23 C 1/2021 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobkyně se domáhala, aby žalovaný vyklidil a předal jí jednotku (byt) [číslo] vymezenou v budově s [adresa] postavené na pozemku [parcelní číslo] v k. ú. [část obce] (dále jen„ byt“) s odůvodněním, že žalobkyně je vlastníkem bytu, který žalovaný užívá bez právního důvodu. Podle žalobkyně je irelevantní, koho žalovaný považuje za skutečného vlastníka bytu, neboť zapsaný stav svědčí ve prospěch žalobkyně. V tomto řízení nelze jako předběžnou otázku řešit vlastnické právo žalobkyně. Žalovaný může zahájit řízení o určení vlastnického práva k bytu. Tvrzení žalovaného o dohodě mezi účastníky a jejich otcem stran toliko formálního zápisu do katastru nemovitostí žalobkyně považuje za nepravdivé. Pokud by byl otec účastníků skutečným vlastníkem bytu, neexistoval by žádný důvod k odlišnému zápisu do katastru. Nebyla ani uzavřena žádná dohoda o užívání bytu žalovaným. Žalobkyně pouze po dobu života otce trpěla, že žalovaný byt užívá. Šlo o odvolatelný souhlas. Výzvou k vyklizení bytu do [datum] dala žalobkyně najevo, že si nepřeje další užívání žalovaným. Žalobkyně neví o žádných investicích, které by žalovaný na byt vynaložil. 2. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby s odůvodněním, že skutečným vlastníkem bytu není žalobkyně – jeho sestra, ale otec účastníků. Ten za byt zaplatil kupní cenu, přestože kupní smlouva byla sjednána s žalobkyní. Byt byl do katastru nemovitostí zapsán ve prospěch žalobkyně jen pro evidenční účely, a to na základě ústní dohody mezi otcem účastníků a žalovaným se souhlasem žalobkyně. Podle této dohody měl být byt žalovaným zrekonstruován, prodán a výtěžek si měli všichni tři rozdělit (na jednání žalovaný uvedl, že otec měl naložit s penězi dle své úvahy). Současně byl žalovaný v bytě do doby jeho prodeje oprávněn bydlet a užívat jej. Žalovaný si nepamatuje, zda byl někdo u dohody přítomen. Nebyla ujednána v jednom časovém okamžiku. Dle jeho názoru žalobkyně dohodu nemohla odvolat za otce. Uvedl dále, že proti němu byly vedeny exekuce, proto otec nechtěl napsat byt na něj. Žalovaný na rekonstrukci bytu vynaložil již [částka]. Otec však v mezidobí zemřel a žalobkyně se nyní snaží zneužít situace a ponechat si jej pro sebe. Dle názoru žalovaného se snaží vyhnout tomu, aby byl byt zahrnut do soupisu pozůstalosti po otci. Žalobu na určení vlastnického práva k bytu žalovaný dosud nepodal. Závěrem odkázal na nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. IV. ÚS 3542/2020, podle nějž výklad zákona striktně podle jeho textu může být v rozporu s dobrými mravy. 3. Provedeným dokazováním soud zjistil následující skutečnosti. 4. Žalobkyně je v katastru nemovitostí podle stavu ke dni [datum] zapsána jako vlastník jednotky [číslo] vymezené v budově s [adresa] na pozemku [parcelní číslo] v k. ú. [část obce] s účinky od [datum], a to na podkladě kupní smlouvy z téhož dne (viz výpis z katastru nemovitostí). 5. Žalovaný tvrdil, že zápis v katastru nemovitostí neodpovídá skutečnému stavu. K tomu je třeba předeslat, že i v řízení o vyklizení lze otázku vlastnického práva k nemovité (resp. jakékoliv) věci řešit jako předběžnou. To soud dokonce musí, neboť jen vlastník se může domáhat vydání své věci (viz dále citovaný § 1040 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, dále jen„ občanský zákoník“). Žaloba na určení vlastnického práva nemá žádný specifický charakter jako např. žaloba na určení neplatnosti rozvázání pracovního poměru, u níž je nepřípustné, aby se soud touto otázkou zabýval jako předběžnou (viz např. rozsudek ze dne 14. 7. 2010, sp. zn. 21 Cdo 1951/2009), nýbrž jde o standardní určovací žalobu ve smyslu § 80 o. s. ř. V tom se tedy žalobkyně mýlí. 6. Na druhou stranu ovšem § 980 odst. 2 občanského zákoníku, zakotvuje vyvratitelnou domněnku, že stav zapsaný v katastru nemovitostí (veřejném seznamu) je v souladu se stavem skutečným. Za dané situace, kdy zapsaný stav svědčí žalobkyni, to znamená, že je na žalovaném, aby tvrdil a prokázal opak (přechází na něj břemeno tvrzení a důkazní). 7. Žalovaný přitom námitku nesouladu opíral o tvrzení, že došlo k ústní dohodě mezi účastníky a jejich otcem, podle které byla žalobkyně zapsána do katastru„ čistě pro evidenční účely“, resp.„ formálně“. Tomu však soud neuvěřil. Zaprvé, taková dohoda by v žádném případě nemohla mít vliv na zápis do katastru nemovitostí. Jinými slovy, i pokud by si něco takového účastníci a jejich otec dohodli, katastrální úřad by pouze na základě jejich ústního ujednání, tj. bez podkladové písemnosti, nemohl zápis provést (viz § 7 zákona č. 256/2013 Sb., o katastru nemovitostí, ve znění pozdějších předpisů, dále jen„ katastrální zákon“). Naopak, z výpisu z katastru nemovitostí lze mít za prokázané, že k zápisu nedošlo na základě nějaké ústní dohody, nýbrž na základě kupní smlouvy, ze které vyplývalo vlastnické právo žalobkyně k bytu. I sám žalovaný na jednání soudu přiznal, že tu byla kupní smlouva, která byla sjednána s žalobkyní. Skutečnost, kdo zaplatil kupní cenu, je nerozhodná. Byla-li by prokázána, mohla by maximálně založit bezdůvodné obohacení na straně žalobkyně, ale nikoliv zpochybnit její vlastnické právo. Podstatné je pouze to, že žalobkyně byla zjevně v pozici kupující, a tím pádem nabyla vlastnické právo k bytu. 8. Žalovaný dále tvrdil, že součástí výše uvedené ústní dohody byla i dohoda o tom, že bude moci byt užívat do doby jeho prodeje. Ani to soud nemá za prokázané. Uvěřitelnost tohoto tvrzení je zeslabena již tím, že zbývající část dohody (ohledně údajně„ formálního“ zápisu do katastru) soud nevzal za prokázanou. Nepřispívá jí ani to, že žalovaný si nemohl rozpomenout, zda někdo byl sjednání této dohody přítomen, a následně prostřednictvím své zástupkyně toliko velmi povšechně tvrdil, že nebyla ujednána v jednom časovém okamžiku. Své tvrzení o obsahu dohody navíc na prvním jednání změnil, neboť původně uváděl, že výtěžek z prodeje bytu měl být rozdělen mezi účastníky a otce, aby následně tvrdil, že jej měl použít otec účastníků podle svého uvážení. 9. Především ale z čestných prohlášení, které sám žalovaný předložil, plyne něco odlišného. [jméno] [celé jméno žalovaného], [datum narození], [jméno] [příjmení], [datum narození], a [jméno] [příjmení] [datum narození] (všichni pod nimi jsou podepsáni) zde uvedli, že žalovaný užívá byt oprávněně na základě ústní dohody uzavřené mezi žalovaným a jeho otcem [celé jméno žalovaného], narozeným [datum], a že o této dohodě věděla žalobkyně, nic proti ní nenamítala a respektovala ji. Je tedy třeba přisvědčit skutkové verzi žalobkyně, že užívání bytu žalovaným toliko tolerovala, ale neuzavřela žádnou dohodu, podle které by žalovaný mohl v bytě bydlet do jeho údajného prodeje. 10. Soud pro nadbytečnost neprovedl důkaz výslechem svědků [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [celé jméno žalovaného], [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení]. Svědkové [příjmení], [celé jméno žalovaného] a [obec] již sepsali výše uvedená čestná prohlášení, která navíc vyznívají v neprospěch žalovaného, jenž jejich výslech navrhl. Výpověď dalších svědků by pak vedle výše provedených důkazů (výpis z katastru nemovitostí stran vlastnictví bytu a čestná prohlášení stran užívání bytu žalovaným) nemohla obstát, a to i z důvodu, že tito svědkové nebyli sjednání údajné dohody přítomni, ale podle žalovaného o ní toliko„ měli povědomí“. 11. Z úmrtního listu plyne, že [celé jméno žalovaného] (otec účastníků) zemřel dne [datum]. Podle protokolu ve věci pozůstalosti po [celé jméno žalovaného] žalovaný jakožto jeho syn označil byt jako majetek zůstavitele. Protokol sepsala a podepsala dne [datum] jménem žalovaného jeho zástupkyně. Jak ovšem správně uvádí žalobkyně, jde pouze o další údaje tvrzené žalovaným. Proto nemohou zvrátit existenci vlastnického práva žalobkyně plynoucí z katastru nemovitostí. 12. Výzvou ze dne [datum] žalobkyně vyzvala žalovaného k vyklizení bytu do [datum] s tím, že pobyt žalovaného po dobu života společného otce tolerovala, avšak po jeho smrti již nemá zájem, aby se žalovaný v bytě zdržoval. Výzvu žalobkyně odeslala žalovanému dne [datum] (viz podací lístek). 13. Skutečnosti, zda žalovaný byt rekonstruoval a platil poplatky spojené s jeho užíváním, nejsou pro projednávanou věc relevantní. Proto soud neprováděl důkaz výslechem svědků [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] a fotodokumentací ohledně rekonstrukce bytu a listinami prokazujícími, že veškeré poplatky k bytu hradil od počátku žalovaný. 14. Podle § 1040 odst. 1 občanského zákoníku kdo věc neprávem zadržuje, může být vlastníkem žalován, aby ji vydal. 15. Z výše citovaného § 1040 odst. 1 občanského zákoníku vyplývá oprávnění vlastníka věci domáhat se u soudu jejího vydání proti osobě, která ji neoprávněně zadržuje. V kontextu nemovitých věcí se – s ohledem na způsob výkonu takového rozhodnutí soudu – jedná o právo domáhat se jejich vyklizení (viz § 340 a násl. o. s. ř.). [příjmení] je tedy otázka, zda je žalobkyně vlastníkem bytu a zda jej žalovaný neoprávněně užívá bez právního důvodu. 16. V řízení bylo prokázáno, že