230 C 37/2022-40 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobkyně se po žalované domáhala zaplacení částky 12 757,73 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že [právnická osoba] jako právní předchůdce žalobkyně uzavřela se žalovanou smlouvu o poskytování bankovních produktů a služeb, na základě které byl žalované zřízen běžný účet a současně jí byl povolen debetní zůstatek na běžném účtu – tj. poskytnut kontokorentní úvěr s obchodním názvem [anonymizováno]. 2. Žalovaná podmínky kontokorentního úvěru nedodržovala, proto byl ke dni 2.9.2004 převeden debetní zůstatek běžného účtu ve výši 13 057,73 na zvláštní úvěrový účet, převedená částka je v souladu s obchodními podmínkami považována za jistinu úvěru. Žalovaná byla povinna uhradit úvěr v měsíčních splátkách stanovených v oznámení o převodu na úvěrový účet, a to včetně úroků a poplatků. Protože tak nečinila, došlo k vypovězení smlouvy o poskytnutí [anonymizováno] a [právnická osoba] prohlásila úvěr ke dni 4.11.2004 za splatný, k tomuto dni činil dluh 13 257,73 Kč Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 18.6.2019 byla tato pohledávka [právnická osoba] (později [právnická osoba]) ve výši žalované částky postoupena na žalobkyni. 3. Soud ve věci vydal elektronický platební rozkaz, který se žalované nepodařilo doručit do vlastních rukou, proto byl následně zrušen. Soud účastníky vyzval, nechť sdělí, zda souhlasí s rozhodnutím věci pouze na základě listinných důkazů s tím, že pokud se ve věci nevyjádří, bude mít za to, že s takovým postupem souhlasí. Žalobce souhlasil, žalovaná se nevyjádřila, soud tedy postupoval dle § 115a o.s.ř. a vydal rozsudek na základě listinných důkazů bez nařízení ústního jednání ve věci. 4. Ze smlouvy o bankovních produktech a službách ze dne 25.3.2004 podepsané žalovanou bylo zjištěno, že [právnická osoba] zřídila žalované běžný účet č. [bankovní účet] s kontokorentním úvěrem [anonymizováno] (s možností čerpání úvěru do částky 10 000 Kč), ve smlouvě včetně sazebníku (úrokového lístku [číslo]) byly dohodnuty úroky (úročení povoleného debetního zůstatku ve výši 16% ročně, úročení nepovoleného debetního zůstatku pak výši 30 % ročně) a přesné podmínky splácení úvěru. Z oznámení o zesplatnění úvěrového účtu ze dne 4.11.2004 byly zjištěny skutečnosti odpovídající tvrzení žalobce ohledně porušení podmínek splácení flexikreditu i úvěru, převedení částky na úvěrový účet, zesplatnění úvěru a výše dlužné částky. Ze smlouvy o postoupení pohledávek, přílohy s postupovanými pohledávkami a oznámení o postoupení pohledávky bylo zjištěno, že předmětná pohledávka byla postoupena na žalobkyni. Žalovaná netvrdila ani neprokazovala, že by úvěr řádně zaplatila. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 3.7.2019 (včetně poštovního podacího archu ze dne 16.7.2019) bylo zjištěno, že žalovaná byla informována o postoupení pohledávky žalobkyni a že byla vyzvána k úhradě svého dluhu. Předžalobní výzvou ze dne 17.4.2020 (včetně podacího archu ze dne 17.4.2020) bylo zjištěno, že žalovaná byla před podáním žaloby opětovně vyzvána k úhradě dluhu. 5. Podle § 3028 odst. 1 zák.č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dále jen „o.z.“ se tímto zákonem řídí práva a povinnosti vzniklá ode dne nabytí jeho účinnosti. Podle § 3028 odst. 2 o.z. není-li stanoveno jinak, řídí se ustanoveními tohoto zákona i právní poměry týkající se práv osobních, rodinných a věcných, jejich vznik, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé před dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti. O tom ale z obsahu spisu nic nevyplývá, proto soud věc posoudil podle právních předpisů ve znění do 31. 12. 2013. 6. Podle § 708 odst. 1 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou, se smlouvou o běžném účtu se zavazuje banka zřídit od určité doby v určité měně účet pro jeho majitele, přijímat na zřízený účet peněžní prostředky, vyplácet z něj peněžní prostředky nebo z něj či na něj provádět jiné platební transakce. Podle § 711 obchodního zákoníku smlouva o běžném účtu může stanovit, že banka provede do určité částky příkazy k platbám, i když k tomu není dostatek peněžních prostředků na účtu. Nejsou-li práva a povinnosti stran při poskytnutí těchto peněžních prostředků sjednány ve smlouvě o běžném účtu, řídí se úpravou smlouvy o úvěru (§ 497 a násl.). 7. Podle § 497 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou, se smlouvou o úvěru zavazuje věřitel, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle § 502 odst. 1 věta první a § 503 odst. 1 citovaného zákona je od doby poskytnutí peněžních prostředků dlužník povinen platit z nich úroky ve sjednané výši, jinak v nejvyšší přípustné výši stanovené zákonem nebo na základě zákona. Závazek platit úroky je splatný spolu se závazkem vrátit použité peněžní prostředky. Ve smyslu § 504 obchodního zákoníku je dlužník povinen vrátit poskytnuté peněžní prostředky ve sjednané lhůtě, jinak do jednoho měsíce ode dne, kdy byl o jejich vrácení věřitelem požádán. Podle § 506 obchodního zákoníku je-li dlužník v prodlení s vrácením více než dvou splátek nebo jedné splátky po dobu delší než tři měsíce, je věřitel oprávněn od smlouvy odstoupit a požadovat, aby dlužník vrátil dlužnou částku s úroky. 8. Podle § 715 odst. 3 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou, platí, že pokud banka vypoví smlouvu o běžném účtu proto, že majitel účtu porušil podstatným způsobem povinnosti ze smlouvy o běžném účtu, zaniká smlouva o běžném účtu dnem doručení výpovědi majiteli účtu. 9. Podle § 369 odst. 1 obchodního zákoníku (ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou), je-li dlužník v prodlení se splněním peněžitého závazku nebo jeho části a není smluvena sazba úroku z prodlení, je dlužník povinen platit z nezaplacené částky úroky z prodlení určené ve smlouvě, jinak určené předpisy práva občanského. Těmi je ustanovení § 517 odst. 1 a 2 občanského zákoníku, dle něhož dlužník, který svůj dluh řádně a včas nesplní, je v prodlení. Jde-li o prodlení s plněním peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění úroky z prodlení, není-li podle tohoto zákona povinen platit poplatek z prodlení; výši úroku z prodlení a poplatku z prodlení stanoví prováděcí předpis, kterým je nařízení vlády č. 142/1994 Sb. 10. Podle §§ 1879 a 1880 o. z. (účinného ke dni postoupení pohledávky) může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. 11. Právně soud věc hodnotil tak, že právní předchůdce žalobce a žalovaná uzavřeli smlouvu o úvěru, na základě které právní předchůdce žalobce poskytl žalované úvěrový rámec a žalované vznikla povinnost tento úvěr řádně v souladu se sjednanými podmínkami splácet. Žalovaná tyto povinnosti nedodržela, došlo tedy k zesplatnění úvěru a žalovaná tak byla povinna zaplatit právnímu předchůdci žalobce žalovanou částku včetně sjednaného úroku. Žalovaná nezaplatila včas, je tedy v prodlení a žalobce tak má podle § 369 odst. 1 obchodního zákoníku nárok na úroky z prodlení ve výši stanovené nařízením vlády č. 142/1994 Sb. Pohledávka žalobce byla i s příslušenstvím podle § 1879 o.z. platně postoupena s účinností od 21.6.2019 na žalobkyni, soud tedy jejímu návrhu vyhověl. Úrok z prodlení a úrok z úvěru pak žalobkyně požadovala až ode dne účinnosti postoupení pohledávky, a to v případě úroku z prodlení ve výši stanovené právními předpisy ke dni vzniku prodlení žalované a v případě úroku z úvěru ve výši sjednané právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou ve smlouvě o poskytování bankovních produktů a služeb, resp. sazebníku jako její nedílné součásti. Soud tedy vyhověl žalobnímu návrhu v plném rozsahu. 12. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o.s.ř., ve věci úspěšné žalobkyni přiznal náhradu nákladů ve výši 7 769,60 Kč Náklady řízení sestávají z 800 Kč za zaplacený soudní poplatek a dále z odměny advokáta za tři úkony právní služby ve smyslu § 11 vyhlášky (příprava a převzetí zastoupení, podání žaloby, výzva k plnění) ve výši (3 x 1620 Kč), dále z paušální náhrady hotových výdajů advokáta v celkové výši 900 Kč dle § 13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb. (3 x 300 Kč), a z náhrady za 21% DPH dle § 137 odst. 3 o.s.ř. ve spojení s § 151 odst. 2 o.s.ř., představované částkou 1 209,60 Kč, neboť zástupce žalobce jakožto advokát osvědčil, že je plátcem daně z přidané hodnoty. V souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř. pak soud stanovil ve výroku II. rovněž třídenní lhůtu k plnění.