5 C 285/2025-39 — Okresní soud v Jablonci nad Nisou

1. Žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) podanou ke zdejšímu soudu dne 3. 10. 2025, doplněnou přípisem ze dne 20. 1. 2026, se žalobkyně domáhala vydání soudního rozhodnutí, jímž by žalovanému bylo uloženo zaplatit jí 20 000 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že s žalovaným uzavřela rámcovou smlouvu o revolvingovém úvěru, na základě které byl žalovanému poskytnut úvěrový rámec až do limitu 20 000 Kč, přičemž žalovaný se zavázal úvěr splácet částkou 600 Kč měsíčně. Žalovaný svůj závazek opakovaně porušil, pročež žalobkyně ke dni 28. 12. 2024 celý dosud nesplatný dluh zesplatnila. Vedle jistiny požaduje zaplacení poplatku ve výši 900 Kč představujícího náklady spojené s prodlením, kapitalizovaný úrok ve výši 2 499,98 Kč za období od 31. 10. 2023 do 18. 8. 2025, kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 1 662,48 Kč za období od 29. 12. 2024 do 18. 8. 2025 a běžící smluvní úrok ve výši 12,75 % ročně z částky 20 000 Kč a úrok z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 20 900 Kč, oba za období od 19. 8. 2025 do zaplacení. Žalovaný v rámci dotčeného smluvního vztahu zaplatil žalobkyni celkem 23 572,46 Kč.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a zůstala po celé řízení zcela pasivní. Soud ve věci nařídil jednání a věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších změn a doplnění (dále jen „o. s. ř.“), když žalovaný se k jednání nedostavil a ani nepožádal z důležitého důvodu o odročení jednání, ačkoli mu bylo předvolání řádně a včas doručeno, a žalobkyně se z jednání omluvila, aniž by požádala o odročení jednání. Soud tak vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů.3. Na základě žalobkyní předložených listinných důkazů, které soud hodnotil dle své úvahy, a to každý jednotlivě, jakož i všechny v jejich vzájemné souvislosti, které soud shledal zcela důvěryhodnými, neboť nezaznamenal žádnou skutečnost, která by jejich věrohodnost zpochybňovala, a taktéž žalovaný takovou skutečnost netvrdil, přičemž důkazy si navzájem neodporují a tvoří spolu jednotný logický celek, učinil soud následující závěr o skutkovém stavu:4. Žalobkyně se s žalovaným dohodla dne 31. 10. 2023 na tom, že mu poskytne úvěr do limitu 20 000 Kč s možností opakovaného čerpání splacené částky, který bude žalovaný spolu s úrokem 16,90 % ročně splácet prostřednictvím měsíčních splátek po 600 Kč (žádost o poskytnutí úvěrového produktu, smlouva o revolvingovém úvěru). Žalovaný v žádosti o úvěr uvedl, že jeho měsíční příjem z pracovního poměru dosahuje částky 34 767 Kč čistého a že nemá jakékoli měsíční výdaje (žádost o poskytnutí úvěrového produktu). Žalobkyně žalované poskytla v období od 31. 10. 2023 do 30. 11. 2024 peněžní prostředky ve výši 37 292,59 Kč, přečerpáním dostupného zůstatku na účtu vedeném pro něj žalobkyní. Žalovaný na dotčený úvěr uhradil celkem 23 572,46 Kč (výpis z úvěrového účtu č. , č. účtu, ).5. Z výpisu z účtu č. , č. účtu, soud zjistil následující. Majitelem účtu je třetí osoba, nikoli žalovaný, na účet byl ve dnech 4. 8. 2023, 5. 9. 2023 a 5. 10. 2023, poukázána výplata mzdy v průměrné výši 34 767 Kč. Na účet byl ve dnech 17. 8. 2023, 15. 9. 2023 a 17. 10. 2023 poukazován starobní důchod třetí osoby ve průměrné výši cca 27 500 Kč. Za období 2. 8. 2023 až 31. 10. 2023 skončil účet se zůstatkem 7 041,73 Kč.6. S ohledem na závěr o absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy (viz dále) soud neučinil z dalších provedených důkazů – oznámení o právním zastoupení – předžalobní výzvy včetně podacího archu, všeobecných obchodních podmínek, poslední výzvy k úhradě, dopisu ze dne 28. 12. 2024, ceníku pro soukromou klientelu, detailů zadané operace, dodatku ke smlouvě o úvěru a historie úvěru – jakákoli pro věc významná zjištění.7. Soud se předně zabýval tím, zda žalobkyně před uzavřením smlouvy přistoupila k posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Za tímto účelem soud ve smyslu § 118a odst. 3 o. s. ř. poučil žalobkyni ve fázi písemné přípravy o její povinnosti prokázat, jakým způsobem a jaké byly získány informace o schopnosti žalovaného úvěr splácet, a vyzval ji k doplnění náležitých tvrzení a označení důkazů k jejich prokázání. Žalobkyně reagovala podáním ze dne 20. 1. 2026, v němž soudu vysvětlila proces posuzování bonity klienta. Uvedla, že vycházela z žalovaným uvedené výše měsíčního příjmu, z výpisu z účtu č. , č. účtu, a ohledně výdajů žalovaného z jejího interního ekonomického modelu z částky 7 902 Kč.8. Soud podle § 120 odst. 2 o. s. ř., když v řízení vyvstala potřeba objasnit průměrný měsíční spotřební výdaj připadající na jednu osobu pro posouzení adekvátnosti žalobkyní zvažované částky měsíčního výdaje žalovaného, doplnil dokazování o statistiku rodinných účtů pro rok 2022 zpracovanou ČSÚ, z níž zjistil, že na jednu osobu s nižším vzděláním připadl v roce 2022 průměrný měsíční spotřební výdaj 12 981 Kč.9. Jelikož soud ani po provedeném doplnění nedospěl k závěru, že žalobkyně řádně posoudila úvěruschopnost žalované, zamýšlel poskytnout žalobkyni poučení podle § 118a odst. 3 o. s. ř. na jednání soudu, absencí na jednání se žalobkyně o dobrodiní poučení připravila.10. Po právní stránce soud věc posoudil následovně:11. Po právní stránce soud věc posuzoval jako soukromoprávní vztah týkající se práv a povinností majetkové povahy, pročež ve věci aplikoval ustanovení občanského zákoníku (§ 9 odst. 2 zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen „o. z.“) a dále pak zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 31. 10. 2025, podle data uzavření smlouvy (dále jen „z. s. ú.“).12. Podle § 86 odst. 1 z. s. ú., poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.13. Podle § 86 odst. 2 z. s. ú., poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.14. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.15. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.16. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.17. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.18. Podle § 2991 odst. 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.19. Zákon o spotřebitelském úvěru obsahuje povinnost věřitele posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, čímž má být zajištěn princip tzv. odpovědného úvěrování, kdy věřitel musí předem pečlivě posoudit schopnost spotřebitele nabízený spotřebitelský úvěr splácet. Pokud by výsledek posouzení úvěruschopnosti spotřebitele byl negativní, není žádoucí spotřebitele zadlužovat. Primárním účelem citované právní úpravy je tedy ochrana spotřebitele před přijetím neuvážených a nezodpovědných rozhodnutí, jakož i osobních morálně volních vlastností a životních i sociálních poměrů spotřebitele, jinými slovy řečeno, ochrana spotřebitele i před sebou samotným a vlastním neúměrným zadlužováním. Posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je nutno chápat jako takovou činnost, jejímž cílem je zjištění, zda spotřebiteli v závislosti na frekvenci splácení zbude v jeho osobním, případně domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby m