5 C 251/2025-20 — Okresní soud v Jablonci nad Nisou

1. Žalobkyně se žalobou domáhala, aby bylo žalovanému uloženo zaplatit mu částku s příslušenstvím, jak je rozvedeno ve výrocích I. a II. tohoto rozsudku, s tím, že společnost , právnická osoba, ., sídlem , adresa, , IČO: , IČO, (dále jen „původní věřitel“), poskytuje úvěry prostřednictvím své webové stránky www.movinero.cz, kam se žadatel nejprve zaregistruje zadáním osobních údajů, čímž jsou zahájeny úkony vedoucí ke zřízení uživatelského účtu, po dokončení registrace lze zažádat o poskytnutí úvěru a po prověření úvěruschopnosti žadatele úvěr splácet, dochází k uzavření smlouvy, že mezi původním věřitelem a žalovaným byla dne , datum, tímto způsobem uzavřena smlouva o úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě byly žalovanému poskytnuty na jeho účet č. , č. účtu, peněžní prostředky ve výši 37 210 Kč, jež měly být vráceny nejpozději do , datum, , a že vrácena byla částka 22 144 Kč. Na podkladě smlouvy ze dne , datum, byla pohledávka původního věřitele za žalovaným převedena na společnost , právnická osoba, ., sídlem , adresa, , IČO: , IČO, , jež ji následně převedla na žalobkyni na základě smlouvy ze dne , datum, . Žalovaný zbývající poskytnuté peněžní prostředky nevrátil ani přes zaslání předžalobní výzvy.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Na základě provedeného dokazování byl zjištěn následující skutkový stav:4. Žalobkyně předložila soudu smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, . Na účet žalovaného č. , č. účtu, byla odeslána dne , datum, částka 18 610 Kč, dne , datum, částka 15 000 Kč a dne , datum, částka 3 600 Kč z účtu původního věřitele. Na podkladě smlouvy ze dne , datum, byla pohledávka původního věřitele za žalovaným převedena na společnost , právnická osoba, ., jež ji následně převedla na žalobkyni na základě smlouvy ze dne , datum, Žalovanému byla dne , datum, zaslána výzva k úhradě před podáním žaloby a oznámení o postoupení pohledávky, obě písemnosti ze stejného data, avšak žalovaný do dne podání žaloby plnil pouze v rozsahu částky 22 144 Kč, ačkoli byl upozorněn na následky s tím spojené.5. Podle § 2399 odst. 1 o. z., úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.6. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od , datum, (dále jen „ZSÚ“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.7. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.8. Soud dospěl k názoru, že mezi původním věřitelem a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru, jež však byla shledána absolutně neplatnou, protože původní věřitel řádně před jejím uzavřením neprověřoval úvěruschopnost žalovaného (§ 580 odst. 1 o. z.). Žalobkyně splnění zákonné povinnosti původním věřitelem nikterak nedoložila.9. Ani žalobkyně, ani její zástupce se k jednání nedostavili, nemohli být proto soudem poučeni o tom, jaké skutečnosti soud nemá za prokázané a je proto třeba k jejich prokázání označit důkazy. Takové chování z procesního hlediska znamená, že účastník ochrany svých procesních práv, kterou mu skýtá § 118a odst. 3 o. s. ř., nehodlá využít. Proto je na něj třeba nadále pohlížet jako na účastníka řádně poučeného ve smyslu tohoto ustanovení, a to se všemi s tím souvisejícími procesními důsledky [srov. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 1537/2008 ze dne 29. 4. 2008]. Poučovací povinnost podle ustanovení § 118a odst. 1, 2 a 3 o.s.ř. soud plní při jednání, popřípadě při přípravném jednání nařízeném ve smyslu ustanovení § 114c o. s. ř. Při jiném úkonu soud poučení o povinnosti tvrzení a o povinnosti důkazní neposkytuje a je nepřípustné jednání odročit jen proto, aby mohlo být poskytnuto poučení účastníku, který se k jednání nedostavil a který z důležitého důvodu nepožádal o odročení jednání [srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp zn. 21 Cdo 4314/2008 ze dne 24. 3. 2010].10. Protože původní věřitel žalovanému poskytl úvěr a protože byla shledána absolutní neplatnost smlouvy o úvěru, má žalobkyně nárok pouze na vrácení jistiny spotřebitelského úvěru, jež je oproštěna od všech dalších nároků, jež mají smluvní základ. Jelikož žalovaný uhradil částku 22 144 Kč, bylo žalobě vyhověno co do částky 15 066 Kč. Navíc nebylo možné přiznat úrok z prodlení. Žalovaný se totiž nedostal v poměrech dané věci do prodlení. K tomu srov. § 87 odst. 2 ZSÚ ve spojení s rozsudkem Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 ze dne 20. 4. 2022. Aktivní věcná legitimace žalobkyně k uplatňování nároku byla dána smlouvou o postoupení pohledávek.11. Podle § 142 odst. 2 o. s. ř. měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo.12. Jelikož předmětem řízení byla částka 15 066 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z této částky od , datum, do zaplacení, soud vyčíslil úrok z prodlení ke dni vyhlášení rozsudku, tj. ke dni , datum, , neboť pro výpočet poměru úspěchu ve věci je třeba za předmět řízení považovat nejenom samotnou pohledávku, ale i její příslušenství (srov. nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2717/08 ze dne , datum, ). Předmětem řízení byla tedy částka v celkové výši 20 174 Kč (15 066 Kč jistina + 5 108 Kč úrok z prodlení). Žalobkyně byla ve věci úspěšná co do částky 15 066 Kč (74,70 %) a žalovaný byl úspěšný co do částky 5 108 Kč (25,30 %). Žalobkyně byla v řízení úspěšná pouze v rozsahu 49,40 %.13. Žalobní návrh byl posouzen jako tzv. formulářová žaloba, neboť zástupce žalobkyně, jak je soudu známo z jeho činnosti, podává u soudu takových žalob větší množství, tyto mají podobu vžitého vzoru, kdy se jedna žaloba od druhé odlišuje jen v minimální míře potud, aby mohla být co do určitosti osob účastníků a předmětu řízení dostatečně individualizována, základní právní argumentace včetně její stylizace je totožná či jen s drobnými odchylkami a předmětem řízení je peněžité plnění, kdy tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč. Výše účelně vynaložených nákladů řízení byla proto určena podle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, ve znění účinném od 1. 1. 2025 (dále jen „a. t.“).14. Kdyby bývala byla žalobkyně zcela úspěšná, měla by vůči žalovanému právo na náhradu nákladů řízení ve výši 2 615 Kč, sestávající ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 Kč, odměny zástupce žalobkyně za 3 úkony právní služby po 400 Kč (§ 14b odst. 1 bod 2., § 11 odst. 1 písm. a) a d) a. t. – za přípravu a převzetí zastoupení, sepis předžalobní výzvy k plnění a žaloby), náhrady hotových výdajů zástupce žalobkyně za tři úkony právní služby po 100 Kč (§ 14b odst. 6 písm. a) a. t.) a náhrady za daň z přidané hodnoty rovnající se 21% z odměn a náhrad (1 500 Kč) ve výši 315 Kč (§ 137 odst. 1 a 3 o. s. ř.).15. S ohledem na výsledek řízení byla žalobkyni přiznána náhrada nákladů řízení jenom ve výši 49,40 % z částky 2 615 Kč, což činí částku 1 292 Kč.16. Náhradu nákladů řízení je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni k rukám jejího zástupce (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).17. Lhůta k plnění byla ponechána v zákonné délce tří dnů (§ 160 odst. 1 o. s. ř.), neboť nebyly shledány důvody ke stanovení lhůty delší.18. Odůvodnění rozsudku vychází z § 157 odst. 4 o. s. ř.