Žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 15. 3. 2026 se žalobkyně po žalovaném domáhá zaplacení částky 55 116,34 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalobkyně uzavřela se žalovaným dne 29. 9. 2022 smlouvu o sdružených službách dodávky elektřiny, na základě které se žalobkyně zavázala dodávat žalovanému elektřinu do odběrného místa žalovaného na adrese , adresa, , a žalovaný se zavázal odebírat elektřinu a hradit žalobkyni platby za dodanou elektřinu dle vyúčtování. Na základě odebrané elektřiny v období od 14. 10. 2022 do 18. 3. 2023 vystavila žalobkyně žalovanému vyúčtování na částku 55 116,34 Kč, splatnou dne 12. 4. 2023. Žalovaný vyúčtovanou částku neuhradil.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a po celé řízení zůstal zcela pasivní.3. Z předložených listinných důkazů vzal soud za prokázané, že žalobkyně a žalovaný se dne 29. 9. 2022 dohodli, že žalobkyně bude žalovanému poskytovat sdružené služby dodávky elektřiny, tedy dodávat žalovanému do odběrného místa na adrese , adresa, , elektřinu, a žalovaný se zavázal hradit cenu odebrané elektřiny stanovené platným ceníkem žalobkyně (smlouva o sdružených službách dodávky elektřiny). Dodávku elektřiny v množství 7 375 kWh do odběrného místa za období od 14. 10. 2022 do 18. 3. 2023 vyúčtovala žalobkyně žalovanému po zohlednění provedených plateb záloh ve výši 13 170 Kč vyúčtováním č. , hodnota, na částku v celkové výši 55 116,34 Kč, splatným dne 12. 4. 2023 (vyúčtování za elektřinu č. , hodnota, a doklad o odeslání). Žalovaný byl žalobkyní upomínána k úhradě dlužné částky výzvou k zaplacení dluhu ze dne 3. 3. 2026 odeslanou mu téhož dne (výzva k zaplacení dluhu a podací arch).4. Ze listiny označené jako všeobecné obchodní podmínky dodávky elektřiny soud neučinil jakékoli pro věc významné zjištění.5. Po právní stránce soud posoudil věc následovně:6. Mezi účastníky byla dne 29. 9. 2022 uzavřena smlouva o sdružených službách dodávky elektřiny dle § 50 odst. 2 zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (dále jen „energetický zákon“), na základě které žalobkyně dodávala žalovanému elektřinu do odběrného místa a žalovaný jako odběratel měl povinnost platit cenu za dodávku elektřiny žalobkyni. Žalovaný své povinnosti ze smlouvy porušil, když se dostal do prodlení se zaplacením vyúčtované ceny. Předloženou fakturou č. , hodnota, byly prokázány množství a cena odebrané elektřiny, jež po zohlednění zálohových plateb činila 55 116,34 Kč. Žalovaný se dostal do prodlení v den následující po splatnosti příslušné faktury, tj. dne 13. 4. 2023, a od tohoto dne má žalobkyně právo na zaplacení úroku z prodlení dle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) ve výši podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ve znění k prvnímu dni prodlení. S ohledem na uvedené soud žalobě zcela vyhověl.7. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších změn a doplnění (dále jen „o. s. ř.“), dle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Žalobkyně byla ve věci zcela úspěšná, proto jí soud přiznal právo na náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování práva ve výši dle dále uvedeného. Náklady žalobkyně sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 2 205 Kč, z odměny zástupce žalovaných za dva úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby) podle § 6 odst. 1, § 7 bod 5., § 8 odst. 1, § 11 odst. 1 písm. a), d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, dále jen „advokátní tarif“, při tarifní hodnotě 55 116,34 Kč, ve výši 3 340 Kč za úkon, a jeden úkon právní služby (předžalobní výzva) podle § 6 odst. 1, § 7 bod 5., § 8 odst. 1, § 11 odst. 2 písm. h) advokátního tarifu ve výši 1 670 Kč za úkon, tj. na odměně celkem 8 350 Kč, dále z paušální náhrady hotových výdajů za tři úkony právní služby podle § 13 odst. 1, odst. 4 advokátního tarifu ve výši celkem 1 350 Kč a, jelikož je zástupce žalobkyně plátcem DPH, z částky odpovídající dani z přidané hodnoty z odměny a náhrady hotových výdajů ve výši 2 037 Kč. Celkem činí výše nákladů 13 942 Kč.8. Soud nepřiznal žalobkyni náhradu nákladů za vyjádření ze dne 19. 6. 2026. Žalobkyně toliko odstraňovala neúplnost žalobních tvrzení, nejednalo se proto o účelně vynaložený náklad, když tvrzení a důkazní návrhy obsažené ve zmíněném vyjádření již mohly a měly být obsaženy v žalobě.9. Soud rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně dle § 149 odst. 1 o. s. ř. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud s ohledem na charakter uložených povinností třídenní dle § 160 odst. 1 o. s. ř., jelikož pro uložení jiné lhůty neshledal důvod.