229 C 17/2021 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobkyně se u zdejšího soudu domáhala zaplacení částky 4 765,50 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba], a žalovaným byla dne 2. 12. 2017 uzavřena smlouva o půjčce, na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 10 000 Kč. Nedílnou součástí smlouvy jsou všeobecné obchodní podmínky, produktové podmínky a sazebník. Žalovaný se zavázal úvěr spolu se smluvním úrokem 39,90 % ročně vrátit formou 36 měsíčních splátek po 496 Kč formou inkasa z účtu, první splátka byla dle smlouvy splatná dne 20. 2. 2018. Žalovaný nehradil splátky úvěru řádně a včas, proto právní předchůdkyně žalobkyně zesplatnila úvěr ke dni 3. 10. 2019 a vyzvala žalovaného k zaplacení dluhu. Žalobkyně, na kterou byla pohledávka postoupena, požaduje zaplacení dlužné jistiny ve výši 4 134,42 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení z jistiny ve výši 0,58 Kč, poplatků a smluvní pokuty ve výši 631,08 Kč, a dále smluvního úroku z dlužné jistiny a zákonného úroku z prodlení z dlužné částky (dlužná jistina + poplatky a smluvní pokuta), v obou případech ode dne následujícího po zesplatnění do zaplacení. Žalovaný byl o zaplacení upomínán také předžalobní upomínkou. 2. Žalobkyně k výzvě soudu doplnila žalobu podáním ze dne 11. 5. 2021. Uvedla, že úvěruschopnost žalovaného byla prověřena skrze zhodnocení informací získaných od žalovaného před uzavřením smlouvy a provedením lustrací v registrech, tato skutečnost vyplývá také z Protokolu o ověření úvěruschopnosti klienta. Do zesplatnění úvěru uhradil žalovaný celkem 9 456,13 Kč, po zesplatnění uhradil celkem 5 000 Kč. 3. K nařízenému jednání se žalobkyně ani žalovaný bez omluvy nedostavili, přestože byli řádně předvoláni, soud proto věc projednal a rozhodl v jejich nepřítomnosti podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“). 4. Soud provedl dokazování předloženými listinami, a to rámcovou smlouvou o poskytování bankovních a platebních služeb ze dne 2. 12. 2017, smlouvou o půjčce [číslo] ze dne 2. 12. 2017 (návrh a akceptace) včetně návrhu dodatku a akceptace návrhu dodatku a všeobecných obchodních podmínek, produktových obchodních podmínek a sazebníku, výpisy z účtu žalovaného, výzvou k zaplacení, oznámením o zesplatnění ze dne 3. 10. 2019, z těchto listin zjistil následující skutkový stav: žalovaný uzavřel dne 2. 12. 2017 s právní předchůdkyní žalobkyně smlouvu označenou jako smlouva o půjčce, na jejímž základě právní předchůdkyně poskytla žalovanému dne 2. 12. 2017 úvěr ve výši 10 000 Kč na jeho účet č. [bankovní účet], jak vyplynulo z výpisu z účtu za měsíc prosinec 2017, strany sjednaly smluvní úrok 39,90 % ročně a pojištění s pojistným ve výši 15 Kč, poplatek za poskytnutí nebyl sjednán. Nedílnou součástí uvedené smlouvy byly rovněž všeobecné obchodní podmínky, produktové obchodní podmínky a sazebník poplatků. Žalovaný se zavázal úvěr splatit ve 36 měsíčních splátkách po 496 Kč, a to vždy do 20. dne kalendářního měsíce počínaje 20. 2. 2018. Pro případ prodlení s placením bylo sjednáno mj. oprávnění právní předchůdkyně úvěr zesplatnit a zároveň požadovat smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky. Dále byl sjednán poplatek 499 Kč za písemnou k zaplacení dluhu. Žalovaný však úvěr řádně a včas nesplácel, proto právní předchůdkyně žalobkyně úvěr ke dni 3. 10. 2019 zesplatnila a vyzvala žalovaného k zaplacení dluhu ve výši 9 135 Kč. 5. Podle protokolu o ověření úvěruschopnosti klienta žalovaný byl bez záznamu v insolvenčním rejstříku, interním black listu, jeho doklad nebyl nalezen v databázi neplatných dokladů, v registru NRKI a BRKI byl lustrován bez negativního záznamu, v registru SOLUS nebyl zjištěn dluh po splatnosti. Byla vypočtena pravděpodobnost splácení úvěru 97,85 %. Žalovaný deklaroval příjem 17 000 Kč, výdaje 12 000 Kč, z toho na bydlení 5 590 Kč, na živobytí 3 410 Kč a ostatní výdaje 3 000 Kč, neuvedl žádné splátky úvěrů. U žalovaného byly zjištěny disponibilní prostředky ve výši 5 000 Kč. Žalovaný dále v dotazníku uvedl, že je svobodný, bezdětný, žije u rodičů, vzdělání má středoškolské. 6. Pohledávka byla na žalobkyni postoupena smlouvou ze dne 16. 9. 2020, o tom byl žalovaný informován dopisem ze dne 30. 9. 2020. 7. Žalovaný tvrzení žalobkyně nerozporoval, ve věci se nevyjádřil. 8. Žalobkyně upomínala žalovaného o zaplacení výzvou ze dne 24. 11. 2020 odeslanou téhož dne na adresu trvalého pobytu žalovaného. 9. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen "o. z.), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 10. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 11. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 12. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 13. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 14. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 15. V případě porušení povinnosti úvěrujícího dostatečně zkoumat úvěruschopnost spotřebitele před poskytnutím úvěru je smlouva o úvěru uzavřená v režimu zákona o spotřebitelském úvěru absolutně neplatná (k danému aktuálně rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18, OPR-Finance, shodně rovněž rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 18. 7. 2019, č. j. 27 Co 143/2019-113, přičemž s argumentací uvedenou v daných rozhodnutích se soud ztotožňuje a považuje ji za správnou). 16. Právně soud věc hodnotil tak, že právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela se žalovaným smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 o. z. Žalovaný uzavřel smlouvu jako spotřebitel, což prokazuje zejména identifikace žalovaného osobními údaji nepodnikajícího subjektu, přičemž smlouvu neuzavřel v rámci své podnikatelské činnosti ani v rámci samostatného výkonu svého povolání, je tedy nutno na smlouvu o úvěru pohlížet jako na smlouvu o spotřebitelském úvěru podřízenou právní úpravě zákona o spotřebitelském úvěru. 17. Právní předchůdkyně žalobkyně si pro účely posouzení úvěruschopnosti žalovaného od něj vyžádala údaje týkající se jeho stavu, bydlení, příjmové a výdajové stránky. Tyto zaznamenala do protokolu. Žádným způsobem však údaje poskytnuté žalovaným neověřila, respektive soudu nepředložila listiny k prokázání takového postupu, a neunesla tudíž břemeno důkazní. Dle shora citovaného ustanovení spotřebitelského zákona je úvěrující povinen posoudit úvěruschopnost klienta mj. na základě spolehlivých informací. Za situace, kdy právní předchůdkyně údaje nijak neověřila, přičemž žalovaný jí mohl sd