207 C 115/2020-59 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky celkem [částka] s úrokem z prodlení v zákonné výši z částky [částka] jdoucím od [datum] do zaplacení s poukazem na to, že je právním nástupcem původního věřitele, [právnická osoba] [příjmení] p.l.c. se sídlem na [anonymizováno] a že mezi původními účastníky byla [datum] uzavřena smlouva o zápůjčce ve výši [částka], kterou se žalovaný zavázal uhradit spolu s poplatkem [částka] do [datum] Smlouva byla uzavřena prostřednictvím webové stránky www.ferratum.cz a částku [částka] poukázal původní věřitel ze svého účtu na účet uvedený ve smlouvě. Celkem měl žalovaný splatit [částka], ale nezaplatil nic. Původní věřitel postoupil žalobkyni pohledávku smlouvou ze dne [datum]. V žalobě bylo též navrženo, aby v případě pochybností vyzval soud žalobkyni k doplnění důkazů, pro zjednodušení postupu učinil soud dotaz na banku, kam byla částka [částka] poukázána. 2. Ve věci soud postupoval v souladu s ustanovením § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“), neboť strany s tímto postupem souhlasily nebo nevyjádřily nesouhlas. Právě pro nedostatek důkazu o majiteli účtu příjemce jistiny zápůjčky soud nejprve nařídil jednání (které muselo být zrušeno z důvodu pandemické situace), ale po jednoznačném sdělení banky o majiteli účtu příjemce jistiny zápůjčky vyhodnotil možnost postupu dle § 115a o.s.ř. jako přípustnou i s ohledem na omezený přístup osob do budovy soudu a na skutečnost, že žalovanému se doručuje se fikcí na úřední adresu, přičemž procesní souhlas byl formálně dán a listinné důkazy (smlouva o postoupení pohledávek ze dne [datum], včetně části její přílohy týkající se pohledávky za žalovaným, smlouva o půjčce – internetový formulář, Všeobecné obchodní podmínky, příkaz k úhradě, výpis z účtu věřitele, poslední výzva k dobrovolnému uhrazení dluhu, podací arch, sdělení banky) umožnily učinit jednoznačný závěr o nároku. Žalobkyně je právnická osoba se sídlem v členském státě Evropské unie a žalovaný má bydliště v České republice, ve věci se jedná o závazek ze spotřebitelské smlouvy o zápůjčce, místo plnění ze smlouvy bylo v České republice, je tak dána věcná příslušnost soudů ČR rozhodnout o žalobě. 3. Soud tak posoudil důkazy k prokázání oprávněnosti celého nároku žalobkyně. Ze znění smlouvy o zápůjčce ze dne [datum] původního věřitele [příjmení] [příjmení] p.l.c. s označením příjemce vrácené zápůjčky jako [právnická osoba], s údaji žalovaného včetně bydliště a rodného čísla jakožto dlužníka bylo zjištěno, že údajní účastníci této smlouvy uzavřeli smlouvu o půjčce, na základě které věřitel vyplatil částku [částka] jako půjčku se splatností do 6 týdnů, výplata na účet [číslo] ke dni [datum] byla prokázána zprávou [právnická osoba] ze dne [datum], označeným plátcem částky [částka] je [právnická osoba], majitelem účtu je však zcela jiná osoba, sama smlouva není uzavřena v písemné formě, ale prostřednictvím internetu, dlužník tudíž není zřejmý a příjemce částky je jednoznačně odlišný. Dle zprávy [právnická osoba] byla jedinou majitelkou účtu a jediným disponentem [jméno] [příjmení]. Postoupení ani sám vznik pohledávky za žalovaným nejsou nijak prokazovány, neboť listinné důkazy prokazují odlišnou skutečnost (jiný příjemce částky) a žalovaný se tak nemohl ani bezdůvodně obohatit. 4. Pokud by předmětem zápůjčky byla částka vyšší než [částka], zabýval by se soud posouzením věci též podle zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, zejména podle § 9 uvedeného zákona. Pokud by bylo předmětem žaloby cokoli nad dlužnou jistinu, bylo by předmětem zkoumání z hlediska platnosti smlouvy i to, jak zapůjčitel ověřoval úvěruschopnost vydlužitele, ale žaloba byla podána především proti osobě, která plnění neobdržela. Podle § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 5. Soud postupoval podle ustanovení § 101 odst. 1 o.s.ř. a § 120 o.s.ř., z nichž vyplývá primární povinnost účastníka řízení tvrdit rozhodné skutečnosti a k jejich prokázání navrhovat důkazy. Této povinnosti žalobkyně nedostála, předložené listiny neprokázaly pasivní legitimaci žalovaného, resp. jednoznačně prokázaly, že příjemcem plnění dle smlouvy uzavřené prostřednictvím internetu byla jiná osoba. Zápůjčka je kontrakt reálný, k plnění žalovanému nedošlo ani se bezdůvodně neobohatil, proto byla žaloba výrokem I. zamítnuta. 6. O náhradě nákladů řízení bylo výrokem II. rozhodnuto podle §142 odstavec 1 o.s.ř., kdy žalobkyně nebyla ve věci úspěšná, úspěšnému žalovanému žádné náklady nevznikly.