6 C 251/2024-18 — Okresní soud v Jablonci nad Nisou

1 Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu 24. 8. 2024 formou návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu domáhala vůči žalovanému zaplacení částky ve výši 11 144 Kč s příslušenstvím. Návrh odůvodnila tím, že účastníci uzavřeli dne 23. 9. 2022 smlouvu o úvěru ve výši 14 544 Kč (skládající se z půjčené částky 8 000 Kč a souhrnného poplatku 6 544 Kč), podle které měl žalovaný splácet 243 Kč týdně, a to tak, že první splátka měla být uhrazena do sedmi dnů od podpisu smlouvy a každá další splátka vždy do sedmého dne od předchozí splátky. Zaplacená částka 3 400 Kč se započetla na nejprve a) na úhradu nákladů na soudní či mimosoudní vymáhání dlužné částky, b) dále na úhradu sjednaných a vyměřených smluvních pokut, c) dále na úhradu poplatků za prodlení se splácením úvěru, d) dále na úhradu poplatku za zpracování a doručení úvěru, e) dále na úhradu poplatku za hotovostní inkaso splátek úvěru, f) dále na úhradu následujících položek: (I.) na jistinu úvěru dílem ve výši 83,47 %, (II.) na úrok za poskytnutí úvěru dílem ve výši 16,53 %.– odst. 4. čl. Splácení úvěru smluvních podmínek. Poplatek za zpracování a doručení úvěru a hotovostní inkaso splátek, je tvořen zejména odměnou obchodního zástupce za hotovostní výběr týdenních splátek v místě bydliště žalovaného, dále nákladů na jízdy s tím spojené, dále na administrativní zpracování úvěru, zavedení do systému účtování, dále tisk a zhotovení dokumentů atd. Nejedná se o sjednaný úrok, jedná se o poplatek za zpracování a doručení úvěru a hotovostní inkaso splátek. V případě prodlení s plněním nebo v případě neplnění vůbec, se dle smluvních podmínek smlouvy o úvěru stává zbylý dluh včetně příslušenství splatný, a to v termínu splatnosti nejbližší další týdenní splátky. Podle platební historie je zřejmé, že žalovaný splácel nepravidelně, takže žalobkyně mohla v daném případě postupovat tak, že uhrazenou částku žalovaným ve výši 3 400 Kč, vydělí předepsanou týdenní splátkou 243 Kč a vypočte tak, kdy se žalovaný skutečně dostal do prodlení, pokud by splácel tuto částku v předepsaných týdenních splátkách. Splatnost pohledávky žalobkyně by tak podle tohoto klíče nastala již mnohem dříve. Žalobkyně ovšem požaduje zákonný úrok z prodlení pouze od doby předepsané splatností smlouvy, tedy žalobkyně nechala uplynout celou lhůtu k zaplacení úvěru, přičemž jako datum splatnosti určuje na 16. 11. 2023 a datum prodlení ke dni 17. 11. 2023. Žalobkyně současně za účelem posouzení schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr provedla kontrolu v databázi neplatných dokladů Ministerstva vnitra, kontrolu rodného čísla dálkovým systémem společnosti , právnická osoba, , kontrolu náhledem do záznamů insolvenčního rejstříku, kontrolu zaměstnání telefonicky, kontrolu platební historie klienta u žalobkyně, vyhodnocení aktuální finanční situace dle vyplněných podkladů klienta a dle lokality klienta, a to na základě odborných vědomostí z “terénu“ od obchodního zástupce žijícího v dané oblasti a kontrolu předložených dokumentů zaškrtnutých externím zprostředkovatelem v kartě klienta.2 Z provedených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav:3 Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 23. 9. 2022 soud zjistil, že byla uzavřena mezi účastníky, jejím předmětem bylo poskytnutí úvěru ve výši 8 000 Kč, a to v hotovosti v den podpisu smlouvy. Žalovaný se současně zavázal zaplatit úrok ve výši 1 584 Kč (při zápůjční úrokové sazbě 70,89% p.a.), poplatek za zpracování a doručení úvěru ve výši 2 400 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 2 560 Kč. Celkovou dlužnou částku ve výši 14 544 Kč se žalovaný zavázal hradit žalobkyni formou 60 týdenních splátek po 242,40 Kč s tím, že 1. splátka byla splatná dne 30. 9. 2022 a každá následující splátka byla splatná 7 dnů po datu splatnosti předchozí splátky.4 Z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru ze dne 21. 9. 2022 soud zjistil, že žalovanému byly ze strany žalobkyně poskytnuty informace o věřiteli, o základních vlastnostech spotřebitelského úvěru, o nákladech spotřebitelského úvěru a o právních aspektech.5 Z evidenční karty klienta ze dne 21. 9. 2022 soud zjistil, že žalovaný je svobodný, bydlí v nájmu, přičemž v domácnosti bydlí sám. Žalovaný současně pobírá invalidní důchod ve výši 9 628 Kč a dále pobírá částku 4 400 Kč jako jiný zdroj příjmu. Pokud se týká výdajů žalovaného, tyto představují životní výdaje na bydlení ve výši 4 872 Kč a životní minimum ve výši 4 620 Kč.6 Z inkasní bilance soud zjistil, že žalovaný celkem na svůj dluh zaplatil částku 3 400 Kč.7 Z předžalobní upomínky ze dne 11. 7. 2024 soud zjistil, že žalovaný byl vyzván k úhradě částky 11 144 Kč, a to do 7 dnů od doručení upomínky. Dle podacího archu byla výzva odeslána žalovanému dne 11. 7. 2024.8 Podle § 75 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel a zprostředkovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.9 V poměrech souzené věci je třeba uzavřít, že úvěruschopnost žalovaného nebyla ze strany žalobkyně řádně a s náležitou odbornou péčí posuzována. Soud měl k dispozici toliko smlouvu o spotřebitelském úvěru uzavřenou dne 23. 9. 2022 a evidenční kartu klienta z 21. 9. 2022, aniž by zde uvedené údaje, týkající se majetkových poměrů žalovaného, byly doloženy příslušnými listinami. Žalovaný sice v evidenční kartě uvedl, že pobírá invalidní důchod ve výši 9 628 Kč a má další zdroj příjmu ve výši 4 400 Kč, přičemž však žalobkyně k důkazu nepředložila žádné listiny, na základě kterých tyto tvrzené příjmy žalovaného ověřovala. Pokud se dále týká výdajů žalovaného, tyto, opět dle údajů uvedených v evidenční kartě, sestávají z životních nákladů na bydlení ve výši 4 872 Kč a dále z životního minima ve výši 4 620 Kč, kdy však ani k ověření výdajové stránky žalovaného žalobkyně žádný další důkaz nepředložila. Nadto z evidenční karty žalovaného nejsou zřejmé žádné další pravidelné a nezbytné výdaje, které lze předpokládat u každého spotřebitele, kdy lze uvažovat o nákladech na stravování, dopravu, ošacení apod. S ohledem na shora uvedené tak má soud za to, že majetková situace žalovaného v porovnání s dalšími dostupnými údaji měla žalobkyni vést k podrobnějšímu zkoumání solventnosti žalovaného. Žádné takovéto hodnověrné zkoumání majetkové situace žalovaného však z předložených dokumentů nevyplývá. Lustrace žalovaného v tvrzených registrech nebyla soudu rovněž předložena.10 Soud tedy nemá za to, že by před uzavřením předmětné smlouvy žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele na základě dostatečných informací, a že by tedy postupovala s náležitou odbornou péčí.11 Ustanovení § 87 zákona č. 257/2016 Sb. po novele provedené zákonem č. 96/2022 Sb. je třeba vyložit tak, že porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele má za následek absolutní neplatnost úvěrové smlouvy, ke které je soud povinen přihlédnout z úřední povinnosti.12 Žalobkyně se k jednání nedostavila, nemohla být proto soudem poučena o tom, jaké skutečnosti soud nemá za prokázané a je proto třeba k jejich prokázání označit důkazy. Takové chování z procesního hlediska znamená, že účastník ochrany svých procesních práv, kterou mu skýtá § 118a odst. 3 o. s. ř., nehodlá využít. Proto je na něj třeba nadále pohlížet jako na účastníka řádně poučeného ve smyslu tohoto