaná žalobkyni na jistině úvěru částku 20 000 Kč a na smluvním úroku za první měsíc čerpání úvěru částku 8 000 Kč. Žalobkyně dále nárokuje částku 2 840 Kč na smluvní pokutě, která byla sjednána pro případ prodlení žalované se splácením úvěru ve výši 0,1% denně z jistiny. Smluvní pokuta je požadována za období od 26. 5. 2023 do 15. 10. 2023.2 Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila.3 Zástupce žalobkyně se z jednání nařízeného na den , datum, písemně omluvil, a požádal, aby bylo jednáno v jeho nepřítomnosti. Žalované bylo předvolání k jednání spolu s žalobou doručeno náhradním způsobem a k jednání se bez omluvy nedostavila, aniž by požádala o odročení jednání nebo se k věci samé jakkoliv vyjádřila. Soud proto podle § 101 odst. 3 o.s.ř. rozhodl, že bude jednáno v nepřítomnosti účastníků a právního zástupce žalobkyně.4 Na základě zhodnocení provedených důkazů jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti přijal soud následující skutkové závěry:Z předložené smlouvy o úvěru vzal soud za prokázané, že touto bylo mezi stranami sjednáno poskytnutí spotřebitelského úvěru do limitu 20 000 Kč s možností opakovaného čerpání s úrokovou sazbou 40% měsíčně, a to na dobu neurčitou. Žalovaná se zavázala splácet do 19. dne každého měsíce úrok přirostlý za předešlé období s tím, že jistinu lze splatit zcela nebo z části kdykoliv za trvání smlouvy. Pro případ prodlení se splácením úvěru pod dobu delší dvou měsíců byla sjednáno zesplatnění celého úvěru. Pro případ prodlení se splácením úvěru byla dále sjednána povinnost žalované k zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1% z denně z částky, s níž je v prodlení.Akceptace úvěrové smlouvy žalovanou je prokázána verifikační platbou, která byla, dle potvrzení banky připsána na účet žalobkyně z účtu č. , č. účtu, dne 20. 1. 2023.Dle zprávy , právnická osoba, . je účet č. , č. účtu, veden na jméno žalované a současně byla na tento účet v lednu 2023 připsána částka 20 000 Kč. S posledně uvedeným dále koresponduje doklad , právnická osoba, . o výplatě částky 20 000 Kč z účtu žalobkyně na účet č. , č. účtu, dne 20. 1. 2023.Z přípisu žalobkyně z 22. 5. 2023 se podává, že tímto bylo žalované oznámeno, že došlo k zesplatnění úvěru ke dne 22. 5. 2023 a žalovaná byla vyzvána k úhradě dluhu vyčísleného částkou 57 792 Kč.Dle přípisu zástupce žalobkyně ze dne 15.10. 2023 byla žalobkyně vyzvána k úhradě dluhu a nákladů právního zastoupení. Odeslání přípisu dne 15. 10. 2023 na a dresu trvalého pobytu žalované je prokázáno poštovném podacím lístkem.5 Soud konstatuje, že žalobkyně v žalobě ani později v řízení neuvedla, že by jakýmkoliv způsobem před uzavřením smlouvy přezkoumala schopnost žalované splácet předmětný úvěr. Pokud žalobkyně přiložila k žalobě, bez jakéhokoliv komentáře, doklady o výši o výši důchodu žalované, není takový postup v žádném případě způsobilý absentující skutková tvrzení nahradit.6 Svou, byť omluvenou, nepřítomností při ústním jednání pak strana žalující zbavila soud možnosti poskytnout jí procesní poučení o povinnosti doplnit svá skutková tvrzení a případně i důkazní návrhy.7 Z hlediska skutkového tak lze uzavřít, že strany projevily vůli uzavřít úvěrovou smlouvu výši shrnutých parametrů a na tomto základě byla žalované dne 20. 1. 2023 poskytnuta částka 20 000 Kč.8 Po právní stránce je na místě věc posoudit podle zák. č. 89/2012 Sb. občanský zákoník v účinném znění (dále jen "o. z.") a současně však měla být tato věc posouzena i dle speciálního zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.9 Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.10 Podle § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.11 Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.12 Ohledně výkladu pojmu „odborná péče“ lze odkázat na § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění ke dni uzavření smlouvy. Jde o takovou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.“ Lze dále v této souvislosti poukázat na závěry vyjádřené v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015-39, z jehož právní věty lze citovat: „Součástí odborné péče poskytovatele úvěru dle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod.)“ Citované závěry, byť byly přijaty v případu, na který dopadala předchozí úprava zák. č. 145/2010 Sb., jsou nepochybně aplikovatelné i v pro výklad pojmu „odborné péče“ ve smyslu aktuální právní úpravy, tedy zákona č. 257/2016 Sb.13 Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.14 Absolutní neplatnost úvěrové smlouvy, coby důsledek porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele byla výslovně vložena do textu § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. až novelou provedenou zákonem č. 96/2022 Sb. s účinností od 29. 5. 2022. Ustanovení § 87 zákona č. 257/2016 Sb. ve znění dopadajícím na řešený případ, tedy ve znění účinném do 28. 5. 2022, je však třeba vykládat v souladu se záměrem zákonodárce, kterým bylo posílení ochrany spotřebitele, coby slabší strany úvěrové smlouvy. Vzhledem k tomu, že tuzemská právní úprava spotřebitelského úvěru představuje částečně transpozici směrnice č. 93/13/EHS, je na místě vykládat tuto právní úpravu způsobem konformním s komunitárním právem. V této souvislosti je na místě poukázat na rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C -679/18, OPRFinance, k předběžné otázce vznesené českým soudem právě k předmětné právní úpravě zákona o spotřebitelském úvěru, včetně shodného stanoviska generálního advokáta v obdobné věci C616/18, Cofidis. Soudní dvůr EU ve věci OPR-Finance uzavřel, že„ články 8 a 23 směrnice musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku … musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podl