12 C 13/2024-27 — Okresní soud v Jablonci nad Nisou

1 Žalobkyně se žalobou podanou u Okresního soudu v Jablonci nad Nisou, spojenou s návrhem na vydání platebního rozkazu, dne 9. 10. 2023 domáhala proti žalovanému zaplacení částky 41 319,63 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že účastníci uzavřeli dne 6. 6. 2022 úvěrovou smlouvu č. , hodnota, , jejíž součástí byly rovněž úvěrové podmínky. Před uzavřením smlouvy přitom byla ze strany žalobkyně řádně prověřena úvěruschopnost žalovaného. Žalobkyně následně poskytla žalovanému úvěr ve výši 50 000 Kč, přičemž žalovaný se zavázal úvěr řádně a včas splácet v 36 pravidelných měsíčních splátkách po 1 706 Kč. K čerpání úvěru došlo dne 6. 6. 2022, tudíž s ohledem na to byla splatnost první splátky určena na 9. 7. 2022, přičemž datum následujících splátek je patrné ze splátkového kalendáře. Žalobkyně dále uvedla, že úvěr byl úročen ode dne 6. 6. 2022, přičemž úroková sazba byla sjednána ve výši 13,71 % ročně. Žalovaný přitom na úvěr uhradil celkem částku 15 354 Kč. Jelikož žalovaný porušil svůj závazek hradit poskytnutý úvěr řádně a včas, využila žalobkyně svého oprávnění a úvěr ke dni 10. 7. 2023 zesplatnila a téhož dne vyzvala žalovaného k zaplacení celého úvěru. Jelikož žalovaný po zesplatnění úvěru neuhradil žádnou splátku, eviduje žalobkyně ke dni sepsání žaloby za žalovaným pohledávku ve výši 41 319,63 Kč sestávající z neuhrazené jistiny ve výši 39 419,63 Kč, nákladů na vymáhání ve výši 900 Kč a smluvních pokut ve výši 1 000 Kč.2 Zástupce žalobkyně byl k jednání nařízenému na 5. 3. 2024 řádně předvolán, z účasti na jednání se však omluvil. Žalovaný se k jednání bez omluvy nedostavil, aniž by požádal o odročení jednání nebo se k věci samé jakkoliv vyjádřil. Žalovanému bylo přitom předvolání k jednání doručeno fikcí v souladu s § 49 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném znění (dále jen o. s. ř.). Soud proto podle § 101 odst. 3 o. s. ř. rozhodl, že bude jednáno v nepřítomnosti účastníků a právního zástupce žalobkyně.3 Z provedených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav:4 Účastníci uzavřeli dne 6. 6. 2022 Smlouvu o hotovostním úvěru a smlouvu o revolvingovém úvěru č. , hodnota, , na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 50 000 Kč s tím, že úvěr měl být splacen formou 36 pravidelných měsíčních splátek po 1 706 Kč, přičemž úroková sazba činila 13,71 % ročně. Jakožto bankovní účet žalovaného byl ve smlouvě uveden účet č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, . Z listiny označené jako potvrzení o provedení bonity klienta je zřejmé, že žalovaný byl ke dni sepisu zaměstnán, jeho stav byl „ženatý/vdaná“, druh bydlení „podnájem“, počet dětí byl 0, jakožto zdroj příjmu bylo uvedeno zaměstnání s příjmem ve výši , částka, a s příjmem ostatních členů domácnosti ve výši , částka, . Pokud se týká výdajů, v listině byly uvedeny pouze výdaje ve výši , částka, . Z výpisu čerpání, splátek a úhrad je zřejmé, že žalovaný čerpal částku 50 000 Kč, a to dne 6. 6. 2022 s tím, že žalovaný celkem na svůj dluh uhradil částku 15 354 Kč. Žalobkyně následně úvěr dopisem ze dne 10. 7. 2023 zesplatnila a vyzvala žalovaného k jeho úhradě nejpozději do 14 dnů ode dne sepsání výzvy. Žalobkyně dále k důkazu předložila metodiku pro posouzení úvěruschopnosti klienta, úvěrové podmínky a opis proplacení smlouvy.5 Právní vztah mezi účastníky se řídí zákonem č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění (dále jen o. z.). Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dále se na daný právní vztah vztahuje rovněž zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru v platném znění. Podle § 1 zákona č. 257/2016 Sb. tento zákon zapracovává příslušné předpisy , právnická osoba, , zároveň navazuje na přímo použitelný předpis Evropské unie a upravuje a) činnost některých osob oprávněných poskytovat a zprostředkovávat spotřebitelský úvěr, včetně činnosti těchto osob v zahraničí, b) práva a povinnosti při poskytování a zprostředkování spotřebitelského úvěru a c) působnost správních orgánů v oblasti poskytování a zprostředkovávání spotřebitelského úvěru. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle § 104 zákona č. 257/2016 Sb. smlouva o spotřebitelském úvěru vyžaduje písemnou formu a musí obsahovat informace podle § 106 až 108 a § 109 odst. 1 uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., ve znění ke dni 28. 5. 2022 poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.6 Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že v daném případě nemá za prokázáno splnění povinnosti žalobkyně dostatečně zkoumat úvěruschopnost žalovaného, když žalobkyně k důkazu předložila pouze potvrzení o provedení ověření bonity klienta. Ve smyslu ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb. je přitom ze strany poskytovatele úvěru nezbytné zkoumat důkladně nejen příjmovou složku žadatele o úvěr, tj. existenci pracovněprávního vztahu, délku jeho trvání, výši průměrné mzdy apod., ale i složku výdajovou, tj. náklady na bydlení, dopravu, běžné výdaje, závazky či dokonce případné exekuční či insolvenční řízení žadatele. Poskytovatel úvěru má tedy na základě zhodnocení příjmů a výdajů žadatele povinnost s odbornou péčí posoudit, zda žadatel (dlužník) nebude mít zjevný problém úvěr splácet, přičemž součástí odborné péče poskytovatele úvěru je taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá pouze na údaje o schopnosti dlužníka úvěr splácet, když tyto údaje tvrdí samotný dlužník, ale sám si také musí tyto údaje prověřit, či si nechá od dlužníka doložit. V žádosti o úvěr sice byly uvedeny informace poskytnuté poskytovateli úvěru ze strany žalovaného, nebyly však provedeny žádné kroky směrem k prověření správnosti a pravdivosti takových údajů. Žalobkyně sice zjišťovala příjmy žalovaného, avšak tyto dle názoru soudu dostatečně neprověřila, když žalobkyně k důkazu nepředložila pracovní smlouvu žalovaného či výplatní pásky, ze kterých by se dala výše příjmů žalovaného a jejich konzistentnost dostatečně osvědčit. Současně není zřejmé, jak žalobkyně ověřovala další tvrzený čistý příjem ostatních členů domácnosti ve výši , částka, . Pokud se týká výdajů domácnosti ve výši , částka, , rovněž není zřejmé, jak žalobkyně tyto výdaje ověřovala. Ostatní výdaje žalovaného, např. výdaje na bydlení, dopravu, běžné výdaje, existující závazky apod. nebyly vůbec ze strany žalobkyně před poskytnutím úvěru zjišťovány. Současně údaje ve shora uvedené listině nebyly ze strany žalovaného ani potvrzeny jejím podpisem. Rovněž tak žalobkyně neprokázala, že by žalovaný byl lustrován v příslušných registrech či rejstřících, jak tvrdila.7 Vzhledem k výše uvedenému nelze než dospět k závěru, že smlouva o úvěru ze dne 21. 1. 2022 je ve smyslu ust. § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., jež byl s účinností od 29. 5. 2022 novelizován zákonem č. 96/2022 Sb. a ust. § 588 o. z. absolutně neplatná. S ohledem na absolutní neplatnost smlouvy o úvěru bylo na místě právní vztah mezi účastníky posoudit dle ustanovení o. z. upravujících bezdůvodné obohacení. Soud současně poukazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn.