5 C 241/2025-17 — Okresní soud v Jablonci nad Nisou

1. Žalobkyně se žalobou domáhala, aby bylo žalovanému uloženo zaplatit jí částku, jak je rozvedeno ve výroku I. až III. tohoto rozsudku, s následujícím odůvodněním: , právnická osoba, , , adresa, , IČO: , IČO, (dále jen „původní věřitel“), převedl pohledávku za žalovaným na žalobkyni na podkladě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, . Před uzavřením smlouvy byla náležitě prověřena úvěruschopnost žalovaného. Původní věřitel a žalovaný vstoupili do právního vztahu na podkladě smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, , na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 31 500 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit tuto částku s úrokem ve výši 13 777 Kč. Úvěr byl žalovanému poskytnut na účet č. , č. účtu, pod variabilním symbolem , var. symbol, a měl být uhrazen nejpozději do dne , datum, . Žalovaný nic neuhradil.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Podáním ze dne , datum, byla žaloba vzata zčásti zpět co do částky 13 777 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 13 777 Kč od , datum, do zaplacení, soud proto v rozsahu zpětvzetí řízení o žalobě zastavil podle § 96 odst. 1 a 2 o. s. ř.4. Na základě provedeného dokazování byl zjištěn následující skutkový stav:5. Mezi původním věřitelem a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, ve znění dodatku ze dne , datum, , na jejímž podkladě se původní věřitel zavázal, že žalovanému poskytne úvěr ve výši 31 500 Kč na jeho účet č. , č. účtu, a žalovaný se zavázal, že jej uhradí do , datum, spolu s úrokem ve výši 13 777 Kč. Žalovanému byl bezhotovostním převodem poskytnutý úvěr ve výši 30 000 Kč pod variabilním symbolem , var. symbol, dne , datum, a ve výši 1 500 Kč pod variabilním symbolem , var. symbol, dne , datum, . Žalovaný nic neuhradil. Žalovaný zanechal bez odezvy zaslané výzvy k plnění. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, byla pohledávka za žalovaným převedena z původního věřitele na žalobkyni. Žalovanému bylo zasláno oznámení o postoupení pohledávky ze dne , datum, a výzva k úhradě před podáním žaloby ze dne , datum, . Žalovaný ani zčásti neplnil.6. Podle § 2399 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.7. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od , datum, (dále jen „ZSÚ“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.8. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.9. Soud dospěl k názoru, že mezi původním věřitelem a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru, jež však byla shledána absolutně neplatnou, protože původní věřitel řádně před jejím uzavřením neprověřoval úvěruschopnost žalovaného (§ 580 odst. 1 o. z.). Žalobkyně splnění zákonné povinnosti původním věřitelem nikterak nedoložila.10. Ani žalobkyně, ani její zástupce se k jednání nedostavili, nemohli být proto soudem poučeni o tom, jaké skutečnosti soud nemá za prokázané a je proto třeba k jejich prokázání označit důkazy. Takové chování z procesního hlediska znamená, že účastník ochrany svých procesních práv, kterou mu skýtá § 118a odst. 3 o. s. ř., nehodlá využít. Proto je na něj třeba nadále pohlížet jako na účastníka řádně poučeného ve smyslu tohoto ustanovení, a to se všemi s tím souvisejícími procesními důsledky [srov. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 1537/2008 ze dne 29. 4. 2008]. Poučovací povinnost podle ustanovení § 118a odst. 1, 2 a 3 o.s.ř. soud plní při jednání, popřípadě při přípravném jednání nařízeném ve smyslu ustanovení § 114c o. s. ř. Při jiném úkonu soud poučení o povinnosti tvrzení a o povinnosti důkazní neposkytuje a je nepřípustné jednání odročit jen proto, aby mohlo být poskytnuto poučení účastníku, který se k jednání nedostavil a který z důležitého důvodu nepožádal o odročení jednání [srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp zn. 21 Cdo 4314/2008 ze dne 24. 3. 2010].11. Protože původní věřitel žalovanému poskytl úvěr a protože byla shledána absolutní neplatnost smlouvy o úvěru, měla žalobkyně nárok pouze na vrácení jistiny spotřebitelského úvěru, jež je oproštěna od všech dalších nároků, jež mají smluvní základ. Jelikož žalovaný nic neuhradil, bylo žalobě vyhověno co do částky 31 500 Kč. Aktivní věcná legitimace žalobkyně k uplatňování nároku byla dána smlouvou o postoupení pohledávek. Ve zbývajícím rozsahu byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta. Navíc nebylo možné přiznat ani úrok z prodlení. Žalovaný se totiž nedostal v poměrech dané věci do prodlení. K tomu srov. § 87 odst. 2 ZSÚ ve spojení s rozsudkem Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 ze dne 20. 4. 2022.12. Podle § 142 odst. 2 o. s. ř. měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo.13. Jelikož předmětem řízení byla částka 31 500 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z této částky od , datum, do zaplacení a částka 13 777 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z této částky od , datum, do , datum, (částečné zpětvzetí žaloby), soud vyčíslil úrok z prodlení ke dni vyhlášení rozsudku, tj. ke dni , datum, , neboť pro výpočet poměru úspěchu ve věci je třeba za předmět řízení považovat nejenom samotnou pohledávku, ale i její příslušenství [srov. nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2717/08 ze dne 30. 8. 2010]. Předmětem řízení byla tedy částka v celkové výši 49 478 Kč (45 277 Kč jistina + 3 055 Kč úrok z prodlení (z částky 31 500 Kč) + 1 146 Kč úrok z prodlení (z částky 13 777 Kč)). Žalobkyně byla ve věci úspěšná co do částky 31 500 Kč (63,70 %) a žalovaný byl úspěšný co do částky 17 978 Kč (36,30 %). Žalobkyně byla v řízení úspěšná pouze v rozsahu 27,40 %.14. Žalobní návrh byl posouzen jako tzv. formulářová žaloba, neboť zástupce žalobkyně, jak je soudu známo z jeho činnosti, podává u soudu takových žalob větší množství, tyto mají podobu vžitého vzoru, kdy se jedna žaloba od druhé odlišuje jen v minimální míře potud, aby mohla být co do určitosti osob účastníků a předmětu řízení dostatečně individualizována, základní právní argumentace včetně její stylizace je totožná či jen s drobnými odchylkami a předmětem řízení je peněžité plnění, kdy tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč. Výše účelně vynaložených nákladů řízení byla proto určena podle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb.15. Kdyby bývala byla žalobkyně zcela úspěšná, měla by vůči žalovanému právo na náhradu nákladů řízení ve výši 4 716 Kč, sestávající ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 812 Kč, odměny zástupce žalobkyně za 3 úkony právní služby po 700 Kč (§ 14b odst. 1 bod 3., § 11 odst. 1 písm. a) a d) vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění účinném od 1. 1. 2025 (dále jen „a. t.“) – za přípravu a převzetí zastoupení, předžalobní výzvu k plnění a žalobu), náhrady hotových výdajů zástupce žalobkyně za 3 úkony právní služby po 100 Kč (§ 14b odst. 6 písm. a) a. t.) a náhrady za daň z přidané hodnoty rovnající se 21% z odměn a náhrad (2 400 Kč) ve výši 504 Kč (§ 137 odst. 1 a 3 o. s. ř.).16. S ohledem na výsledek řízení byla žalobkyni přiznána náhrada nákladů řízení jenom ve výši 27,40 % z částky 4 716 Kč, což činí částku 1 292,20 Kč.17. Náhradu nákladů řízení je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni k rukám jejího zástupce (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).18. Lhůta k plnění byla ponechána v zákonné délce tří dnů (§ 160 odst. 1 o. s. ř.), neboť nebyly shledány důvody ke stanovení lhůty delší.