215 C 108/2022-49 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobce B2 [právnická osoba], se, prostřednictvím návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu podaného u Okresního soudu v Kladně dne 24. června 2022, domáhal na žalované [celé jméno žalované] zaplacení částky 25 141,64 Kč s příslušenstvím sestávající z nesplacené jistiny ve výši 9 652,16 Kč, poplatků za poskytnutí a správu úvěru ve výši 5 374,84 Kč, sankčních poplatků ve výši 600 Kč, kapitalizované smluvní pokuty ve výši 9 514,64 Kč a také příslušných úroků. Svůj nárok odůvodnil tím, že mezi jeho předchůdcem [právnická osoba], a žalovanou byla uzavřena smlouva o zápůjčce, na jejímž základě byla žalované v hotovosti poskytnuta částka 30 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala splácet v pravidelných měsíčních splátkách, tuto svou povinnost však porušila. Následně došlo mezi předchůdcem a žalobcem k postoupení pohledávky, a proto žalobce vyzval žalovanou k zaplacení dlužné částky, ta však na svůj dluh do dne podání žaloby zaplatila toliko částku 39 112 Kč. 2. Platební rozkaz nebyl zdejším soudem vydán z důvodu pochybností o oprávněnosti pohledávky žalobce. 3. Žalovaná se k nároku uplatněnému žalobcem nijak nevyjádřila ani neučinila žádné z jeho tvrzení sporným, a rezignovala tak na svoji obranu v této věci. 4. Soud věc projednal v ústním jednání, k němuž řádně předvolal i žalovanou, která se jej však bez omluvy nezúčastnila. Jednal proto v nepřítomnosti žalované ve smyslu § 101 odstavce 3 občanského soudního řádu, kdy vycházel z obsahu spisového materiálu a ze všech provedených důkazních prostředků. 5. Soud provedl v řízení dokazování níže uvedenými listinami, z nichž vzal za prokázané následující skutečnosti. 6. Ze smlouvy o postoupení pohledávek, uzavřené mezi předchůdcem žalobce [právnická osoba], a žalobcem [právnická osoba], dne 28. ledna 2022 a ze seznamu pohledávek bylo prokázáno, že žalovaná pohledávka byla postoupena na žalobce. 7. Ze smlouvy o zápůjčce [číslo] podepsané mezi předchůdcem žalobce a žalovanou dne 2. prosince 2018 a ze standardní informace o spotřebitelském úvěru, soud zjistil, že na jejím základě byla žalované v hotovosti poskytnuta zápůjčka ve výši 30 000 Kč, kterou se zavázala hotovostně splácet v 18 měsíčních splátkách po 3 008 Kč, přičemž poslední splátka měla činit částku 3 003 Kč. 8. Ze zákaznické katry – žádosti o spotřebitelský úvěr ze dne 2. prosince 2018 soud prokázal, že žalovaná uvedla, že je v domácnosti, má příjem ze dvou zdrojů v celkové výši 21 000 Kč měsíčně, její odhadované měsíční výdaje jsou 4 000 Kč měsíčně, a její interní splátky představují 5 000 Kč měsíčně. 9. Z bilance zápůjčky bylo prokázáno, že žalovaná předepsané splátky hradila řádně v době od prosince 2018 do května 2019, vždy v částce 3 010 Kč, v srpnu 2019 v částce 3 010 Kč, v září 2019 v částce 3 000 Kč, a v době od listopadu 2019 do března 2020, vždy v částce 3 008 Kč, kromě měsíce ledna, kdy uhradila částku 3 010 Kč Celkem tak žalovaná na svůj dluh zaplatila částku 39 112 Kč. 10. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 1. února 2022 a z předžalobní upomínky ze dne 20. května 2022, jejíž doručení do sféry žalované je dokládáno potvrzením o podání, bylo zjištěno, že žalovaná byla informována o postoupení pohledávky a posléze byla vyzvána k úhradě svého dluhu. 11. Z výzvy ke splacení ze dne 10. února 2022, jejíž doručení do sféry žalované je dokládáno potvrzením o podání, soud zjistil, že žalobce informoval žalovanou o postoupení pohledávky a vyzval ji k okamžitému zaplacení ve lhůtě do 17. března 2022. 12. Soud zamítl návrh žalobce na doplnění dokazování výslechem osoby, která předmětnou smlouvu o zápůjčce s žalovanou uzavírala, neboť je zřejmé, že k jednání mezi nimi došlo před téměř čtyřmi lety, přičemž žalovaná nepochybně nebyla jedinou osobou, s níž jednala obchodní zástupkyně tak velkého poskytovatele spotřebitelských úvěrů, jako je předchůdce žalobce. Lze tedy s pravděpodobností hraničí s jistotou konstatovat, že by již nebyla schopná si na skutečnosti jednání s žalovanou nijak blíže vzpomenout, a její výslech tak soud považoval za nadbytečný. 13. Žalobce ani žalovaná netvrdili, a ani jinak to v řízení nevyšlo najevo, že by žalovaná na svůj dluh zaplatila více, než připouštěl žalobce, ani že by její závazek zanikl jinak nebo z jiného důvodu. Soud proto vycházel z toho, že žalovaný požadovaný dluh neuhradila v požadované výši. 14. Po zhodnocení shora provedeného dokazování soud prokázal následující skutkový a právní stav věci. 15. Smlouva o zápůjčce [číslo] ze dne 2. prosince 2018, byla mezi předchůdcem žalobce [právnická osoba], a žalovanou [celé jméno žalované] uzavřena podle § 2390 občanského zákoníku. Na jejím základě byla žalované při podpisu smlouvy poskytnuta v hotovosti částka 25 000 Kč, kterou se žalovaná, včetně úroku a dalších poplatků, zavázala splácet v pravidelných měsíčních splátkách, svou povinnost však nesplnila zcela, kdy zaplatila toliko částku 39 112 Kč. Následně došlo k postoupení pohledávky na žalobce B2 [právnická osoba], který vyzval žalovanou k úhradě zbylého dluhu, ta však na něj již nic nezaplatila. 16. Soud při svém rozhodování postupoval podle následujících právních předpisů platných v době porušení povinnosti, a proto též rozhodných pro posouzení a rozhodnutí v projednávané věci. 17. Podle § 2390 občanského zákoníku přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 18. Podle § 2991 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 19. Podle § 2993 občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 20. Podle § 86 odstavce 1 zákona číslo 257/2016 Sbírky, o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 21. Podle § 87 odstavce 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odstavcem 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 22. Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 23. Soud na základě shora provedeného dokazování, daného do souvislostí s platnou právní úpravou a konstantní judikaturou, uzavřel, že výše specifikovaná smlouva o zápůjčce byla uzavřena v režimu zákona o spotřebitelském úvěru, a je proto absolutně neplatná, neboť předchůdce žalobce porušil svou povinnost dostatečně před poskytnutím úvěru zkoumat úvěruschopnost žalované (viz rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. března 2020 ve věci C 679/18). Předchůdce žalobce sice provedl určitá zkoumání ohledně úvěruschopnosti žalované, konkrétně si vyžádal od žalované vyplnění zákaznické karty, takto zjištěné informace však nedal do potřebného kontextu skutečných výdajů žalované, a stejně tak nijak blíže nezkoumal záznamy žalované v příslušných registrech. Za situace, kdy byl čistý příjem žalované 21 000 Kč měsíčně, přičemž žalovaná byla v domácnosti a vyživovala dvě další