221 C 175/2021 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobkyně se po žalovaných u zdejšího soudu domáhala zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaní se stali dědici po zůstavitelce [jméno] [celé jméno žalované], která uzavřela se žalobkyní úvěrovou smlouvu, na základě které jí byl poskytnut úvěr [částka], na který zůstavitelka uhradila pouze částku [částka]. Před uzavření smlouvy prověřovala žalobkyně úvěruschopnost zůstavitelky, a to konkrétně prostřednictvím pracovníků, kteří v rámci zjišťování kreditního skóre posoudili příjmovou a výdajovou stránku zůstavitelky, dále přezkoumali informace o zůstavitelce o proměnných jako je například věk, vzdělání, zdroj příjmů, rodinný stav, počet dětí. Rovněž byla žalovaná prověřována v externích úvěrových registrech. Ke dni úmrtí zůstavitelky byl úvěr zesplatněn. Následně žalobkyně vyzvala žalované jakožto dědice zůstavitelky k zaplacení částky [částka] představující dlužnou jistinu, na což žalovaní nereagovali. 2. Žalovaní se ve věci nevyjádřili, k jednání se, ač řádně předvoláni, bez odůvodněné a včasné omluvy nedostavili. Žalobkyně se z jednání soudu omluvila a požádala, aby soud o věci rozhodl v její nepřítomnosti. Soud proto věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků (§ 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, /dále jen „o.s.ř.“ /). 3. Ze smlouvy o úvěru, zprávy banky, potvrzení o provedené platbě, úvěrových podmínek a výpisu čerpání a úhrad bylo zjištěno, že žalobkyně a [jméno] [celé jméno žalované], narozená dne [datum] (dále také zůstavitelka), uzavřeli dne [datum] smlouvu, na základě které žalobkyně poskytla zůstavitelce dne [datum] úvěr ve výši [částka], který se zůstavitelka zavázala vrátit a zaplatit úrok ve výši 12,75 % ročně v 60 měsíčních splátkách po [částka]. Ze sdělení soudní komisařky a přihlášky pohledávky do dědického řízení bylo zjištěno, že zůstavitelka zemřela dne [datum], přičemž žalobkyně do dědického řízení přihlásila pohledávku ve výši [částka]. Právními nástupci zůstavitelky se stali žalovaní. Z předžalobních výzev a poštovních podacích archů vzal soud za prokázané, že žalobkyně před podáním žaloby upomínala žalované o zaplacení. Z úvěrové karty, úvěrové zprávy, poštovní poukázky a výpisu z účtu zůstavitelky bylo zjištěno, že žalobkyně před uzavřením smlouvy zjišťovala výši závazků žalované, příjem zůstavitelky a její výdaje. Žalobkyně vycházela z toho, že zůstavitelka má příjem [částka], přičemž doložený příjem zůstavitelky činí [částka]. 4. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o.z.), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 5. Dle ust. § 9 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. 6. Dle ust. § 2993 o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 7. Žalobkyně tvrdila, že ověřovala úvěruschopnost zůstavitelky tak, že posoudila příjmovou a výdajovou stránku zůstavitelky, dále přezkoumala informace o žalované o proměnných jako je například věk, vzdělání, zdroj příjmů, rodinný stav, počet dětí. Dále žalobkyně tvrdila, že byla zůstavitelka prověřována v externích úvěrových registrech. V tomto směru však žalobkyně doložila pouze to, že zkoumala příjmy zůstavitelky. Stran zkoumání skutečných výdajů zůstavitelky nebylo doloženo nic. Žalobkyně tak nijak nedoložila, že ověřovala skutečné výdaje zůstavitelky ani, že zůstavitelku lustrovala v úvěrových registrech. Soud tak ze žalobkyní předložených důkazů neměl za prokázané, že žalobkyně posoudila s odbornou péčí úvěruschopnost zůstavitelky, a měl tak v úmyslu při jednání ji ve smyslu ust. § 118a odst. 3 o.s.ř v tomto směru poučit. Žalobkyně se však jednání nezúčastnila, a své břemeno tvrzení a důkazní ve vztahu ke zjišťování schopností zůstavitelky splácet spotřebitelský úvěr neunesla. 8. Smlouva je tak absolutně neplatná, neboť § 9 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru sankcionuje porušení povinnosti posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr sankcí absolutní neplatnosti smlouvy. Na tomto se nic nezměnilo ani s účinností zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku, který sice na rozdíl od zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku upřednostňuje neplatnost relativní před neplatností absolutní, ale vzhledem k absenci přímého zákonného zmocnění od zákonodárce (která je vyžadována) je třeba až do [datum] u smluv uzavíraných dle zákona č. 145/2010 Sb. vycházet ze zásady lex posterior generalis non derogat legi priori speciali, tj. že pozdější obecný zákon neruší speciální ustanovení zákona dřívějšího (shodně srov. rozhodnutí Krajského soudu v Praze nejenom pod sp. zn. 19Co 24/2016, 28Co 348/2017 či 28Co 463/2017 a 27Co 377/2017-101 a dále rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018 sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Také dle § 3016 o.z. nejsou ustanovením občanského zákoníku dotčena ustanovení jiných právních předpisů o ochraně spotřebitele. 9. Vzhledem k uvedenému tak soud předmětnou úvěrovou smlouvu posoudil jako absolutně neplatnou. Žalobkyně však poskytla zůstavitelce částku [částka], přičemž zůstavitelka jí dle nerozporovaných tvrzení dosud vrátila pouze [částka]. Žalovaní, kteří se stali právními nástupci zůstavitelky se tak na úkor žalobkyně co do částky [částka] bezdůvodně obohatili a jsou povinni plnění v rozsahu bezdůvodného obohacení žalobkyni také vrátit. Splatnost dluhu je dána výzvou věřitele ve smyslu ust. § 1958 o.z. Vedle práva na zaplacení jistiny vznikl žalobkyni dle ust. § 1968 o.z. ve spojení s § 1970 o.z. a nařízením vlády č. 351/2013 Sb., též nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení. Zákonný úrok z prodlení bylo možné žalobkyni přiznat až od [datum], neboť v případech bezdůvodného obohacení je pro určení splatnosti vydat bezdůvodné obohacení rozhodné doručení výzvy k vydání bezdůvodného obohacení, popř. uplynutí lhůty, která je v této výzvě uvedena (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 32Cdo 4179/2007). Takovou výzvu žalobkyně poprvé učinila dne 14. 1. 2021s určením data splatnosti do 7 dnů. Lhůta pro plnění tak žalované uplynula dne [datum] a od následujícího dne jsou žalovaní v prodlení. 10. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o.s.ř. a contrario, když úspěšnějším žalovaným v řízení žádné náklady nevznikly.