6 C 207/2025-126 — Okresní soud v Jablonci nad Nisou

1. Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu dne 14. 7. 2025 domáhala zaplacení částky v celkové výši 55 745,09 Kč s příslušenstvím. Návrh odůvodnila tím, že žalovaná uzavřela dne 31. 5. 2022 s žalobkyní smlouvu o poskytnutí revolvingového úvěru č. 7205212658 (dále jen „Smlouva“ či „ÚS“). Podpisem ÚS se staly její nedílnou součástí úvěrové podmínky (dále jen „ÚP“). Žalobkyně uvedla, že naplňuje svoji zákonnou povinnost posuzování úvěruschopnosti spotřebitele několika způsoby, a to zejména: 1) kontrolou v několika registrech nebo dostupných databázích, 2) výpočtem tzv. MLS, tedy částky, která klientovi po odečtení všech mandatorních výdajů zbývá a do její výše je tak možno maximálně zatížit klienta splátkou úvěru, 3) důsledným zjišťováním kreditního skóre klienta. Žalobkyně dále uvedla, že žalovaná byla v souladu se Smlouvou a ÚP oprávněna čerpat revolvingový úvěr (dále jen „RÚ“), a to vždy maximálně ve výši nevyčerpaného zůstatku sjednaného úvěrového rámce. Žalobkyně se tedy zavázala za podmínek stanovených v ÚP poskytnout ve prospěch žalované peněžní prostředky, a to opakovaně do výše nevyčerpaného zůstatku úvěrového rámce, a žalovaná se uzavřením Smlouvy zavázala takto poskytnutý RÚ žalobkyni vrátit a zaplatit za poskytnutý úvěr úroky. V průběhu trvání úvěrového vztahu bylo v souladu s ÚS a ÚP možné změnit výši sjednaného úvěrového rámce. Sjednaný úvěrový rámec činil 60 000 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr řádně a včas splácet v pravidelných měsíčních splátkách ve výši určené v ÚS. Výše pravidelné měsíční splátky byla stanovena na 3,05 % z výše sjednaného úvěrového rámce. V jednotlivých splátkách jsou zahrnuty sjednané úroky, příslušná část čerpaného RÚ a pravidelné poplatky (např. poplatek za výpis), příp. nepravidelné poplatky jako např. poplatek za výběr z automatu, za blokaci karty apod. a smluvní sankce. Splatnost pravidelné měsíční splátky byla dle ÚS a ÚP dohodnuta vždy na 20. den v kalendářním měsíci, s tím, že první splátka se stává splatnou k 20. dni kalendářního měsíce následujícího po kalendářním měsíci, ve kterém došlo k prvnímu čerpání, a tedy poskytnutí RÚ, pokud není v ÚS uvedeno jinak. V průběhu trvání úvěrového vztahu žalovaná celkem načerpala částku ve výši 69 400 Kč. Žalovaná celkem na poskytnutý úvěr uhradila částku 56 713 Kč. Jelikož žalovaná porušila svůj závazek hradit poskytnutý úvěr řádně a včas, využila žalobkyně svého oprávnění sjednaného v odst. 6.1. ÚP, tedy možnost zesplatnit úvěr a požadovat okamžité zaplacení celé dlužné částky, v případě, že se žalovaná dostala do prodlení se splacením alespoň dvou splátek nebo do prodlení se splacením jedné splátky po dobu delší než tři měsíce. Žalobkyně tedy úvěr zesplatnila ke dni 14. 4. 2025, jak vyplývá ze Splátkového kalendáře. Následně byla žalovaná vyzvána ke splacení celého úvěru dopisem ze dne 14. 4. 2025. Žalované byla rovněž právním zástupcem žalobkyně zaslána předžalobní výzva k plnění, ve které byla vyzvána k úhradě celého dluhu a upozorněna na skutečnost, že pokud dluh neuhradí, bude přistoupeno k soudnímu vymáhání. Jelikož žalovaná na výzvy žalobkyně nereagovala a po zesplatnění úvěru neuhradila žádnou splátku, eviduje žalobkyně ke dni sepsání žaloby za žalovanou pohledávku ve výši 55 745,09 Kč sestávající z: neuhrazené jistiny ve výši 53 845,09 Kč (přičemž tato částka je rovna rozdílu součtu čerpaných částek a úhrad žalované, které byly započteny na jistinu; jedná se tedy v plné výši o částku úvěru, která byla žalované poskytnuta a kterou žalovaná neuhradila), nákladů na vymáhání ve výši 900 Kč a smluvních pokut ve výši 1 000 Kč. Příslušenství pak představuje: úrok kapitalizovaný ke dni sepsání žaloby ve výši 9 454,02 Kč, úrok ve výši 27,88 % p.a. od 15. 7. 2025 do zaplacení z částky 53 845,09 Kč, úrok z prodlení v zákonné výši kapitalizovaný ke dni sepsání žaloby ve výši 1 402,48 Kč a úrok z prodlení v zákonné výši od 15. 7. 2025 (tj. ode dne následujícího po dni sepsání žalobního návrhu) do zaplacení z částky 55 745,09 Kč.2. Ve věci byl dne 22. 7. 2025 vydán elektronický platební rozkaz č. j. EPR 205649/2025-9, proti kterému podala žalovaná dne 30. 7. 2025 včasný odpor, v němž namítala nedostatečné posouzení její úvěruschopnosti, absenci tvrzení žalobkyně o poskytnutí úvěru a nedostatek zákonných náležitostí smlouvy.3. Ve vyjádření ze dne 15. 2. 2026 žalovaná uvedla, že žalobkyně nepostupovala v souladu se zákonem, když řádně neposoudila úvěruschopnost žalované ve smyslu § 86 odst. 1 z. s. ú., k čemuž dále odkázala na judikát Nejvyššího správního soudu k výkladu pojmu odborné péče poskytovatele spotřebitelského úvěru, a to rozsudek Nejvyššího správního soudu z 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39, který se vztahoval k § 9 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, účinného do 30. 11. 2016, avšak lze jej aplikovat i ve vztahu k obsahově shodnému § 86 odst. 1 z. s. ú.. Uvedla, že poskytovatel spotřebitelského úvěru je povinen při posuzování nejen vyžadovat od konkrétního žadatele o úvěr údaje o jeho majetkových a výdělkových poměrech, ale tyto údaje i náležitě, po obsahové stránce prověřit. Teprve na základě takového náležitého prověření lze učinit závěr o tom, zda je žadatelova úvěruschopnost dostatečná či nikoli. V konkrétním případě se tak nestalo a předmětná úvěrová smlouva by měla být soudem považována za absolutně neplatnou. Žalovaná dále uvedla, že její jedinými relevantními příjmy byly mzdy od společnosti , právnická osoba, , a dávky vyplácené Českou správou sociálního zabezpečení, které dosahovaly částek 21 915 Kč v únoru 2022, 17 543 Kč v březnu 2022, 25 403 Kč v dubnu 2022 a 20 032 Kč v květnu 2022. Zároveň žalovaná poukázala na to, že její skutečné výdaje v těchto měsících převyšovaly příjmy, když po vyloučení vnitřních převodů mezi vlastními účty činily výdaje 20 825 Kč v únoru 2022, 24 676 Kč v březnu 2022, 33 831,68 Kč v dubnu 2022 a 34 964,03 Kč v květnu 2022. Žalovaná dále uvedla, že v rozhodné době již splácela několik úvěrů, zejména úvěr u společnosti , Anonymizováno, , u něhož hradila splátky dne 22. 2. 2022 ve výši 2 669 Kč a dne 21. 3. 2022 2 569 Kč, dále úvěr u , právnická osoba, . s měsíčními splátkami přibližně 9 257 Kč. Dle tvrzení žalované přitom úvěr u , právnická osoba, . sloužil k uhrazení předchozích dluhů u společnosti , Jméno žalobkyně, ., konkrétně úvěru ze dne 24. 4. 2020 s částkou ke splacení ve výši 63 000 Kč a úvěru ze dne 21. 12. 2021 s částkou ke splacení ve výši 26 250 Kč. Rovněž příjem ve výši 10 000 Kč od matky žalované byl pouze darem. Žalovaná zdůraznila, že z výpisů z jejího bankovního účtu muselo být žalobkyni zřejmé, že je již výrazně úvěrově zatížena a že její příjmy neumožňují splácení dalšího úvěru, neboť další úvěrování povede k prohlubování zadlužení a vzniku dluhové spirály, do níž se následně žalovaná skutečně dostala. Žalovaná dodala, že na předmětný úvěr uhradila celkem částku 56 713 Kč.4. V podání ze dne 2. 3. 2026 žalobkyně k poučení soudu ve smyslu § 118a odst. 1, odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen o. s. ř.), doplnila, že před poskytnutím předmětného spotřebitelského úvěru řádně a v souladu s právními předpisy posoudila úvěruschopnost žalované, a to zejména prostřednictvím výpočtu maximálního limitu měsíční splátky (MLS). Současně žalobkyně prověřila platební morálku žalované prostřednictvím úvěrových registrů, zejména SOLUS, NRKI, CEE a ISIR, přičemž ze zprávy NRKI vyplynulo, že žalovaná se v minulosti nedostala do prodlení se splácením žádného ze svých závazků a celkem 61 závazků řádně uhradila, což dle žalobkyně svědčí o velmi dobré platební morálce. Žalobkyně dále poukázala na skutečnost, že žalovaná po poskytnutí úvěru splácela závazek řádně, a to od července 2022 do prosince 2024, tedy déle než tři roky, což podle jejího názoru potvrzuje závěr, že žalovaná byla v rozhodné době schopna úvěr splácet. K samotnému čerpání úvěru žalobkyně uvedla, že žalovaná načerpala finanční prostředky převodem na svůj bankovní účet postupně v několika transakcích, a to dne 1. 6. 2022 částku 60 000 Kč, dne 20. 9. 2022 částku 1 500 Kč, dne 16. 1. 2023 částku 2 500 Kč, dne 2. 5. 2023 částku 1 000 Kč, dne 1. 8. 2023 částku 2 400 Kč a dne 27. 12. 2023 částku 2 000 Kč, celkem tedy 69 400 Kč. Žalobkyně s poukazem na judikaturu Nejvyššího soudu uzavřela, že z předložených listin i z chování žalované, která na úvěr uhradila celkem částku 56 713 Kč, je zřejmé, že úvěr byl žalované skutečně poskytnut a že postup žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti byl řádný, odborný a v souladu s příslušnou právní úpravou, přičemž v době poskytnutí úvěru neexistovaly žádné důvodné pochybnosti o schopnosti žalované předmětný spotřebitelský úvěr splácet.5. Žalovaná v podání ze dne 23. 4. 2026 uvedla, že žalobkyně ani po poučení soudem podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. na jednání dne 16. 2. 2026 nedoplnila skutková tvrzení ani důkazní návrhy k prokázání, že žalovaná v průběhu trvání úvěrového vztahu skutečně načerpala celkovou částku 69 400 Kč, ani k ot