219 C 125/2021 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobkyně se po žalovaném u zdejšího soudu domáhala zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím, a to s odůvodněním, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně (společnost [právnická osoba]) a žalovaným byla uzavřena smlouva o bankovních produktech a službách, na základě které byl žalovanému zřízen účet, k němuž byl žalovanému poskytnut kontokorentní úvěr s výší úvěrového limitu [částka]. Žalovaný úvěr čerpal, ale nesplatil a nezaplatil ani další sjednané nároky. 2. Žalovaný se ve věci vyjádřil tak, že nárok uplatněný žalobou neuznává a navrhl zamítnutí žaloby. Žalovaný uvedl, že právní předchůdkyně žalobkyně nesplnila svou zákonnou povinnost ověřit úvěruschopnost žalovaného a že žalobkyně neprokázala vyplacení úvěru žalovanému. 3. Žalobkyně se z jednání soudu omluvila, opatrovník žalovaného se k jednání dostavil. Soud proto jednal v nepřítomnosti žalobkyně (§ 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, /dále jen „o.s.ř.“ /). 4. Z předložených listin učinil soud následující závěr o skutkovém stavu. Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne [datum] smlouvu o bankovních produktech a službách, na základě které se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala vést žalovanému běžný účet. Dne [datum] si strany sjednaly poskytnutí úvěru k běžnému účtu s výší úvěrového limitu [částka], který se žalovaný zavázal splatit s úrokem ve výši 21,99 % ročně. Pohledávka za žalovaným byla postoupena žalobkyni. Žalovaný byl před podáním žaloby vyzván k úhradě dluhu. Z předložených listin nevyplývá, že by byl úvěr žalovanému skutečně vyplacen. Ze žalobkyní předložených důkazů zároveň nevyplynulo, že by právní předchůdkyně žalobkyně u žalovaného ověřovala s odbornou péčí schopnost spotřebitele úvěr splácet. 5. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o.z.), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 6. Podle § 86 odst. 1,2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Dle ustanovení § 87 odst. 1 téhož zákona platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 7. V případě porušení povinnosti úvěrujícího dostatečně zkoumat úvěruschopnost spotřebitele před poskytnutím úvěru je smlouva o úvěru uzavřená v režimu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru neplatná absolutně (rozsudek Soudního dvora ze dne [datum] ve věci C [číslo]) 8. Soud měl v úmyslu při jednání poučit žalobkyni ve smyslu ust. § 118a odst. 1, odst. 3 o.s.ř. v tom směru, aby uvedla tvrzení a označila důkazy, které by byly schopné prokázat, že s odbornou péčí posoudila schopnost spotřebitele (tj. žalovaného) splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr. Žalobkyně se jednání nezúčastnila, a své břemeno tvrzení a důkazní ve vztahu ke zjišťování schopností žalovaného splácet spotřebitelský úvěr tak neunesla. Vzhledem k výše uvedenému soud nemohl dojít k jinému závěru, než posoudit předmětnou smlouvu jako absolutně neplatnou, k čemuž je soud povinen přihlížet z úřední povinnosti (§ 588 o.z.). Zároveň v případě absolutní neplatnosti právního jednání nepřichází moderace soudem, jako je tomu u případů relativní neplatnosti, vůbec v úvahu. 9. Soud se tak dále zabýval tím, zda žalobkyně nemá nárok na zaplacení žalované částky či její části z titulu bezdůvodného obohacení. Žalobkyně však soudu nepředložila jediný důkaz, ze kterého by vyplývalo vyplacení jakékoliv částky žalovanému. Soud tak ze žalobkyní předložených důkazů neměl za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému finanční prostředky, a měl tak v úmyslu při jednání ji ve smyslu ust. § 118a odst. 3 o.s.ř v tomto směru poučit. Žalobkyně se však jednání nezúčastnila, a své břemeno tvrzení a důkazní ve vztahu k vyplacení jakékoliv částky žalovanému neunesla. Bezdůvodné obohacení žalovaného tak nebylo prokázáno. Proto soud žalobu v plném rozsahu zamítnul. 10. Podle § 140 odst. 2 o.s.ř., byl-li ustanoven účastníku zástupcem nebo opatrovníkem pro řízení advokát, platí jeho hotové výdaje a odměnu za zastupování, popřípadě též náhradu za daň z přidané hodnoty, stát. Podle § 148 odst. 1 o.s.ř., má stát podle výsledků řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil, pokud u nich nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků. 11. V daném případě byl žalovanému, z důvodu jeho neznámého pobytu, usnesením zdejšího soudu ze dne 13. 9. 2021 č.j. 219 C 125/2021-63 ustanoven opatrovník, Mgr. [jméno] [příjmení], advokát se sídlem [adresa]. Jelikož žalobkyně byla v řízení neúspěšná, byla jí na základě ustanovení § 148 odst. 1 o.s.ř. uložena povinnost uhradit státu náklady řízení za zastoupení žalovaného advokátem ve výši [částka], které stát platil. Tyto náklady sestávají z odměny za tři úkony právní služby, z toho za první dva úkony - 1. převzetí a příprava zastoupení, 2. vyjádření k žalobě náleží odměna ve výši 2 x [částka] v souladu s § 8 odst. 1, § 7 bod 4 AT, která je dle § 12a odst. 1 AT snížena na částku 2 x [částka], neboť tyto úkony byly učiněny ještě za účinnosti předchozího advokátního tarifu a dále mu náleží odměna za jeden úkon (účast u jednání dne [datum]) ve výši [částka], která s ohledem na vyhlášku č. 406/2021 Sb. platnou od [datum] již není krácena o 20 % (srov. ústavní nálezy Ústavního soudu Pl. ÚS 4/19 ze dne [datum] a Pl. ÚS 22/2019 ze dne [datum]). Dále náklady sestávají z náhrady hotových výdajů ve výši 3 x [částka] za každý ze shora uvedených úkonů právní služby dle § 13 odst. 1 a 4 AT. Dále byla přiznána částka [částka] jako náhrada za promeškaný čas dle § 14 odst. 3 AT a cestovné za jízdu automobilem advokáta k jednání soudu a zpět, t. j. za ujetých 22 km, při průměrné spotřebě 5,6 litrů na 100 km, ceně benzinu [částka] za 1 litr a sazbě základní náhrady ve výši [částka] za 1 km. Cestovné tedy činí [částka]. Odměna byla dále navýšena o DPH 21 % z uvedených částek tj. o částku [částka] dle § 137 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád.