120 C 13/2021 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky ve výši [částka] z titulu uzavřené smlouvy o úvěru. Svůj nárok žalobkyně odůvodnila tak, že mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru, na základě které žalobkyně poskytla žalovanému částku [částka], přičemž žalovaný se zavázal tuto částku vrátit včetně úroku z úvěru v pravidelných měsíčních splátkách po [částka] včetně efektivního úroku ve výši 129,67 % p.a. Strany pro případ prodlení sjednaly smluvní pokutu za prodlení s úhradou jedné splátky ve výši [částka] a smluvní pokutu za prodlení s úhradou zesplatněné jistiny ve výši 0,1 % denně z dlužné částky. Dále sjednaly právo na úhradu nákladů spojených s prodlením žalovaného ve výši [částka] za každou splátku v prodlení. Žalovaný se dostal se svým závazkem do prodlení, a proto jej žalobkyně zesplatnila, přičemž ani poté žalovaný závazek neuhradil. Žalobkyně se tedy žalobou domáhá jistiny ve výši [částka] a kapitalizovaného smluvního úroku do data zesplatnění ve výši [částka], smluvní pokuty ve výši [částka] za prodlení se splátkou [číslo] smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z částky [částka] za období od [datum] do [datum] ve výši [částka], nákladů na vymáhání ve výši [částka] u splátek [číslo] smluvního úroku ve výši 86,1 % p.a. z dlužné jistiny od [datum] do zaplacení a zákonného úroku z prodlení z částky [částka] od [datum] do zaplacení. Ani na výzvu žalobkyně žalovaný závazek neuhradil. 2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. 3. Soud dospěl po provedeném dokazování k následujícím skutkovým zjištěním. Z návrhu na uzavření smlouvy, oznámení o schválení úvěru včetně poštovního podacího archu, splátkového kalendáře a předsmluvního formuláře bylo zjištěno, že žalobkyně uzavřela s žalovaným dne [datum] dohodu, podle níž se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému částku ve výši [částka] a žalovaný se zavázal tuto částku vrátit v 48 měsíčních splátkách po [částka] počínaje od června 2019. Pro případ prodlení o více jak 30 dnů se splátkou se žalovaný zavázal uhradit smluvní pokutu ve výši [částka], pokud by se žalovaný ocitl v prodlení déle jak 65 dnů, strany sjednaly automatické zesplatnění úvěru, tedy splatnost celé jistiny a úroků přirostlých ke dni zesplatnění, přičemž úroky se stanou součástí jistiny. Pokud by nebyla zesplatněná částka uhrazena, vzniklo dále právo žalobkyně požadovat smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý den prodlení. Strany si dále sjednaly úhradu účelně vynaložených nákladů ve výši [částka] u každé splátky, se kterou by byl žalovaný v prodlení déle jak 15 dnů. 4. Z karty klienta a dokladu o vyplacení úvěru bylo zjištěno, že žalovaný čerpal částku ve výši [částka], přičemž celkem uhradil částku [částka]. 5. Z karty hodnocení klienta, výpisu z NRKI, výpisu z [příjmení], výplatních lístků, printscreenu účtu a pracovní smlouvy bylo zjištěno, že žalobkyně posuzovala schopnost žalovaného splácet úvěr. [příjmení] příjem žalovaného činil [částka] měsíčně v dubnu 2019 a 45 920 v březnu 2019. Žalovaný měl zajištěno vlastní bydlení, rodinný stav svobodný. 6. Z předžalobní výzvy ze dne [datum] včetně podacího archu bylo zjištěno, že žalobkyně skrze svého zástupce vyzvala žalovaného k uhrazení dluhu. 7. Z výpisu registrovaných subjektů finančního trhu a povolení k činnosti bylo zjištěno, že žalobkyně byla oprávněna k poskytování nebankovních spotřebitelských úvěrů. 8. Z výpisu statistiky [obec] národní banky bylo zjištěno, že průměrná úroková sazba pro korunové úvěry domácnostem na spotřebu byla ve výši 8,23 % v období květen 2019. 9. Z modelace průběhu splácení úvěru dle tabulky exel bylo zjištěno, že při zadaných parametrech jistiny ve výši [částka], splátce [částka] a úroku 8,23 % p.a. bude jistina úvěru včetně příslušenství po 14 splátkách splacena. 10. Z oznámení ze dne [datum], výzvy k zaplacení ze dne [datum] a [datum] a karty klienta soud zjistil, že žalobkyně vyzvala opakovaně žalovaného k úhradě dluhu. K datu [datum] žalobkyně prohlásila úvěr za zesplatněný. 11. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícímu skutkovému závěru. žalobkyně dne [datum] uzavřela s žalovaným dohodu, podle níž se zavázala poskytnout žalovanému částku ve výši [částka] a žalovaný se zavázal tuto částku vrátit v 48 měsíčních splátkách po [částka] počínaje od června 2019 včetně smluveného úroku ve výši 86,1 % p.a. Pro případ prodlení o více jak 30 dnů se splátkou se žalovaný zavázal uhradit smluvní pokutu ve výši [částka], pokud by ani po zesplatnění žalovaný dluh neuhradil, vzniklo právo žalobkyně požadovat smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý den prodlení. Strany si dále sjednaly úhradu účelně vynaložených nákladů ve výši [částka] u každé splátky, se kterou by byl žalovaný v prodlení déle jak 15 dnů. Žalovaný úvěr čerpal, přičemž následně se dostal do prodlení s úhradou 18, 19 splátky o více jak 65 dnů. Celkově žalovaný uhradil ve splátkách částku [částka]. Žalobkyně prohlásila úvěr za splatný k [datum]. 12. Soud posoudil věc po právní stránce následujícím způsobem. Na danou věc aplikoval zák. č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen„ o. z.“) a zák. č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen„ SpÚ“), ve znění k datu právního jednání. 13. Podle ust. § 1 věta druhá spotřebitelským úvěrem se rozumí odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo přislíbená spotřebiteli věřitelem, nebo zprostředkovatelem. 14. Dle ust. § 576 o. z. týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas. 15. Dle ust. § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 16. Podle ust. § 1802 o. z. mají-li být plněny úroky a není-li jejich výše ujednána, platí dlužník úroky ve výši stanovené právním předpisem. Nejsou-li úroky takto stanoveny, platí dlužník obvyklé úroky požadované za úvěry, které poskytují banky v místě bydliště nebo sídla dlužníka v době uzavření smlouvy. 17. Podle ust. § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 18. Podle ust. § 2399 o. z. úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků. 19. Podle ust. § 2048 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. 20. Z hlediska právního hodnocení má soud za to, že dohoda žalobkyně a žalovaného je smlouvou o úvěru podle ust. §2395 a násl. o. z., přičemž s ohledem na skutečnost, že žalovaný v daném právním jednání vystupoval jako spotřebitel (§419 o. z.) a žalobkyně jako podnikatel, tedy osoba vykonávající samostatnou výdělečnou činnost spočívající v poskytování půjček (§ 420 o. z.), na věc aplikoval také příslušná ustanovení o spotřebitelském úvěru. V řízení bylo prokázáno, že došlo k uzavření smlouvy, přičemž žalovaný úvěrový rámec vyčerpal v plné výši. Žalobkyně dostatečně posoudila schopnost žalovaného splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr. Soud se zabýval sjednanou úrokovou sazbou, a zda je tato sazba v souladu s dobrými mravy. Dobrými mravy v občanskoprávních vztazích se v soudní praxi rozumí soubor společenských, kulturních a mravních pravidel chování, který je vlastní obecně uznávaným vzájemným vztahům mezi lidmi a mravním principům společenského řádu a který v historickém vývoji osvědčil jistou neměnnost, vystihujíce podstatné historické tendence jsou sdíleny rozhodující částí společnosti, a mají povahu norem základních (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 30. 9. 1998 sp. zn. 3 Cdon 51/96, uveřejněný pod [číslo] ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2001, a rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 29. 5. 1997 sp. zn. 2 Cdon 473/96, uveřejněný pod [číslo] ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 1998). V oblasti kontraktačního práva pak lze připomenout, že smluvní volnost je omezena obecnou zásadou„ každému co jeho jest“ (viz např. nález ÚS ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 728/10), podle které se každý má spokojit s přiměřenou úplatou za půjčené prostředky (viz rozsudek NS ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004). V dané věci je pak zřejmé, že faktická smluvená úroková sazba ve výši 86,1 % p.a. (soudem zjištěná dle výkladových pravidel pro právní jednání §555, §556 o. z. a §110 SpÚ) několikanásobně překračuje míru obvyklou,