5 C 58/2024-20 — Okresní soud v Jablonci nad Nisou

1. Žalobkyně se žalobou domáhala, aby bylo žalovanému uloženo zaplatit jí částku, jak je rozvedeno ve výroku I. a II. tohoto rozsudku, s následujícím odůvodněním: , právnická osoba, , , datum, , adresa, , IČO: , IČO, (dále jen „původní věřitel“), převedl pohledávku za žalovaným na žalobkyni na podkladě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 8. 12. 2022. Před uzavřením smlouvy byla náležitě prověřena úvěruschopnost žalovaného. Původní věřitel a žalovaný vstoupili do právního vztahu na podkladě smlouvy o úvěru č. , tel. číslo, ze dne 17. 2. 2023, na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 13 000 Kč. Následně žalovaný využil svého práva na navýšení úvěrového rámce a načerpal úvěr v souhrnné výši 16 000 Kč. Úvěr byl žalovanému poskytnut dne 17. 2. 2023 na účet č. , č. účtu, pod variabilním symbolem , var. symbol, a měl být uhrazen spolu s úrokem ve výši 0 Kč nejpozději do dne 22. 4. 2023, ale do určené doby ani později nic neuhradil. Žalovaný zanechal bez odezvy zaslané výzvy k plnění.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Na základě provedeného dokazování byly zjištěny následující skutečnosti:4. Mezi původním věřitelem a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru č. , tel. číslo, ze dne 17. 2. 2023, podle níž se původní věřitel zavázal, že žalovanému poskytne úvěr ve výši 13 000 Kč na jeho účet č. , č. účtu, a žalovaný se zavázal, že jej spolu s úrokem ve výši 0 Kč uhradí do dne 19. 3. 2023. Žalovaný potvrdil uzavření smlouvy zadáním unikátního kódu, jenž mu byl zaslán na jeho telefonní číslo. Smlouvou o úvěru č. , tel. číslo, ze dne 17. 2. 2023 se původní věřitel zavázal, že žalovanému poskytne úvěr ve výši 16 000 Kč na jeho účet č. , č. účtu, a žalovaný se zavázal, že jej spolu s úrokem ve výši 0 Kč uhradí do dne 19. 3. 2023. Žalovaný potvrdil uzavření smlouvy zadáním unikátního kódu, jenž mu byl zaslán na jeho telefonní číslo.5. Podle výpisu z účtu původního věřitele byla odeslána na účet č. , č. účtu, dne 17. 2. 2023 částka 13 000 Kč a 3 000 Kč.6. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 8. 12. 2022, k níž byl doložen seznam postoupených pohledávek, byla pohledávka původního věřitele za žalovaným převedena na žalobkyni.7. Upomínkou ze dne 22. 4. 2023 byl žalovaný vyzván původním věřitelem k úhradě dluhu vzniklého ze smluvního vztahu.8. Výzvou k úhradě před podáním žaloby ze dne 15. 9. 2023 zástupce žalobkyně informoval žalovaného, že pohledávka původního věřitele za jeho osobou ze smlouvy o spotřebitelském úvěru byla postoupena na žalobkyni, a upozornil ho, že pokud dluh nebude uhrazen v určené lhůtě, bude se žalobkyně domáhat svého nároku soudní cestou. K této výzvě bylo doloženo oznámení o postoupení pohledávky ze stejného data, prostřednictvím něhož původní věřitel vyrozuměl žalovaného o převedení pohledávky za jeho osobou na žalobkyni. Zásilka byla předána k přepravě dne 15. 9. 2023 na adresu , adresa, , , adresa, , jak se podávalo z podacího lístku.9. Na základě provedeného dokazování byl zjištěn následující skutkový stav:10. Mezi původním věřitelem a žalovaným byla uzavřena smlouva č. , tel. číslo, ze dne 17. 2. 2023 ve znění dodatku ze dne 17. 2. 2023, na jejímž podkladě se původní věřitel zavázal, že žalovanému poskytne úvěr ve výši 16 000 Kč na jeho účet č. , č. účtu, a žalovaný se zavázal, že jej uhradí do dne 19. 3. 2023. Žalovanému byl bezhotovostním převodem poskytnut úvěr ve výši 16 000 Kč. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 8. 12. 2022 byla pohledávka za žalovaným převedena z původního věřitele na žalobkyni. Žalovanému bylo zasláno oznámení o postoupení pohledávky ze dne 15. 9. 2023 a výzva k úhradě před podáním žaloby ze dne 15. 9. 2023. Žalovaný ani zčásti neplnil.11. Podle § 2398 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu.12. Podle § 2399 odst. 1 o. z., úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.13. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od 29. 5. 2022 (dále jen „ZSÚ“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.14. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.15. Soud dospěl k názoru, že mezi původním věřitelem a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru, jež však byla shledána absolutně neplatnou, protože původní věřitel řádně před jejím uzavřením neprověřoval úvěruschopnost žalovaného (§ 580 odst. 1 o. z.). Žalobkyně splnění zákonné povinnosti původním věřitelem nikterak nedoložila.16. Ani žalobkyně, ani její zástupce se k jednání nedostavili, nemohli být proto soudem poučeni o tom, jaké skutečnosti soud nemá za prokázané a je proto třeba k jejich prokázání označit důkazy. Takové chování z procesního hlediska znamená, že účastník ochrany svých procesních práv, kterou mu skýtá § 118a odst. 3 o. s. ř., nehodlá využít. Proto je na něj třeba nadále pohlížet jako na účastníka řádně poučeného ve smyslu tohoto ustanovení, a to se všemi s tím souvisejícími procesními důsledky [srov. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 1537/2008 ze dne 29. 4. 2008]. Poučovací povinnost podle ustanovení § 118a odst. 1, 2 a 3 o.s.ř. soud plní při jednání, popřípadě při přípravném jednání nařízeném ve smyslu ustanovení § 114c o. s. ř. Při jiném úkonu soud poučení o povinnosti tvrzení a o povinnosti důkazní neposkytuje a je nepřípustné jednání odročit jen proto, aby mohlo být poskytnuto poučení účastníku, který se k jednání nedostavil a který z důležitého důvodu nepožádal o odročení jednání [srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp zn. 21 Cdo 4314/2008 ze dne 24. 3. 2010].17. Protože původní věřitel žalovanému poskytl úvěr a protože byla shledána absolutní neplatnost smlouvy o úvěru, měla žalobkyně nárok pouze na vrácení jistiny spotřebitelského úvěru, jež je oproštěna od všech dalších nároků, jež mají smluvní základ. Jelikož žalovaný nic neuhradil, bylo žalobě vyhověno co do částky 16 000 Kč. Aktivní věcná legitimace žalobkyně k uplatňování nároku byla dána smlouvou o postoupení pohledávek.18. Žalobě nemohlo být vyhověno co do úroku z prodlení, neboť žalovaný nebyl k okamžiku rozhodování soudu v prodlení se zaplacením jistiny spotřebitelského úvěru (§ 1970 o. z.). Podle § 87 odst. 1 ZSÚ je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem, tedy v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), jež neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možnosti spotřebitele splácet [srov. bod 17. v rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 ze dne 20. 4. 2022]. Žaloba na určení doby plnění podle § 87 odst. 2 ZSÚ přichází do úvahy všude tam, kde nebude doba plnění sjednána dohodou nebo určena rozhodnutím soudu, což vyplývá jednak ze znění § 87 odst. 2 ve spojení s odst. 3 ZSÚ, jednak z důvodové zprávy k § 87, kde je uvedeno, že „Poskytovatel, pokud se domnívá, že spotřebitel nesplácí podle svých možností, může podat návrh soudu, aby určil, v jakých lhůtách má spotřebitel splácet.“, z čehož lze dovodit, že se tak může stát v případech, kdy spotřebitel něco splácí, nebo dokonce nesplácí vůbec, a věřitel má za to, že to neodpovídá možnostem dlužníka, a jednak z referovaného rozhodnutí Nejvyššího soudu. Poněvadž žalobkyně netvrdila, natož prokazovala, že by doba plnění byla dohodnuta nebo určena soudem, bylo vycházeno z toho, že ani jedna z těchto skutečností nenastala. Podle § 87 odst. 2 ZSÚ tak měla žalobkyně před podáním žaloby na plnění podat žalobu na určení doby plnění. Toto ustanovení je svou povahou nejbližší k § 1960 o. z., kde je normováno, že „Je-li podle smlouvy dlužník oprávněn, aby určil čas plnění, a neurčí-li jej v přiměřené době, určí jej na návrh věřitele soud podle okolností případu.“. Rozhodnutí soudu o době plnění má konstitutivní povahu (srov. Hulmák, M. a kol.: Občanský zákoník V. Závazkové právo. Obecná část (§ 1721–2054). Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2014, § 1960, nebo Petrov, J., Výtisk, M., Beran, V. a kol. Občanský zákoník. Komentář. 2. vydání (1. aktualizace). Praha: C. H. Beck,