11 C 46/2026-21 — Okresní soud v Jablonci nad Nisou

Žalobou ze dne 26. 11. 2025 se žalobkyně domáhala, aby soud uložil žalovanému zaplatit částku 11 912 Kč s úrokem z prodlení od 27. 7. 2025 do zaplacení a nahradit jí náklady řízení. Tvrdila, že pohledávku za žalovaným nabyla na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 12. 12. 2024 se společností , právnická osoba, , která byla původním věřitelem. Dále tvrdila, že právní předchůdce žalobkyně uzavřel se žalovaným dne 29. 7. 2024 smlouvu o revolvingovém úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě poskytl žalovanému úvěr ve výši 12 000 Kč, a to bezhotovostním převodem na účet žalovaného č. , č. účtu, . Podle žalobkyně byla smlouva uzavřena distančně prostřednictvím webového rozhraní poskytovatele, kdy žalovaný nejprve vyplnil registrační formulář se svými osobními údaji, zvolil parametry úvěru a následně přijal návrh smlouvy zadáním verifikačního SMS kódu do zákaznického účtu. Tím měl projevit souhlas s návrhem smlouvy, načež právní předchůdce žalobkyně smlouvu akceptoval a její uzavření potvrdil zprávou zaslanou žalovanému. Žalobkyně uvedla, že žalovaný řádně a včas nehradil sjednané měsíční splátky, proto byl opakovaně vyzýván k úhradě dluhu a upomínkou ze dne 26. 7. 2025 byl úvěr zesplatněn. Žalovaný se měl dostat do prodlení s úhradou celé pohledávky dne 27. 7. 2025.Uplatněná pohledávka podle tvrzení žalobkyně činí celkem 11 912 Kč a sestává z nesplacené jistiny ve výši 7 961 Kč a smluvního úroku ve výši 3 951 Kč, splatných nejpozději dne 26. 7. 2025. Pro případ, že by soud neshledal nárok důvodným ze smlouvy o revolvingovém úvěru, žalobkyně navrhovala, aby byl nárok alespoň v rozsahu jistiny posouzen jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení, neboť částka 12.000 Kč byla převedena na bankovní účet žalovaného, čímž se měl žalovaný na úkor žalobkyně bez spravedlivého důvodu obohatit.Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.Zástupce žalobkyně se z nařízených ústních jednání písemně omluvil, a požádal, aby bylo jednáno v jeho nepřítomnosti. Žalovanému bylo předvolání k jednání spolu s žalobou doručeno do vlastních rukou, k prvnímu jednání ve věci se však bez omluvy nedostavil, aniž by požádal o odročení jednání nebo se k věci samé jakkoliv vyjádřil. Soud proto podle § 101 odst. 3 o.s.ř. rozhodl, že bude jednáno v nepřítomnosti účastníků a právního zástupce žalobkyně.Podle § 1724 odst. 1 občanského zákoníku smlouvou projevují strany vůli zřídit mezi sebou závazek a řídit se obsahem smlouvy. Podle § 1740 odst. 1 občanského zákoníku osoba, které je nabídka určena, nabídku přijme, projeví-li s ní včas vůči navrhovateli souhlas; mlčení nebo nečinnost samy o sobě přijetím nejsou.Žalobkyně tvrdila, že smlouva byla uzavřena distančně prostřednictvím webového rozhraní a potvrzena zadáním verifikačního SMS kódu. K prokázání těchto tvrzení však neunesl důkazní břemeno. Z listin předložených žalobkyní neplyne spolehlivý závěr, že projev vůle směřující k uzavření smlouvy skutečně učinil žalovaný. Předložená smluvní dokumentace neobsahuje podpis žalovaného a žalobce nepředložil takové důkazy, z nichž by bylo možno bezpečně ověřit, že elektronickou akceptaci provedl právě žalovaný, nikoli jiná osoba. Nebyl doložen průkazný záznam o ověření totožnosti žalovaného při uzavírání smlouvy ani průkazný technický záznam o průběhu uzavření smlouvy, zejména o doručení a použití ověřovacího kódu konkrétní osobou.Soud nepřehlédl, že podle § 104 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, nedostatek písemné formy sám o sobě neznamená neuzavření nebo neplatnost smlouvy. V projednávané věci však nejde o otázku následků nedostatku formy, nýbrž o otázku, zda žalobce prokázal, že smlouva mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným vůbec vznikla. Takový závěr soud z provedených důkazů učinit nemohl.Nebylo-li prokázáno uzavření smlouvy, nemohl soud žalobci přiznat uplatněný nárok z titulu smluvního plnění.Žalobkyně současně navrhovala, aby soud v případě neprokázání smluvního základu posoudil věc alespoň jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení. Ani v tomto směru však žaloba nemůže obstát, byť bylo provedeným dokazováním zjištěno, že dne 29. 7. 2024 byla z účtu původního věřitele , právnická osoba, zaslána částka 12 000 Kč na účet vedený na jméno žalovaného.Podle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2993 občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila; plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala.Ze samotných tvrzení žalobkyně vyplývá, že žalovaný měl poskytnutý úvěr alespoň částečně splácet; žalobce výslovně uvádí, že žalovaný se dostal do prodlení s úhradou pravidelných měsíčních splátek a že žalována je toliko nesplacená jistina ve výši 7 961 Kč, k níž žalobce připočítává smluvní úrok. Již z žalobních tvrzení je tedy patrno, že na straně žalovaného nedošlo k ponechání celé částky 12 000 Kč bez dalšího, nýbrž že mělo dojít alespoň k částečnému plnění zpět.Za této situace bylo povinností žalobkyně tvrdit a prokázat, v jakém rozsahu bylo plněno žalovanému a v jakém rozsahu již žalovaný plnil zpět, aby bylo možno určit skutečný rozsah případného bezdůvodného obohacení. To žalobkyně neučinila. Z provedených důkazů nelze zjistit, jaká konkrétní částka byla žalovaným uhrazena, a tudíž ani to, jaký je případný zůstatek obohacení, který by měl žalovaný vydat. Soud proto neměl skutkový podklad pro vyčíslení nároku z bezdůvodného obohacení.Za stavu, kdy žalobkyně neprokázala vznik smluvního závazku ani výši případného bezdůvodného obohacení, soud žalobu jako nedůvodnou v celém rozsahu zamítl.O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto v souladu s § 142 odst. 1 o. s. ř., když procesně plně úspěšné straně žalované žádné procesní náklady nevznikly.