214 C 84/2022-53 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 23 460 Kč sestávající se z dlužné jistiny ve výši 15 000 Kč, poplatku za administrativní činnost 2 710 Kč, poplatku za hotovostní inkaso splátek 5 000 Kč, poplatku za životní pojištění 300 Kč a poplatku za asistenční služby 450 Kč a dále kapitalizovaného úroku v částce 2 868,40 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení 976,25 Kč, úroku ve výši 24,24% z částky 15 000 Kč od 8.1.2022 do zaplacení a 8,25% úroku z prodlení z částky 15 000 Kč od 8.1.2022 do zaplacení. Svoji žalobu odůvodnila tím, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba], [IČO] a žalovaným byla dne 3. 2. 2020 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru [číslo] na základě které žalovaný převzal v hotovosti proti podpisu částku 15 000 Kč, kterou se zavázal zaplatit úvěrujícímu spolu úrokem ve výši 3 000 Kč s úrokovou sazbou 24,24%, odměnou za administrativní činnost 3 000 Kč, za hotovostní inkaso splátek 6 000 Kč, s poplatkem za životní pojištění ve výši 360 Kč a poplatkem za asistenční služby 540 Kč, vše v 60ti týdenních splátkách po 465 Kč do 29.3.2021. Žalovaný však za dobu trvání smluvního vztahu uhradil pouze částku 4 400 Kč, z toho na úrok 3 000 Kč, na poplatek za administrativní činnost 290 Kč, na hotovostní inkaso splátek 1 000 Kč, na životní pojištění 60 Kč a na asistenční služby 90 Kč, poslední platba byla zaplacena 18.8.2020. Pokud jde o kapitalizovaný úrok ve výši 2 868,40 Kč, jednalo se o úrok 24,24% z dlužné jistiny 15 000 Kč od 30.3.2021 do 7.1.2022 a ohledně kapitalizovaného úroku z prodlení se jednalo o zákonný úrok z prodlení 8,25% opět z jistiny 15 000 Kč od 30.3.2021 do 7.1.2022. Právní předchůdkyně žalobkyně s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet úvěr, pokud by soud neshledal, že tomu tak bylo, poukázala žalobkyně na to, že předmětná smlouva byla uzavřena po nabytí účinnosti zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (tj. 1.12.2016) a neprokázání splnění této povinnosti nezpůsobuje absolutní neplatnost smlouvy. 2. Vzhledem k tomu, že oba účastníci souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, Okresní soud v Kladně věc rozhodl podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen,,o. s. ř.“) bez jednání na základě předložených listinných důkazů, v souladu s § 156 odst. 1 věta prvá o.s.ř. byl rozsudek vyhlášen veřejně dne 21.9.2022. 3. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] ze dne 3.2.2020, uzavřenou mezi společností [právnická osoba] a žalovaným soud shledal, že žalovaný převzal proti podpisu v hotovosti částku 15 000 Kč, kterou se zavázal zaplatit spolu s úrokem 3 000 Kč, administrativním poplatkem 3 000 Kč, odměnou za hotovostní inkaso splátek 6 000 Kč, poplatkem za pojištění 360 Kč a poplatkem za asistenční služby 540 v 60ti týdenních splátkách po 465 Kč, při poslední splátce 29.3.2021. 4. Z přehledu plateb vzal soud za prokázané, že žalovaný zaplatil celkem 4 440 Kč. 5. Ze zákaznické karty ze dne 3.2.2020 vzal soud za prokázané, že žalovaný uvedl příjem 10 834 Kč, jeho finanční situace byla ověřena z výplatních pásek a pracovní smlouvy, další příjmy ve výši 2 500 Kč nebyly nijak specifikovány. Pokud jde o měsíční výdaje, žalovaný uvedl výdaje na bydlení 5 000 Kč (nájem, inkaso, energie) a osobní výdaje 6 000 Kč (telefon, jídlo, léky, doprava oblečení), aniž předložil nájemní smlouvu či SIPO. 6. Aktivní legitimaci žalobkyně vzal soud za prokázanou ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 7.1.2022, uzavřenou mezi společností [právnická osoba] a žalobkyní, seznamu postupovaných pohledávek k této smlouvě a oznámení původního věřitele ze dne 3.2.2022 o postoupení pohledávky ze smlouvy [číslo] žalovanému. 7. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o.z.), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. zaplatit úroky. 8. Podle § 86 odst. 1,2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen,,zsu“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Dle ustanovení § 87 odst. 1 téhož zákona platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 9. Z rozsudku Soudního dvora Evropské unie (dále jen„ SDEU“) Consumer Finance, CE -449/13 se podává, že důkazní břemeno k prokázání tvrzení, že úvěruschopnost byla řádně podnikatelem posuzována, spočívá na poskytovateli. 10. V případě porušení povinnosti úvěrujícího dostatečně zkoumat úvěruschopnost spotřebitele před poskytnutím úvěru je smlouva o úvěru uzavřená v režimu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru neplatná absolutně (rozsudek SDEU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18). 11. Z rozsudku SDEU ze dne 5.3.2020 ve věci C -679/18 OPR- Finance s.r.o. proti GK se podává, že Soudní dvůr přihlásil k aplikovatelnosti svého rozhodnutí ze dne 18.12.2014 CA Consumer Finance, C -449/13 a mimo jiné také zopakoval, že z článku 8 odst. 1 směrnice 208/48 ve spojení s bodem 28 jejího odůvodnění vyplývá, že před uzavřením úvěrové smlouvy je věřitel povinen posoudit úvěruschopnost spotřebitele, přičemž tato povinnost může případně zahrnovat i vyhledávání v příslušných databázích. V tomto ohledu je nutno připomenout, že v souladu s bodem 26 z odůvodnění této směrnice má tato povinnost za cíl, aby věřitel jednal zodpovědně a neposkytoval úvěr spotřebitelům, kteří nejsou úvěruschopní. Tato povinnost navíc tím, že směřuje k ochraně spotřebitele před riziky nadměrného zadlužení a platební neschopnosti přispívá k uskutečnění cíle směrnice 2008/48, kterým je provést v úpravě spotřebitelských úvěrů úplnou a kogentní harmonizaci. V tomto rozhodnutí z března tohoto roku SDEU opět zdůraznil princip efektivity při interpretaci právní úpravy, která je přímou transpozicí směrnic unijního práva, tj. i směrnice 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 tak, aby byl naplněn cíl právní regulace EU. S ohledem na uvedený princip efektivity transpozice směrnice se má soud přidržet při nedostatečné transpozici do vnitrostátního práva znění Směrnice a jejího cíle. 12. V souzeném případě právní předchůdkyně žalobkyně před poskytnutím úvěru řádně neposuzovala výdajovou stránku rozpočtu žalovaného, když neověřovala její osobní výdaje na telefon, jídlo, léky, dopravu a oblečení ani měsíční výdaje na bydlení. 13. Dle § 2993 o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 14. Z předžalobní upomínky právního zástupce žalobkyně ze dne 14.4.2022 s podacím lístkem ze dne 19.4.2022 soud shledal, že žalovaný byla upomínán o zaplacení dluhu ze smlouvy [číslo] do 29.4.2022. 15. Protože právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému částku 15 000 Kč, žalovaný jí dle nerozporovaných tvrzení vrátil pouze 4 400 Kč, obohatil se tak o částku 10 600 Kč a je povinen plnění v rozsahu bezdůvodného obohacení žalobkyni vrátit. 16. Vedle práva na zaplacení jistiny vznikl žalobkyni dle § 1968 o.z. ve spojení s § 1970 o.z. a nařízením vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení, též nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení. Požadovaný zákonný úrok z prodlení bylo možné žalobkyni přiznat až od 30.4.2022 neboť v případech bezdůvodného obohacení je pro určení splatnosti vydat bezdůvodné obohacení rozhodné doručení výzvy k vydání bezdůvodného obohacení, popř. uplynutí lhůty, která je v té