22 C 97/2024-23 — Okresní soud v Jablonci nad Nisou

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 24 507,94 Kč s příslušenstvím. Nárok žalobkyně odůvodnila zejména tím, že žalobkyně s žalovaným uzavřela dne 11. 6. 2021 Smlouvu o úvěru ke kreditní kartě reg. č. , Anonymizováno, , jejíž nedílnou součástí byly Obchodní podmínky pro , Anonymizováno, kreditní kartu. Úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy ověřila tak, že vyhodnotila informace požadované a získané od žalovaného. V rámci posouzení úvěruschopnosti žalovaného byly kontrolovány veškeré dostupné informace v interních a externích databázích (BRKI, NRKI, SOLUS, insolvenční rejstřík, CEE a databáze Ministerstva vnitra, interní blacklisty a fraudlisty a delikvence) a bylo ověřeno, že běžný účet žalovaného nevykazuje nestandardní transakce. Žalobkyně pracovala se statistickými, demografickými a historickými daty žalovaného dostupnými v rámci skupiny žalobkyně, kdy byla úvěruschopnost žalovaného dle matematicko-statistického modelu vyhodnocena kladně. Proto žalobkyně dospěla k závěru, že nejsou žádné důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného poskytnutý úvěr splácet. Žalobkyně na základě předmětné smlouvy o úvěru poskytla žalovanému úvěr ke kreditní kartě do výše úvěrového limitu 30 000 Kč na úvěrovém účtu č. , tel. číslo, a vydala žalovanému kreditní kartu. Žalovaný se zavázal čerpaný úvěr, úroky a poplatky dle smlouvy splatit v pravidelných měsíčních splátkách alespoň ve výši minimální splátky, která činila 5 % čerpaného úvěru, minimálně však 500 Kč. Žalovaný nesplácel poskytnutý úvěr řádně a včas. Z tohoto důvodu žalobkyně prohlásila úvěr ke dni 25. 4. 2023 za okamžitě splatný v celé výši. Žalovaná částka sestává z neuhrazené jistiny ve výši 24 507,94 Kč. Na příslušenství žalobkyně žádá kapitalizovaný smluvní úrok z dlužné jistiny ve výši 2 696,61 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 502,66 Kč, úrok ve výši 8,05 % ročně z částky 24 507,94 Kč od 24. 1. 2024 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 24 507,94 Kč od 24. 1. 2024do zaplacení. Ač vyzván, žalovaný na dluh ničeho neuhradil.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, v řízení zůstal procesně nečinný.3. Soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků podle ustanovení § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.). Předvolání k jednání bylo žalovanému doručeno na adrese trvalého pobytu uvedené v záhlaví rozsudku s tím, že písemnost se považuje za doručenou tzv. fikcí. (§ 49 odst. 4 o. s. ř.). Žalobkyně se z jednání včas omluvila.4. Soud zjistil ze smlouvy o úvěru ke kreditní kartě č. , Anonymizováno, , že byla žalobkyní jako úvěrujícím a žalovaným jako úvěrovaným podepsána dne 11. 6. 2021. Žalobkyně se v ní zavázala poskytnout žalovanému úvěrový rámec 30 000 Kč, který žalovaný mohl čerpat prostřednictvím kreditní karty na úvěrovém účtu. Úvěr bylo možné čerpat do výše úvěrového limitu prostřednictvím kreditní karty a bezhotovostním převodem. Žalovaný se zavázal splatit úvěr včetně úroků a veškerých poplatků průběžnými splátkami splatnými do 25. dne v měsíci ve výši minimální splátky 5 % z čerpaného úvěru, minimálně však 500 Kč. Úroková sazba činila 19,9 % ročně, RPSN 24,75 %, celková částka splatná spotřebitelem 33 643,50 Kč. Žalovaný se zavázal k úhradě poplatků za různé bankovní služby uvedené ve smlouvě.5. Z žádosti o úvěr soud zjistil, že žalovaný deklaroval, že je zaměstnaný. Jeho průměrný měsíční příjem činí 30 000 Kč, měsíční výdaje má ve výši 2 300 Kč a na jiných úvěrech splácí 7 360 Kč měsíčně. Nemá závazky po splatnosti vůči finančnímu úřadu či ČSSZ, není proti němu veden výkon rozhodnutí, soudní spory v souvislosti s podnikatelskou činností ani insolvenční řízení. Má bankovní účet vedený u žalobkyně.6. Z potvrzení o převzetí kreditní karty soud zjistil, že žalovaný převzal od žalobkyně kartu č. , hodnota, ******, Anonymizováno, dne 17. 12. 2021 a kartu č. , hodnota, ******, Anonymizováno, dne 21.6. 2021.7. Z historického výpisu z účtu č. , tel. číslo, ke kreditní kartě soud zjistil, že tento účet byl pro žalovaného veden žalobkyní v období od 11. 6. 2021 do 10. 12. 2023.8. Z transakční historie soud zjistil, že ke dni 19. 12. 2023 činil duh na účtu č. , tel. číslo, na dlužné jistině 24 507,94 Kč, na kapitalizovaných smluvních úrocích 2 510,28 Kč a na kapitalizovaných zákonných úrocích 1 316,34 Kč.9. Výzvou k zaplacení k 10. 4. 2023, upomínkou k 2. 4. 2023, výzvou k zaplacení k 27. 2. 2023 a upomínkou k 20. 2. 2023 vyzývala žalobkyně žalovaného k zaplacení dluhu.10. Oznámením ze dne 2. 5. 2023 žalobkyně zesplatnila dluh ze smlouvy č. , Anonymizováno, a vyzvala žalovaného k úhradě částky 24 866,75 Kč do 9. 5. 2023. Z informace o zásilce soud zjistil, že oznámení bylo žalovanému odesláno dne 3. 5. 2024 na kontaktní adresu uvedenou ve smlouvě, žalovaný si jej v úložní době nevyzvedl.11. Předžalobní výzva ze dne 2. 1. 2024 byla žalovanému zaslána téhož dne na kontaktní adresu uvedenou ve smlouvě.12. Soud při dokazování provedl výhradně listinné důkazy, neboť jiné důkazy nebyly stranami navrženy. Provedené důkazy spolu obsahově korespondují, vzájemně na sebe navazují a poskytují ucelený základ pro závěr o skutkovém stavu věci tak, jak je popsán výše, a současně v řízení nevyplynuly najevo žádné skutečnosti, které by věrohodnost těchto důkazů snižovaly.13. Soud na zjištěný skutkový stav aplikoval následující právní úpravu a učinil následující právní závěry:14. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.15. Podle § 75 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 28. 5. 2022 (dále jen „z. s. ú.“) je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.16. Podle § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.17. Podle § 86 odst. 2 z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.18. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.19. Podle § 87 odst. 2 z. s. ú. je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.20. Podle § 87 odst. 3 zákona spotřebitelském úvěru změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.21. Účastníci uzavřeli smlouvu, kterou soud vzhledem k jejímu obsahu právně posoudil jako smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 odst. 1 o. z., neboť se žalobkyně na jejím základě zavázala žalovanému v roli spotřebitele ve smyslu § 419 o. z. poskytnout peněžní prostředky, které se žalovaný zavázal sjednaným způsobem vrátit a zaplatit smluvní úrok. Úvěr je spotřebitelským úvěrem ve smyslu § 2 odst. 1 z. s. ú.22. Žalobkyně je banka, která mimo jiné poskytuje spotřebitelské úvěry ve smyslu § 9 z. s. ú. Vzhledem k tomu je žalobkyně podle § 75 odst. 1 z. s. ú. povinna při posuzování úvěruschopnosti konkrétního žadatele o spotřebitelský úvěr postupovat s odbornou péčí. Nejvyšší správní soud v rámci své činnosti vyložil pojem odborné péče poskytovatele spotřebitelského úvěru v rozsahu jeho povinnosti posuzovat úvěruschopnost žadatele o úvěr tak, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost