215 C 24/2022 — Okresní soud v Kladně

1. [právnická osoba], se, prostřednictvím návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu podaného u Okresního soudu v Kladně dne 25. ledna 2022, domáhal na žalovaném [celé jméno žalovaného] zaplacení částky 58 570,92 Kč s příslušenstvím sestávající z nesplacené jistiny ve výši 39 061 Kč, obchodních úroků ve výši 6 264 Kč, poplatků ve výši 2 750 Kč, smluvních pokut ve výši 3 056 Kč a 4 160,38 Kč, nákladů s uplatněním ve výši 2 050 Kč a dále kapitalizovaného úroku ke dni sepsání žaloby ve výši 1 229,54 Kč, a také zákonného úroku z prodlení. Svůj nárok odůvodnil tím, že s žalovaným uzavřel prostřednictvím komunikace na dálku smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě byla žalovanému poskytnuta částka 40 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal splácet v pravidelných měsíčních splátkách, tuto svou povinnost však nesplnil. Z tohoto důvodu žalobce celou zápůjčku zesplatnil a vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky, ten však do dne podání žaloby ničeho nezaplatil. 2. Platební rozkaz nebyl zdejším soudem vydán z důvodu pochybností o oprávněnosti pohledávky žalobce. 3. Soud věc projednal v ústním jednání, k němuž řádně předvolal i žalovaného, který se jej však bez omluvy nezúčastnil, aniž by požádal o odročení jednání. Jednal proto v nepřítomnosti žalovaného ve smyslu § 101 odstavce 3 občanského soudního řádu, kdy vycházel z obsahu spisového materiálu a ze všech provedených důkazních prostředků. 4. Soud provedl v řízení dokazování níže uvedenými listinami, z nichž vzal za prokázané následující skutečnosti. 5. Ze smlouvy o zápůjčce [číslo] uzavřené prostřednictví prostředků komunikace na dálku mezi žalobcem a žalovaným dne 5. února 2021 soud zjistil, že na jejím základě byla žalovanému poskytnuta zápůjčka ve výši 40 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal splácet v 60 měsíčních splátkách po 2 074 Kč, respektive v poslední výši 2 050 Kč, a to vždy k 23. dni v kalendářním měsíci. Žalovaný byl navíc povinen zaplatit také administrativní poplatek a úrok v celkové výši 84 416 Kč. Nedílnou součástí smlouvy byl v době jejího uzavření také sazebník žalobce, z něhož vyplývá, že pro případ prodlení se splacením splátky byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,5 % denně z aktuální výše dlužné splátky, a pro případ nesplnění povinnosti uhradit dluh po zesplatnění byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z aktuální výše celkové částky. 6. Z formuláře příjmů a výdajů bylo prokázáno, žalovaný při sjednání úvěru uvedl, že bydlí u rodičů, pravidelně splácí částku 7 000 Kč měsíčně, jeho výdaje představují, kromě nákladů na bydlení, 10 000 Kč měsíčně a jeho příjem je 22 000 Kč měsíčně. 7. Z vyčíslení pohledávky bylo soudem prokázáno, že žalovaný na svůj dluh doposud celkem uhradil částku 8 296 Kč. 8. Z potvrzení [právnická osoba], soud prokázal, že dne 8. února 2021 došlo k výplatě částky 40 000 Kč na účet číslo [bankovní účet]. Ze sdělení [jméno] [příjmení] [příjmení] soud prokázal, že majitelem účtu číslo [bankovní účet] je žalovaný. 9. Z oznámení ze dne 1. listopadu 2021 soud prokázal, že pro prodlení s úhradou splátek byl dluh žalovaného ke stejnému dni ve výši 51 436,29 Kč zesplatněn a žalovaný byl vyzván k jeho úhradě. 10. Z upomínky ze dne 16. září 2021 a z předžalobní upomínky ze dne 2. prosince 2021 soud prokázal, že žalovaný byl opětovně vyzýván k zaplacení dlužné částky. 11. Žalobce ani žalovaný netvrdili, a ani jinak to v řízení nevyšlo najevo, že by smluvní vztah skončil dříve, než tvrdil žalobce či že by žalovaný na svůj dluh zaplatil více, než připouštěl žalobce, ani že by jeho závazek zanikl jinak nebo z jiného důvodu. Soud proto vycházel z toho, že žalovaný předmětný dluh neuhradil. 12. Po zhodnocení shora provedeného dokazování soud prokázal následující skutkový a právní stav věci. 13. Smlouva o zápůjčce byla mezi žalobcem [právnická osoba], a žalovaným [celé jméno žalovaného] uzavřena podle § 2390 občanského zákoníku. Na jejím základě byla žalovanému na jeho bankovní účet poskytnuta částka 40 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal splácet v 60 měsíčních splátkách, a to včetně úroku a administrativního poplatku v celkové výši 84 416 Kč za její poskytnutí. Pro případ, že by jistinu nezaplatil, byl žalovaný zatížen smluvní pokutou ve výši 0, 5 %, respektive 0,1 % denně z aktuální dlužné částky. Žalovaný byl opakovaně vyzýván k úhradě předmětné částky, na svůj dluh však zaplatil toliko částku 8 296 Kč. 14. Soud při svém rozhodování postupoval podle následujících právních předpisů platných v době porušení povinnosti, a proto též rozhodných pro posouzení a rozhodnutí v projednávané věci. 15. Podle § 2390 občanského zákoníku přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 16. Podle § 2392 odstavce 1 občanského zákoníku lze při peněžité zápůjčce ujednat úroky. 17. Podle § 2048 občanského zákoníku ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. 18. Podle § 86 odstavce 1 zákona [číslo] Sbírky, o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 19. Podle § 87 odstavce 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odstavcem 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 20. Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 21. Soud na základě shora provedeného dokazování uzavřel, že výše specifikovaná smlouva o úvěru byla uzavřena v režimu zákona o spotřebitelském úvěru, neboť žalovaný ji neuzavřel v rámci své podnikatelské činnosti či samostatného výkonu povolání, ale právě jako spotřebitel. Soud při jednání poučil žalobce o tom, aby uvedl všechna svá tvrzení a označil všechny důkazy, které by prokázaly, že před uzavřením smlouvy s odbornou péčí řádně prověřoval úvěruschopnost žalovaného, a to jak jeho příjmovou, tak výdajovou stránku. Žalobce však soudu žádné další listiny nedoložil a ani neuvedl, jakým konkrétním způsobem zkoumal skutečné příjmy a především reálné výdaje žalovaného tak, aby mohl vyloučit důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splácet. Soud proto dospěl k závěru, že žalobce nepostupoval se zákonem požadovanou odbornou péčí, když dostatečně nezkoumal úvěruschopnost žalovaného (viz rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. března 2020 ve věci C 679/18). Z tohoto důvodu je proto výše specifikovaná smlouva neplatná. V rámci řízení však bylo prokázáno, že žalovaný od žalobce obdržel částku 40 000 Kč, přičemž vzhledem k jeho nečinnosti měl soud za to, že žalovaný nerozporuje nárok žalobce na vrácení poskytnutých finančních prostředků, neboť žalovaný k dnešnímu dni žalobci vrátil toliko částku 8 296 Kč. Soud tak shledal částku 31 704 Kč zcela po právu a uložil ji žalovanému k zaplacení žalobci, ve zbytku byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta. Ohledně příslušenství pohledávky soud uzavřel, že v tomto případě je pro určení povinnosti vydat bezdůvodné obohacení rozhodné doručení výzvy k zaplacení žalovanému (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky spisové značky 32 Cdo 4179/2007 ze dne 13. ledna 2009). Jelikož žalovaný dlužnou jistinu nezaplatil, dostal se ode dne následujícím po dni splatnosti, kterou