207 C 48/2022-49 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobkyně se domáhala po žalované zaplacení částky celkem 4 245 Kč s úrokem z prodlení v zákonné výši z částky 4 245 Kč jdoucím od 19. 12. 2020 do zaplacení včetně tvrzeného kapitalizovaného úroku z prodlení za dobu od 29. 5. 2008 do 18. 12. 2020 v částce 3 819,01 Kč s poukazem na to, že je právním nástupcem původního věřitele [právnická osoba], [IČO] a že mezi původními účastníky byla 22. 8. 2007 uzavřena smlouva o půjčce ve výši 6 000 Kč, které se žalovaná zavázala uhradit spolu s poplatkem 3 840 Kč v 40 týdenních splátkách po 246 Kč Smlouva byla uzavřena na pobočce původního věřitele [právnická osoba] a částku 6 000 Kč převzala žalovaná hotově. Celkem měla po 40 týdnech od uzavření smlouvy splatit 9 840 Kč, ale zaplatila jen 1 755 Kč, proto zbývá doplatit 4 245 Kč na jistinu (do 6 000 Kč) a souhrnný poplatek, který ale žalobkyně nepožaduje, neboť se domáhá toliko vrácení bezdůvodného obohacení z nesplacené jistiny. Dále od 19. 12. 2020 požaduje žalobkyně i zákonný úrok z prodlení, fakticky ho však požaduje už od 29. 5. 2008, neboť za předchozí období ho vyčíslila částkou 3 819,01 Kč. Původní věřitel postoupil pohledávku na společnost žalobkyně smlouvou ze dne 18. 12. 2020 s účinností od 5. 1. 2021, a žalovanou o tom informoval přípisem ze dne 6. 1. 2021 se stanovenou splatností do 10 dnů od doručení výzvy k doplacení dluhu (lze vyjít z fikce doručení 3 dny po odeslání, tj. 9. 1. 2021, splatnost by nastala 19. 1. 2021). 2. Ve věci soud postupoval v souladu s ustanovením § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“), neboť strany s tímto postupem souhlasily nebo nevyjádřily nesouhlas. Soud tak posoudil důkazy k prokázání oprávněnosti celého nároku žalobkyně. Ze znění obchodních podmínek původního věřitele [právnická osoba], v návaznosti na znění smlouvy s údaji žalované včetně bydliště a rodného čísla bylo zjištěno, že účastníci uzavřeli smlouvu o půjčce, na základě které právní předchůdce žalobkyně vyplatil žalované 6 000 Kč jako půjčku se splatností 40 týdnů, výplata žalované 22. 8. 2007 byla prokázána podpisem žalované v prohlášení o převzetí částky v textu smlouvy. Z téhož textu vyplývá sjednání blíže neurčeného„ souhrnného poplatku“ 3 840 Kč a ze znění další strany smlouvy bylo dále zjištěno, že její nedílnou součástí jsou smluvní podmínky smlouvy o půjčce. Z těchto smluvních podmínek bylo zjištěno, že rubová strana smlouvy neobsahuje podpis žalované, uvádí se zde RPSN 294,1%. Tvrzenou výši dlužných částek žalovaná nijak nerozporovala, soud tedy vyšel ze žalobního tvrzení, že zaplatila jen 1 755 Kč. Postoupení pohledávky žalobkyni je prokazováno smlouvou z 18. 12. 2020 a oznámením postupitele žalované z 6. 1. 2021. 3. Soud postupoval podle předpisů platných a účinných do 31. 12. 2013, neboť smluvní vztah vznikl před tímto datem (§ 3028 odst. 3 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb.). 4. Podle § 657 občanského zákoníku č. 40/1964 Sb. smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. Po zhodnocení shora provedeného dokazování dospěl soud ze znění smlouvy o půjčce uzavřené mezi původními účastníky k závěru, že tito uzavřeli smlouvu o půjčce, na základě které právní předchůdkyně žalobkyně žalované půjčila 6 000 Kč jako půjčku se splatností 40 týdnů, žalovaná se zavázala uhradit půjčku navýšenou o poplatek 3 840 Kč, uvádí se RPSN 294,1%. Důvod tak vysokého poplatku není zřejmý, představuje 69,6% jistiny, a pokud by mělo jít o úrok, byl by jako lichevní absolutně neplatný. Plnění žalované ve výši 1 755 Kč tak není možno požadovat, věřitel má nárok na vrácení jistiny a případně úroku, ten byl ovšem shledán absolutně neplatným. Protože žalovaná netvrdila ani neprokázala, že včas zaplatila celých 6 000 Kč, shledal soud žalobu co do částky zbylého dluhu 4 245 Kč po právu a podle § 657 občanského zákoníku uložil žalované zaplatit je žalobkyni včetně zákonného úroku z prodlení (§ 217 odst. 2 občanského zákoníku) ve výši podle vládního nařízení 351/2013 Sb. účinného v době prodlení – viz níže. Toto rozhodnutí také odpovídá požadavku žalobkyně na vydání bezdůvodného obohacení u vědomí toho, že všechna vedlejší ujednání smlouvy by bylo nutno vyhodnotit jako neplatná. Nebylo možno zohlednit úrok z prodlení vyčíslený absolutní částkou za období tvrzeného prodlení od 29. 5. 2008 do 18. 12. 2020, neboť byl zjevně propočítán z celého (neplatného) základu, ale ani propočet ze správného základu by nemohl být po právu. Zákonný úrok z prodlení soud přiznal žalobkyni od 20. 1. 2021, tedy ode dne následujícího po dni splatnosti na výzvu (do 10 dnů od doručení výzvy k doplacení dluhu), o němž byla žalovaná řádně informována, v té souvislosti soud zamítl i část požadovaného úroku z prodlení z řádného základu, neboť při vyhodnocení smlouvy jako neplatné a při požadavku žalobkyně na vydání bezdůvodného obohacení je třeba vycházet z data splatnosti dle výzvy věřitele (§ 563 obč. zák. 1964, dnem 20. 1. 2021 dochází k prodlení a úrok z prodlení se odvíjí od vl. nař. 351/2013 Sb. (výrok I.). 5. O náhradě nákladů řízení bylo ve výroku III. rozhodnuto dle § 142 odst. 2 zák. č. 99/1963 Sb. – obč. soudní řád („o.s.ř.“) Ačkoli se obecně příslušenství pohledávky při stanovení úspěchu či neúspěchu ve věci nezohledňuje, nemohl soud z tohoto pravidla vyjít, když i u rozhodování o náhradě nákladů řízení je třeba vycházet z celkového kontextu věci. Předmětem řízení byla jistina půjčky (úspěch), ale podstatnou součástí nároku byl úrok z prodlení požadovaný v dokonce vyšší částce oproti jistině (neúspěch). Nejedná se o obvyklé příslušenství pohledávky, jako jsou zákonné úroky z prodlení za obvyklou dobu nebo běžné úroky z úvěru. Naopak v tomto řízení se jedná o jednu z nejspornějších částí řízení, když údajně mělo dojít k prodlení již v r. 2008. Soud tak má za to, že (ne) úspěch v této části řízení musí být zohledněn i do rozhodnutí o náhradě nákladů řízení. Oba účastníci tak byli úspěšní téměř stejně, soud proto nepřiznal náhradu nákladů řízení žádnému z nich.