5 C 102/2024-22 — Okresní soud v Jablonci nad Nisou

1. Žalobkyně se žalobou domáhala, aby bylo žalované uloženo zaplatit jí částku, jak je rozvedeno ve výroku I. a II. tohoto rozsudku, s následujícím odůvodněním: Původní věřitel převedl pohledávku za žalovanou na žalobkyni na podkladě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 8. 12. 2022. Před uzavřením smlouvy byla náležitě prověřena úvěruschopnost žalované. , právnická osoba, , sídlem , datum, , , adresa, , IČO: , IČO, (dále jen „původní věřitel“), a žalovaná vstoupily do právního vztahu na podkladě smlouvy o úvěru č. , tel. číslo, ze dne 15. 4. 2023, na jejímž základě byl žalované poskytnut úvěr ve výši 4 000 Kč. Následně žalovaná využila svého práva na navýšení úvěrového rámce a načerpala úvěr v souhrnné výši 24 700 Kč. Úvěr byl žalované poskytnut na účet č. , č. účtu, pod variabilním symbolem , var. symbol, a měl být uhrazen spolu s úrokem ve výši 5 429 Kč nejpozději do 2. 7. 2023, ale do určené doby ani později nic neuhradila. Žalovaná zanechala bez odezvy zaslané výzvy k plnění.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.3. Na základě provedeného dokazování byly zjištěny následující skutečnosti:4. Mezi původním věřitelem a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru č. , tel. číslo, ze dne 15. 4. 2023 ve znění dodatků (dále jen „smlouva“), podle níž se původní věřitel zavázal, že žalované poskytne úvěr ve výši 24 700 Kč na její účet č. , č. účtu, (dále jen „účet žalované“) a žalovaná se zavázala, že jej spolu s úrokem ve výši 5 429 Kč uhradí do 2. 7. 2023. Žalovaná potvrdila uzavření smlouvy a dodatků zadáním unikátního kódu, jenž jí byl zaslán na její telefonní číslo.5. Podle výpisů z účtu původního věřitele byla na tento účet dne 27. 2. 2023 zaevidována platba ve výši 1 Kč z účtu žalované a na účet žalované byla zaslána dne 15. 4. 2023 částka 4 000 Kč, dne 17. 4. 2023 částka 2 500 Kč, dne 19. 4. 2023 částka 17 600 Kč, dne 27. 4. 2023 částka 400 Kč a dne 6. 5. 2023 částka 200 Kč.6. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 8. 12. 2022, k níž byl doložen seznam postoupených pohledávek, byla pohledávka původního věřitele za žalovanou převedena na žalobkyni.7. Upomínkou ze dne 2. 7. 2023 byla žalovaná vyzvána původním věřitelem k úhradě dluhu vzniklého ze smluvního vztahu.8. Výzvou k úhradě před podáním žaloby ze dne 17. 11. 2023 zástupce žalobkyně informoval žalovanou, že pohledávka původního věřitele za její osobou ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne 15. 4. 2023 byla postoupena na žalobkyni, a upozornil jí, že pokud dluh nebude uhrazen v určené lhůtě, bude se žalobkyně domáhat svého nároku soudní cestou. K této výzvě bylo doloženo oznámení o postoupení pohledávky ze stejného data, prostřednictvím něhož původní věřitel vyrozuměl žalovanou o převedení pohledávky za její osobou na žalobkyni. Zásilka byla předána k přepravě dne 17. 11. 2023 na adresu , adresa, , , adresa, , jak se podávalo z podacího lístku.9. Na základě provedeného dokazování byl zjištěn následující skutkový stav:10. Mezi původním věřitelem a žalovanou byla uzavřena smlouva, na jejímž podkladě se původní věřitel zavázal, že žalované poskytne úvěr ve výši 24 700 Kč na její účet a žalovaná se zavázala, že jej spolu s úrokem ve výši 5 429 Kč uhradí do 2. 7. 2023. Žalované byl bezhotovostním převodem poskytnut úvěr ve výši 24 700 Kč. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 8. 12. 2022 byla pohledávka za žalovanou převedena z původního věřitele na žalobkyni. Žalované bylo zasláno oznámení o postoupení pohledávky ze dne 17. 11. 2023 a výzva k úhradě před podáním žaloby ze dne 17. 11. 2023. Žalovaná ani zčásti neplnila.11. Podle § 2398 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu.12. Podle § 2399 odst. 1 o. z., úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.13. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od 29. 5. 2022 (dále jen „ZSÚ“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.14. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.15. Soud dospěl k názoru, že mezi původním věřitelem a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru, jež však byla shledána absolutně neplatnou, protože původní věřitel řádně před jejím uzavřením neprověřoval úvěruschopnost žalovaného (§ 580 odst. 1 o. z.). Žalobkyně splnění zákonné povinnosti původním věřitelem nikterak nedoložila.16. Ani žalobkyně, ani její zástupce se k jednání nedostavili, nemohli být proto soudem poučeni o tom, jaké skutečnosti soud nemá za prokázané a je proto třeba k jejich prokázání označit důkazy. Takové chování z procesního hlediska znamená, že účastník ochrany svých procesních práv, kterou mu skýtá § 118a odst. 3 o. s. ř., nehodlá využít. Proto je na něj třeba nadále pohlížet jako na účastníka řádně poučeného ve smyslu tohoto ustanovení, a to se všemi s tím souvisejícími procesními důsledky [srov. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 1537/2008 ze dne 29. 4. 2008]. Poučovací povinnost podle ustanovení § 118a odst. 1, 2 a 3 o.s.ř. soud plní při jednání, popřípadě při přípravném jednání nařízeném ve smyslu ustanovení § 114c o. s. ř. Při jiném úkonu soud poučení o povinnosti tvrzení a o povinnosti důkazní neposkytuje a je nepřípustné jednání odročit jen proto, aby mohlo být poskytnuto poučení účastníku, který se k jednání nedostavil a který z důležitého důvodu nepožádal o odročení jednání [srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp zn. 21 Cdo 4314/2008 ze dne 24. 3. 2010].17. Protože původní věřitel žalované poskytl úvěr a protože byla shledána absolutní neplatnost smlouvy o úvěru, měla žalobkyně nárok pouze na vrácení jistiny spotřebitelského úvěru, jež je oproštěna od všech dalších nároků, jež mají smluvní základ. Jelikož žalovaná nic neuhradila, bylo žalobě vyhověno co do částky 24 700 Kč. Aktivní věcná legitimace žalobkyně k uplatňování nároku byla dána smlouvou o postoupení pohledávek.18. Žalobě nemohlo být vyhověno co do úroku z prodlení, neboť žalovaná nebyla k okamžiku rozhodování soudu v prodlení se zaplacením jistiny spotřebitelského úvěru (§ 1970 o. z.). Podle § 87 odst. 1 ZSÚ je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem, tedy v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), jež neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možnosti spotřebitele splácet [srov. bod 17. v rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 ze dne 20. 4. 2022]. Žaloba na určení doby plnění podle § 87 odst. 2 ZSÚ přichází do úvahy všude tam, kde nebude doba plnění sjednána dohodou nebo určena rozhodnutím soudu, což vyplývá jednak ze znění § 87 odst. 2 ve spojení s odst. 3 ZSÚ, jednak z důvodové zprávy k § 87, kde je uvedeno, že „Poskytovatel, pokud se domnívá, že spotřebitel nesplácí podle svých možností, může podat návrh soudu, aby určil, v jakých lhůtách má spotřebitel splácet.“, z čehož lze dovodit, že se tak může stát v případech, kdy spotřebitel něco splácí, nebo dokonce nesplácí vůbec, a věřitel má za to, že to neodpovídá možnostem dlužníka, a jednak z referovaného rozhodnutí Nejvyššího soudu. Poněvadž žalobkyně netvrdila, natož prokazovala, že by doba plnění byla dohodnuta nebo určena soudem, bylo vycházeno z toho, že ani jedna z těchto skutečností nenastala. Podle § 87 odst. 2 ZSÚ tak měla žalobkyně před podáním žaloby na plnění podat žalobu na určení doby plnění. Toto ustanovení je svou povahou nejbližší k § 1960 o. z., kde je normováno, že „Je-li podle smlouvy dlužník oprávněn, aby určil čas plnění, a neurčí-li jej v přiměřené době, určí jej na návrh věřitele soud podle okolností případu.“. Rozhodnutí soudu o době plnění má konstitutivní povahu (srov. Hulmák, M. a kol.: Občanský zákoník V. Závazkové právo. Obecná část (§ 1721–2054). Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2014, § 1960, nebo Petrov, J., Výtisk, M., Beran, V. a kol. Občanský zákoník. Komentář. 2. vydání (1. aktualizace). Praha: C. H. Beck, 2022, § 1960). Soud proto nemůže určit dobu splnění dluhu tak, aby se dlužník v okamžiku právní moci výroku rozsudku