124 C 17/2019-136 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobce se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne [datum] domáhal zaplacení shora uvedené částky s tím, že je osobou, proti níž bylo vedeno na základě usnesení Policie České republiky, Krajské ředitelství policie Středočeského kraje, územní odbor [obec], služba kriminální policie a vyšetřování, oddělení obecné kriminality ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací], trestní stíhání jakožto obviněného, a to ze spáchání pokračujícího zločinu loupeže a zločinu týrání osoby žijící ve společném obydlí. Toto trestní řízení bylo ukončeno dne [datum], kdy Krajský soudu v Praze vydal pod č.j. [číslo jednací] usnesení, který rozhodl tak, že žalobce zprostil obžaloby. Žalovaná je úřadem, u něhož má žalobce dle ustanovení § 6 odst. 1, 2 písm. a) zákona č. 82/1998 Sb. o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci, rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem uplatnit nárok na náhradu újmy. Žalobce touto žalobou uplatňuje vůči žalované nárok na náhradu újmy, která byla způsobena nezákonným úředním rozhodnutím, a to usnesením o zahájení trestního stíhání a vedením trestního řízení. Žalobce se domáhá náhrady nemajetkové újmy, včetně prožitých duševních útrap ve výši 129 350 Kč (částky 33 350 Kč za samotnou délku řízení a částky 96 000 Kč za způsobenou nemajetkovou újmu). Žalobce náhradu nemajetkové újmy včetně prožití duševních útrap odůvodnil tím, že samotné trestní stíhání zapříčinilo u žalobce podstatné zhoršení jeho psychických problémů, kterými sice trpěl již před svým obviněním, ale které se mu podařilo díky absolvovanému léčení v psychiatrické nemocnici v [obec] zcela utlumit. Uvalení vazby tyto upozaděné problémy znovu otevřelo a žalobce tak v průběhu trestního řízení trpěl velmi silnými depresemi spojenými s úzkostnými stavy, obava o život své matky, obava o budoucnost, obava o zaměstnání a související obava o zdroj jeho příjmu, obava o vztah s přítelkyní. Deprese a úzkostné stavy poškozeného rovněž zvyšovalo i riziko uložení nepodmíněného trestu. Depresi a úzkostné stavy žalobce rovněž prohloubil pocit bezmoci, která pramenila z přístupu [anonymizováno] (zejména vyšetřovatele a státního zástupce), kteří opakovaně a zarytě odmítali žalobcem navrhované důkazy k prokázání jeho neviny. Depresi a úzkostné stavy žalobce navíc prohlubovala i ztráta zaměstnání, neboť jeho zaměstnavatel s ním kvůli vazebně trestnímu stíhání ukončil pracovní poměr. Žalobci v důsledku trestního stíhání bylo znemožněno hradit exekuce a ty opětně vzrostly. Žalobce i po ukončení trestního stíhání trpní nočními můrami a běsy, které mu znemožňují klidný spánek, obává se jakéhokoliv setkání s policisty. Trestní stíhání žalobce bylo zahájeno usnesením Policie ČR ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací], a bylo ukončeno rozhodnutím [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací], zproštěním podané obžaloby, celkem tak řízení trvalo 958 dní (tj. 32 měsíců). Za první dva roky vedení trestního řízení požaduje žalobce v souladu se stanoviskem [název soudu] částku 20 000 Kč, za posledních osm měsíců pak částku 13 350 Kč, dohromady 33 500 Kč. Výši částky 96 000 Kč představující zadostiučinění za způsobenou nemajetkovou újmu stanovil žalobce částkou 3 000 Kč měsíčně za 32 měsíců. Žalobce se dále domáhá částky 369 000 Kč jako náhrady škody způsobené jeho vzetím do vazby za 246 dnů, kdy za dobu pobytu ve vazbě tak žalobce žádá náhradu v částce 1 500 Kč za každý započatý den trvání vazby. Důvody pro přiznání horní hranice náhrady za vazbu jsou dány zejména velmi negativními prožitky, které žalobce ve vazbě utrpěl, jednalo se o ztrátu lidské důstojnosti, neustálý strach z všude přítomné šikany od vězňů i členů vězeňské služby, obava o život a život své matky. To vše způsobilo u žalobce nespavost, prohloubení deprese a vyžádalo si vyhledání odborné pomoci u psychiatra ve věznici, což pak negativně ovlivnilo chování jiných vězňů na žalobce, který byl kvůli psychiatrické léčbě terčem opakovaných verbálních útoků a urážek. Vazba navíc způsobila ztrátu četných přátel a dobré pověsti žalobce, které se žalobce do svého držení v místě svého bydliště těšil. 2. Žalovaná s návrhem žalobce nesouhlasila, uvedla, že nárok uvedený v žalobě uznává jen částečně, a to pouze do částky 234 800 Kč, a to konkrétně tak, že žalobcem nárokovanou náhradu nemajetkové újmy za nepřiměřenou délku řízení ve výši 33 350 Kč neuznává ani z části, nemajetkovou újmu za trestní stíhání ve výši 96 000 Kč uznává pouze co do částky 38 000 Kč a nemajetkovou újmu za výkon vazby ve výši 369 000 Kč uznává pouze do částky 196 800 Kč. K trestnímu řízení žalovaná uvedla, že trestní řízení trvalo dva roky sedm měsíců a 14 dnů a v rámci této doby probíhalo přípravné řízení, kdy rozsudkem Okresního soud v Kladně ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací], byl žalovaný uznán vinným ze spáchání zločinu týrání osoby žijící ve společném obydlí podle § 199 odst. 1,2 písm. d) trestního zákoníku a pro zločin loupeže podle § 173 odst. 1 trestního zákoníku. Podle § 173 odst. 1 trestního zákoníku za použití § 43 odst. 1 trestního zákoníku byl žalovaný odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 3 roků s podmíněným odkladem na zkušební dobu v trvání 5 let. Dále bylo žalobci podle § 99 odst. 2 písm. b) trestního zákoníku uloženo ochranné léčení protialkoholní. Proti rozsudku podal žalobce dne [datum] odvolání. Usnesením Krajského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací], byl napadený rozsudek zrušen a věc vrácena prvostupňovému soudu k dalšímu projednání. Rozsudkem [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací] byl žalobce uznán vinným ze spáchání přečinu vydírání podle § 175 odst. 1 trestního zákoníku a odsouzen podle § 175 odst. 1 trestního zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání dvou roků. Podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 trestního zákoníku mu byl výkon tohoto trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání čtyř let, zároveň mu bylo podle § 99 odst. 2 písm. b) trestního zákoníku uloženo ochranné léčení protialkoholní. Proti tomuto rozsudku podal žalobce dne [datum] odvolání. [anonymizováno] [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací] byl rozsudek [anonymizována dvě slova] zrušen. Rozsudkem [název soudu] ze dne [datum] byl žalobce uznán vinným ze spáchání přečinu vydírání podle § 175 odst. 1 trestního zákoníku a odsouzen podle § 175 odst. 1 trestního zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku. Podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 trestního zákoníku mu byl výkon tohoto trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání dvou let. Proti tomuto rozsudku podal žalobce dne [datum] odvolání, [anonymizováno] [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací] byl rozsudek Okresního soudu v Kladně zrušen v celém rozsahu a žalobce byl zproštěn obžaloby. Podle ustálené judikatury Nejvyššího soudu ČR neexistuje žádné abstraktně stanovitelná lhůta, kterou by bylo možno obecně považovat za přiměřenou. Teprve posouzení délku konkrétního řízení z hlediska kritérií uvedených v § 31a) odst. 3 zákona 82/1998 Sb., umožňuje vyřešit otázku, zda v konkrétní věci bylo či nebylo porušeno právo na projednání v přiměřené lhůtě, a zda tedy došlo k nesprávnému úřednímu postupu či nikoliv. Pouze průtahy přičitatelné státu mohou vést ke konstatování překročení přiměřené lhůty, to znamená, že stát je možné činit odpovědným pouze za ty průtahy, které by byly způsobeny liknavým postupem státních orgánů. V průběhu trestního řízení rozhodoval prvostupňový i odvolací soud o vazebním stíhání, rovněž byly provedeny výslechy řady svědků, vyhotoveny znalecké posudky a k tomu probíhaly výslechy znalců. Věc byla složitější, neboť žalobce byl stíhán pro dva trestné činy, skutkově byla věc rovněž složitější, bylo nutné vyšetřit a posoudit zjištěná zranění poškozené (matky žalobce), které orgány činné v trestním řízení připisovaly žalobci s tím, že tento poškozenou týral, bitím si od ní vynucoval peníze. Svoji roli hrála i skutečnost, že poškozená měnila výpovědi, jednou vypovídala tak, podruhé onak. K nárokové nemajetkové újmě žalobce za trestní stíhání ve výši 96 000 Kč žalovaná uvedla, že má za prokázané, že ke zhoršení psychické stavu žalobce došlo v důsledku trestního řízení. Naopak nemá za prokázané, že příčinou ukončení pracovního poměru bylo trestní řízení, resp. že by bylo zapříčiněno výlučně trestním stíháním. Jedná-li se o žalobcovu obavu o partnerský život, tyto obavy se nenaplnily. Jde-li o žalobcem ztracenou důvěru u sousedů, pracovníků, pečovatelů záchranné služby, k tomu žalovaná uvádí, že žalobce byl již v minulosti pravomocně odsouzen pro trestný čin [anonymizováno] zneužívání nezletilé dívky a byl ve výkonu trestu odnětí svobody, současně mu bylo nařízeno ochranné léčení. Z tohoto důvodu nelze dovodit, že by žalobcova pověst byla bez úhony a byl veřejností považován za vzorného občana, když už jeho pověst doznala své ještě před samotným zahájením trestního řízení. Za přiměřené zadostiučinění považovala žalovaná částku 38 000 Kč. K žalobcem nárokov