207 C 41/2022-56 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobkyně se domáhala po žalované zaplacení částky celkem 1 430 Kč s úrokem z prodlení v zákonné výši z částky 1 430 Kč jdoucím od 19. 12. 2020 do zaplacení včetně tvrzeného kapitalizovaného úroku z prodlení za dobu od 5. 4. 2008 do 18. 12. 2020 v částce 2 066,74 Kč s poukazem na to, že je právním nástupcem původního věřitele [právnická osoba], [IČO] a že mezi původními účastníky byla 30. 3. 2007 uzavřena smlouva o půjčce ve výši 10 000 Kč, které se žalovaná zavázala uhradit spolu s poplatkem 6 960 Kč v 53 týdenních splátkách po 320 Kč Smlouva byla uzavřena na pobočce původního věřitele [právnická osoba] a částku 10 000 Kč převzala žalovaná hotově. Celkem měla po 53 týdnech od uzavření smlouvy splatit 16 960 Kč, ale zaplatila jen 8 570 Kč, proto zbývá doplatit 1 430 Kč na jistinu (do 10 000 Kč) a souhrnný poplatek, který ale žalobkyně nepožaduje, neboť se domáhá toliko vrácení bezdůvodného obohacení z nesplacené jistiny. Dále od 19. 12. 2020 požaduje žalobkyně i zákonný úrok z prodlení, fakticky ho však požaduje už od 5. 4. 2008, neboť za předchozí období ho vyčíslila částkou 2 066,74 Kč. Původní věřitel postoupil pohledávku na společnost žalobkyně smlouvou ze dne 18. 12. 2020 s účinností od 5. 1. 2021, a žalovanou o tom informoval přípisem ze dne 6. 1. 2021 se stanovenou splatností do 10 dnů od doručení výzvy k doplacení dluhu (lze vyjít z fikce doručení 3 dny po odeslání, tj. 9. 1. 2021, splatnost by nastala 19. 1. 2021). 2. Ve věci soud postupoval v souladu s ustanovením § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“), neboť strany s tímto postupem souhlasily nebo nevyjádřily nesouhlas. Soud tak posoudil důkazy k prokázání oprávněnosti celého nároku žalobkyně. Ze znění obchodních podmínek původního věřitele [právnická osoba], v návaznosti na znění smlouvy s údaji žalované včetně bydliště a rodného čísla bylo zjištěno, že účastníci uzavřeli smlouvu o půjčce, na základě které právní předchůdce žalobkyně vyplatil žalované 10 000 Kč jako půjčku se splatností 53 týdnů, výplata žalované 30. 3. 2007 byla prokázána podpisem žalované v prohlášení o převzetí částky v textu smlouvy. Z téhož textu vyplývá sjednání blíže neurčeného„ souhrnného poplatku“ 6 960 Kč a ze znění další strany smlouvy bylo dále zjištěno, že její nedílnou součástí jsou smluvní podmínky smlouvy o půjčce. Z těchto smluvních podmínek bylo zjištěno, že rubová strana smlouvy neobsahuje podpis žalované, uvádí se zde RPSN. Tvrzenou výši dlužných částek žalovaná nijak nerozporovala, soud tedy vyšel ze žalobního tvrzení, že zaplatila jen 8 570 Kč. Postoupení pohledávky žalobkyni je prokazováno smlouvou z 18. 12. 2020 a oznámením postupitele žalované z 6. 1. 2021. 3. Soud postupoval podle předpisů platných a účinných do 31. 12. 2013, neboť smluvní vztah vznikl před tímto datem (§ 3028 odst. 3 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb.). 4. Podle § 657 občanského zákoníku č. 40/1964 Sb. smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. Po zhodnocení shora provedeného dokazování dospěl soud ze znění smlouvy o půjčce uzavřené mezi původními účastníky k závěru, že tito uzavřeli smlouvu o půjčce, na základě které právní předchůdkyně žalobkyně žalované půjčila 10 000 Kč jako půjčku se splatností 53 týdnů, uvádí se RPSN, žalovaná se zavázala uhradit půjčku navýšenou o poplatek 36 960 Kč. Důvod tak vysokého poplatku není zřejmý, představuje 69,6% jistiny, a pokud by mělo jít o úrok, byl by jako lichevní absolutně neplatný. Plnění žalované ve výši 8 570 Kč tak není možno požadovat, věřitel má nárok na vrácení jistiny a případně úroku, ten byl ovšem shledán absolutně neplatným. Protože žalovaná netvrdila ani neprokázala, že včas zaplatila celých 10 000 Kč, shledal soud žalobu co do částky zbylého dluhu 1 430 Kč po právu a podle § 657 občanského zákoníku uložil žalované zaplatit je žalobkyni včetně zákonného úroku z prodlení (§ 217 odst. 2 občanského zákoníku) ve výši podle vládního nařízení 351/2013 Sb. účinného v době prodlení – viz níže. Toto rozhodnutí také odpovídá požadavku žalobkyně na vydání bezdůvodného obohacení u vědomí toho, že všechna vedlejší ujednání smlouvy by bylo nutno vyhodnotit jako neplatná. Nebylo možno zohlednit úrok z prodlení vyčíslený absolutní částkou za období tvrzeného prodlení od 29. 5. 2008 do 18. 12. 2020, neboť byl zjevně propočítán z celého (neplatného) základu, ale ani propočet ze správného základu by nemohl být po právu. Zákonný úrok z prodlení soud přiznal žalobkyni od 20. 1. 2021, tedy ode dne následujícího po dni splatnosti na výzvu (do 10 dnů od doručení výzvy k doplacení dluhu), o němž byla žalovaná řádně informována, v té souvislosti soud zamítl i část požadovaného úroku z prodlení z řádného základu, neboť při vyhodnocení smlouvy jako neplatné a při požadavku žalobkyně na vydání bezdůvodného obohacení je třeba vycházet z data splatnosti dle výzvy věřitele (§ 563 obč. zák. 1964, dnem 20. 1. 2021 dochází k prodlení a úrok z prodlení se odvíjí od vl. nař. [číslo] Sb. (výrok I.). 5. O náhradě nákladů řízení bylo ve výroku III. rozhodnuto dle § 142 odst. 2 zák. č. 99/1963 Sb. – obč. soudní řád („o.s.ř.“) Ačkoli se obecně příslušenství pohledávky při stanovení úspěchu či neúspěchu ve věci nezohledňuje, nemohl soud z tohoto pravidla vyjít, když i u rozhodování o náhradě nákladů řízení je třeba vycházet z celkového kontextu věci. Předmětem řízení byla jistina půjčky (úspěch), ale podstatnou součástí nároku byl úrok z prodlení požadovaný v dokonce vyšší částce oproti jistině (neúspěch). Nejedná se o obvyklé příslušenství pohledávky, jako jsou zákonné úroky z prodlení za obvyklou dobu nebo běžné úroky z úvěru. Naopak v tomto řízení se jedná o jednu z nejspornějších částí řízení, když údajně mělo dojít k prodlení již v r. 2008. Soud tak má za to, že (ne) úspěch v této části řízení musí být zohledněn i do rozhodnutí o náhradě nákladů řízení. Oba účastníci tak byli úspěšní téměř stejně, soud proto nepřiznal náhradu nákladů řízení žádnému z nich.