5 C 216/2023-23 — Okresní soud v Jablonci nad Nisou

1. Žalobkyně se žalobou domáhala, aby bylo žalovanému uloženo zaplatit jí částky, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku, s tím, že dne 26. 11. 2021 byla mezi společností [právnická osoba], sídlem [adresa], [IČO] (dále jen„ původní věřitel“), a žalovaným uzavřena smlouva o úvěru [číslo], na základě níž byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč, jež se spolu s poplatkem ve výši 21 842 Kč a úrokem ve výši 3 711,69 zavázal vrátit do 24. 12. 2021 Smlouva byla uzavřena elektronicky na stránkách [webová adresa] poté, co žalovaný úspěšně prošel registračním procesem, a poté, co vše stvrdil unikátním SMS kódem. Na základě žalovaným zadaných údajů byly původním věřitelem prověřeny jeho schopnosti a možnosti splácet požadovaný úvěr. Úvěrový závazek nebyl žalovaným řádně uhrazen, když byla splacena pouze částka 34 400 Kč, jež byla započtena způsobem upraveným v úvěrové smlouvě. Ke dni postoupení byl dluh žalovaného ve výši 24 454,23 Kč, sestávající z jistiny 14 871,22 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru 0 Kč, úroků 1 046,48 Kč, smluvní pokuty 6 446,54 Kč, úroku z prodlení ve výši 2 058,70 Kč a nákladů na vymožení pohledávky 31,29 Kč. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Provedeným dokazováním bylo zjištěno následující: 4. Podle SMLOUVY O SPOTŘEBITELSKÉM ÚVĚRU ČÍSLO B0041 [číslo] ze dne 26. 11. 2021 (dále jen„ úvěrová smlouva“), jež měla být uzavřena za pomoci prostředků komunikace na dálku a jejímiž smluvními stranami byli původní věřitel a žalovaný, u jehož identifikačních údajů byl zapsán účet [číslo] se původní věřitel zavázal, že poskytne žalovanému úvěr ve výši 20 000 Kč za poplatek za jeho poskytnutí ve výši 8 342 Kč (po slevě) a za výpůjční úrokovou sazbu 40 % ročně (3 711,69 Kč), a žalovaný se zavázal, že souhrnnou částku 32 053,69 Kč uhradí do 24. 12. 2021 Ve smluvních ujednáních byla upravena smluvní pokuta. Smlouva byla fyzicky podepsána toliko původním věřitelem a u žalovaného byl podpis pomocí verifikačního SMS kódu. Nedílnou součástí úvěrové smlouvy byl splátkový kalendář a sazebník. 5. Stejným dnem jako úvěrová smlouva byl datován FORMULÁŘ PRO STANDARDNÍ INFORMACE O SPOTŘEBITELSKÉM ÚVĚRU, v němž měl být žalovaný seznámen se základními vlastnostmi úvěru. 6. Na potvrzení o platbě ze dne 31. 8. 2021 bylo uvedeno, že tohoto dne byla z účtu původního věřitele na účet č. [bankovní účet] zaslána částka 20 000 Kč pod variabilním symbolem [číslo] se zprávou pro příjemce„ Zapujcka B0041 [číslo]“. 7. Rámcovou smlouvou o postupování pohledávek ze dne 7. 6. 2022 a dílčí smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 16. 3. 2023 včetně přílohy byla pohledávka původního věřitele za žalovaným z úvěrové smlouvy převedena na žalobkyni. 8. Oznámením o postoupení pohledávky ze dne 30. 3. 2023 byl žalovaný původním věřitelem informován, že došlo k postoupení pohledávky za jeho osobou na žalobkyni. Podle podacího archu byla zásilka předána k přepravě dne 4. 4. 2023 na adresu [adresa]. 9. Výzvou před podáním žaloby ze dne 28. 6. 2023 byl žalovaný seznámen s neuhrazenou výší dluhu a s tím, že pokud jej neuhradí v určené lhůtě, bude se žalobkyně domáhat svého nároku soudní cestou. Podle podacího archu byla zásilka předána k přepravě dne 30. 6. 2023 na adresu [adresa]. 10. Podle tvrzení žalobkyně uhradil žalovaný na svůj závazek z úvěrové smlouvy částku 34 400 Kč. 11. Na základě provedeného dokazování měl soud za zjištěný následující skutkový stav: 12. Mezi původním věřitelem a žalovaným byla dne 26. 11. 2021 uzavřena úvěrová smlouva, jejímž předmětem byl závazek původního věřitele poskytnout žalovanému úvěr ve výši 20 000 Kč a závazek žalovaného jej vrátit spolu s poplatkem za jeho poskytnutí ve výši 8 342 Kč a za úrok ve výši 3 711,69 Kč do 24. 12. 2021. Nedílnou součástí úvěrové smlouvy byl splátkový kalendář a sazebník. Dne 31. 8. 2021 byla z účtu původního věřitele na účet žalovaného zaslána částka 20 000 Kč s poznámkou„ Zapujcka B0041 [číslo]“. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 16. 3. 2023 byla pohledávka původního věřitele za žalovaným převedena na žalobkyni. Žalovaný byl původním věřitelem informován o postoupení pohledávky na žalobkyni. Před zahájením soudního řízení byla žalovanému zaslána výzva před podáním žaloby. Žalovaný na svůj závazek z úvěrové smlouvy uhradil pouze částku 34 400 Kč. 13. Podle § 2398 odst. 1 o. z., úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu. 14. Podle § 2399 odst. 1 o. z., úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. 15. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 28. 5. 2022 (dále jen„ ZSÚ“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 16. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 17. Po aplikaci právní kvalifikace na zjištěný skutkový stav se soud nejprve z úřední povinnosti (srov. rozsudek Soudního dvora EU sp. zn. C -679/18 ze dne 5. 3. 2020) zabýval tím, zda žalobkyně, respektive původní věřitel, před uzavřením smlouvy splnil svou povinnost posoudit úvěruschopnost žalované jako dlužníka, neboť úvěrová smlouva byla se žalovanou uzavřena jako se spotřebitelem, jak to ostatně potvrdila žalobkyně v žalobě (§ 2 odst. 1 ZSÚ). Schopnost dlužníka splácet úvěr má věřitel povinnost zkoumat především z informací, které se snaží získat nejen od dlužníka, ale také pokud je to nezbytné, z databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo z jiných zdrojů. Věřitel má s odbornou péčí posoudit, zda dlužník nebude mít zjevný problém úvěr splácet (srov. nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019), kde součástí odborné péče věřitele je taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá pouze na údaje o schopnosti dlužníka úvěr splácet, když tyto údaje tvrdí samotný dlužník, ale sám si také musí tyto údaje prověřit, či si je nechá od dlužníka doložit (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 1 As 30/2015-39 ze dne 1. 4. 2015). Takto rozsáhlé požadavky na prověřování poměrů dlužníka ze strany věřitelů jsou dány vývojem spotřebitelských vztahů, zejména, co se týče poskytování úvěrů nebankovními společnostmi, když následné nesplácení úvěrů má negativní celospolečenské dopady a vede ke spirále předlužování spotřebitele včetně pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných sociálních vztahů, přechodu do šedé ekonomiky apod. (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018). Nelze také při výkladu a aplikaci ZSÚ pomíjet jeho účel a smysl, ale je nutno vždy nalézt i zásady uznávané demokratickými právními státy (srov. nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 523/07 ze dne 7. 5. 2009). Mezi tyto náleží i zásada rovnosti a s ní související zásada ochrany slabší strany, jejímž projevem je také ochrana spotřebitele, která je vtělená do zvláštní úpravy spotřebitelských vztahů, která usměrňuje v oblasti soukromého práva uplatnění obecné zásady autonomie vůle. Soud nemůže tedy vycházet pouze z toho, že žalovaná projevila vůli takovouto úvěrovou smlouvu uzavřít, a pokud jí podmínky nevyhovovaly, nemusela ji uzavírat, nelze ale tolerovat systematické porušování a obcházení zákona ze strany věřitelů jen s poukazem na zásadu pacta sunt servanda s tím, že spotřebitel přístup poskytovatele na připraveném formuláři odsouhlasil. Soud tak má za to, že k neplatnosti úvěrové smlouvy z důvodu řádného neposouzení úvěruschopnosti spotřebitele je třeba přihlédnout z úřední povinnosti, a to i v režimu ZSÚ (srov. důvodová zpráva k zákonu č. 96/2022, jímž byl novelizován § 87 odst. 1 ZSÚ s účinností od 29. 5. 2022). 18. Soud dospěl k názoru, že mezi původním věřitelem a žalovaným byla uzavřena úvěrová smlouva, jež však byla shledána absolutně neplatnou, protože původní věřitel řádně před jejím uzavřením neprověřil úvěruschopnost žalovaného (§ 580 odst. 1 o. z.). Žalobkyně toliko tvrdila, že si původní věřitel svou zákonnou povinnost splnil, ale nenabídla k tomu žádné důkazy. Kvůli tomu neunesla břemeno důkazní stran s