211 C 87/2022-61 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím, a to s odůvodněním, že dne 24. 5. 2017 uzavřela se žalovaným smlouvu o úvěru [číslo] na základě které poskytla žalovanému úvěr ve výši 50 001 Kč. Žalovaný však úvěr řádně a včas nesplácel, proto žalobkyně dle smluvních ujednání úvěr zesplatnila částkou 48 935,72 Kč sestávající z dlužné jistiny a úroků z úvěru ke dni zesplatnění (nová jistina). Podle smlouvy byl žalovaný mj. v případě prodlení se zaplacením nové jistiny povinen zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné nové jistiny až do jejího zaplacení, přičemž bylo sjednáno, že souhrn výše všech ze strany žalobkyně uplatněných smluvní pokut nesmí přesáhnout součin čísla 0,5 a celkové výše poskytnuté finanční částky, nejvýše však 200 000 Kč. Rozsudkem zdejšího soudu ze dne 26. 11. 2019, č.j. 118 C 13/2019-80, již byla žalobkyni přiznána smluvní pokuta do 3. 6. 2019 ve výši 12 377,62 Kč. S ohledem na přetrvávající prodlení žalovaného se žalobkyně domáhá zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z částky 43 057,96 Kč od 4. 6. 2019 do 27. 4. 2022, tj. částky 10 127,88 Kč, jelikož žalovaný ji neuhradil, přestože byl upomínán. 2. K výzvě soudu žalobkyně doplnila žalobu podáním ze dne 13. 7. 2022. Žalobkyně uvedla, že řádně zjišťovala úvěruschopnost žalovaného podle zákona o spotřebitelském úvěru, posuzovala doklady o příjmech (výpis z účtu, kopie pracovní smlouvy a výplatní páska), výpisy z databází NRKI a SOLUS a formulář hodnocení klienta. Předložen byl i občanský průkaz žalovaného. Byly provedeny lustrace uvedené shora a dále bylo ověřeno, že žalovaný ani jeho zaměstnavatel nejsou vedeni v insolvenčním rejstříku, žalovaný neměl u žalobkyně předchozí smlouvu ve stavu žalobního vymáhání, doklad totožnosti žalovaného nebyl evidován jako neplatný a osoba jednající jménem žalobkyně s žalovaným doporučila úvěr ke schválení. Žalovaný byl povinen uvést jednotlivé údaje včetně výdajů ve formuláři hodnocení klienta, je kalkulováno s životním minimem 3 410 Kč a rezervou 1 000 Kč, s náklady na bydlení ve výši 1 400 Kč. Žalovaný podepsal prohlášení uvedená ve formuláři (mj. pravdivé a úplné údaje). Žalobkyně nemá objektivní možnost ověřit sdělené údaje, vychází z toho, že klient uvádí pravdivé informace, jedná poctivě. Žalovaný byl v době sjednání úvěru svéprávný, byly mu jasně sděleny podmínky smlouvy, jeho lehkomyslnost nelze klást k tíži žalobkyně. 3. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. Ve věci se konalo jednání dne 22. 8. 2022. Žalovaný se na jednání bez omluvy nedostavil. Soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného (§ 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, /dále jen „o. s. ř.“ /). 4. Z návrhu na uzavření smlouvy o úvěru a předsmluvního formuláře bylo zjištěno, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 24. 5. 2017 smlouvu, kterou se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 50 001 Kč, jež se žalovaný zavázal vrátit a zaplatit úrok ve výši 66,71 % ročně v 48 měsíčních splátkách po 2 499 Kč, splatných 13. dne v každém kalendářním měsíci, celkem se žalovaný zavázal žalobkyni zaplatit částku 119 952 Kč. Pro případ prodlení žalovaného se zaplacením splátky či její části o délce 65 dnů bylo sjednáno, že dojde k automatickému zesplatnění úvěru. Pakliže žalovaný po zesplatnění úvěru nezaplatí novou jistinu úvěru, byla smluvena povinnost žalovaného zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou, a to ode dne následujícího od zesplatnění úvěru až do jejího zaplacení. Současně bylo sjednáno právo žalobkyně požadovat po žalovaném smluvní pokutu ve výši 499 Kč za každou splátku v prodlení o délce 30 dnů a náhradu nákladů účelně vynaložených v souvislosti s prodlením ve výši 200 Kč, a to za každou splátku v prodlení o délce 15 dnů. Údaje ve výše uvedených listinách odpovídají předloženému občanskému průkazu. 5. Z prohlášení klienta bylo zjištěno, že žalovaný svým podpisem stvrdil známost všech uvedených informací ve smlouvě a prohlásil pravdivost všech mu poskytnutých informací. 6. Z výpisu registru SOLUS a z výpisu nebankovního registru klientských informací bylo zjištěno, že žalovaný nemá záznam v registru SOLUS. Žalovaný byl hodnocen skórem 391, což je Kategorie II., a znamená střední riziko, úvěr bývá limitován výší vyplacené částky. 7. Z hodnocení klienta bylo zjištěno, že žalovaný je svobodný. Žalobkyně pracovala s celkovými příjmy žalovaného ve výši 15 500 Kč, je zaměstnán na dobu neurčitou u společnosti [právnická osoba], s celkovými výdaji ve výši 7 370 Kč, volné zdroje jsou tak ve výši 7 130 Kč. Pokud jde o výdaje, tak ty se skládají z částky 3 410 Kč jako životního minima, z částky 1 400 Kč na bydlení a z částky 2 560 Kč představující částku na partnera. 8. Z historie transakcí soud zjistil, že dne 11. 4. 2017 byla připsána na bankovní účet č. [bankovní účet] částka 13 968 Kč představující mzdu. V tento den činil počáteční stav 94,95 Kč a konečný stav 14 062,45 Kč. 9. Z pracovní smlouvy a prodloužení pracovní smlouvy soud zjistil, že pracovní smlouva byla nejdříve uzavřena na dobu určitou do 31. 8. 2016, později byla prodloužena do 31. 12. 2017. Mzda byla sjednána ve výši 11 500 Kč měsíčně. 10. Z výplatní pásky za duben 2017 soud zjistil, že příjem žalovaného činil 18 620 Kč. 11. Z oznámení o zesplatnění pohledávky ze dne 19. 8. 2018 vyplývá, že k témuž dni došlo k zesplatnění úvěru, žalovaný současně vyzván k zaplacení celé dlužné částky. 12. Z předžalobní výzvy ve spojení s poštovním podacím archem bylo zjištěno, že žalovaný byl před podáním žaloby dne 27. 4. 2022 upomínán o zaplacení žalované částky. 13. Z rozsudku zdejšího soudu ze dne 26. 11. 2019, č. j. [číslo jednací], který nabyl právní moci dne 30. 1. 2020, bylo zjištěno, že žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 45 552,96 Kč s úrokem ve výši 10,22 % ročně z částky 43 057,96 Kč od 21. 8. 2018 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok dosáhne částky 143 942 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 43 057,96 Kč od 3. 6. 2019 do zaplacení a se smluvní pokutou ve výši 12 377,62 Kč. Co do částky 7 077,04 Kč, smluvní pokuty ve výši 1 688,08 Kč a co do úroku ve výši 52,21 % ročně z částky 45 556,96 Kč od 21. 8. 2018 do zaplacení maximálně však do doby, kdy celkový úrok dosáhne částky 143 942 Kč, byla žaloba II. výrokem zamítnuta. Výrokem III. rozhodl soud o nákladech řízení. Soud po provedení dokazování uzavřel, že mezi stranami byla uzavřena smlouva o úvěru, na základě které žalobkyně poskytla žalovanému částku 50 001 Kč, žalovaný však úvěr řádně a včas nesplácel, proto byl úvěr zesplatněn a vznikla mu povinnost zaplatit dlužnou částku 43 057,96 Kč a zároveň byl žalobkyni přiznán úrok 10,22 % ročně. Smluvní pokuta byla žalobkyni přiznána ve výši 2 495 Kč (za prodlení se zaplacením splátek delší než 30 dnů) a dále ve výši 12 377,62 Kč (0,1 % denně z dlužné nové jistiny úvěru do data vyhotovení žaloby). Soud však shledal nepřiměřeným smluvní úrok ve výši 52,21 % ročně, tento posoudil jako neplatný pro rozpor s dobrými mravy a žalobkyni tak přiznal úrok pouze ve výši 10,22 % ročně. Žaloba byla zamítnuta co do kapitalizovaného úroku přirostlého k jistině v souvislosti se zesplatněním dluhu, neboť se jednalo o původně sjednanou sazbu, dále co do části smluvní pokuty s ohledem na jinou výši jistiny a co do náhrady nákladů vzniklých s prodlením. 14. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 15. Podle § 2048 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. 16. Podle § 86 odst. 1,2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu maje