222 C 71/2022-45 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobkyně požadoval po žalovaném zaplacení částky 7 168,32 Kč s úrokem z prodlení. Žalobu odůvodnil tím, že s žalovaným dne 27. 6. 2017 uzavřel smlouvu o úvěru [číslo] na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 50 001 Kč. Žalovaný se jej zavázal splatit ve splátkách, což nesplnil. V bodě 6.5. smlouvy bylo sjednáno, že jestliže žalovaný po zesplatnění úvěru nezaplatí novou jistinu úvěru v den zesplatnění úvěru, vzniká mu povinnost zaplatit žalobci smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou. Žalobce u zdejšího soudu v řízení sp. zn. 116 C 7/2019 žádal mj. smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky 56 484 Kč ode dne 18. 10. 2017 do 11. 9. 2018, celkem ve výši 18 541,92 Kč, z čehož mu byla pravomocně přiznána částka 16 834,18 Kč. Prodlení žalovaného však trvalo i po 11. 9. 2018, žalobci tak vzniklo právo na smluvní pokutu dle bodu 6.5. smlouvy i za následující období od 12. 9. 2018 do 14. 3. 2022 ve výši 7 168,32 Kč, jež je v souladu s § 122 odst. 3 zákona o spotřebitelském úvěru, jejíž úhrady se žalobce domáhá. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spisu, a žalobce s takovým postupem předem souhlasil, vyzval soud žalovaného, aby se ve smyslu § 115a o.s.ř. vyjádřil, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemá námitek (§ 101 odst. 4 o.s.ř.). Žalovaný se k výzvě nevyjádřil, proto soud rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spisu. 3. Soud provedl dokazování a smlouvou o poskytnutí spotřebitelského úvěru [číslo] ze dne 27. 6. 2017, rozsudkem Okresního soudu v Kladně č.j. 116 C 7/2019-7 ze dne 24. 7. 2019 a výzvami k plnění, a dospěl k závěru o skutkovém stavu, jenž zcela odpovídá shora uvedeným žalobním tvrzením. 4. Podle § 2048 o. z., ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. 5. Podle § 122 odst. 3 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru souhrn výše všech uplatněných smluvních pokut nesmí přesáhnout součin čísla 0,5 a celkové výše spotřebitelského úvěru, nejvýše však 200 000 Kč. 6. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 7. Z hlediska právního posouzení věci dospěl soud k závěru, že mezi účastníky byla ve smyslu § 2395 o. z. uzavřena smlouva o úvěru, na základě níž žalobce poskytl žalovanému částku 50 001 Kč, žalovaný ji řádně nesplácel, žalobkyně úvěr zesplatnila. O povinnosti uhradit jistinu a část příslušenství a smluvní pokuty (za období od 18. 10. 2017 do 11. 9. 2018) již zdejší soud pravomocně rozhodl (u pokuty částkou 16 834,18 Kč), za další období do 14. 3. 2022 však smluvní pokuta s ohledem na pokračující prodlení žalovaného s úhradou smluvní pokuta nadále narůstala, a to až do ustanovením § 122 odst. 3 zákona o spotřebitelském úvěru zastropované výši 25 000 Kč, přičemž nárok žalobce, uplatněný po právu (a v souladu se zásadou legitimního očekávání) tuto částku nepřevyšuje. Soud tak neshledal důvod pro nevyhovění žalobě v plném rozsahu. 8. Protože je žalovaný v prodlení, žalobci náleží podle § 1968 a § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. zákonný úrok z prodlení tak, jak je uvedeno ve výroku I. 9. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle § 160 odst. 1 část věty před středníkem o.s.ř., neboť nebyly shledány podmínky pro její prodloužení ani pro uložení peněžitého plnění ve splátkách. 10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud ve smyslu § 142 odst. 1 o.s.ř. Vycházel přitom ze skutečnosti, že žalobce zaslal žalovanému výzvu k plnění ve smyslu § 142a o.s.ř., a byl ve sporu plně úspěšný. Soud tak přiznal žalobci právo na náhradu nákladů řízení ve výši 2 089 Kč, které sestávají ze zaplaceného soudního poplatku za žalobu ve výši 1 000 Kč a z nákladů právního zastoupení, tj. z odměny za zastupování advokátem ve výši 600 Kč podle § 14b odst. 1, § 11 vyhl.č. 177/1996 Sb. (jedná se o žalobu podávanou na ustálených vzorech, v nichž jsou měněny pouze údaje týkající se žalovaného, data a dlužné částky) za 3 úkony právní služby (převzetí věci, podání žaloby, výzva k plnění), z paušální náhrady hotových výdajů advokáta v celkové výši 300 Kč dle § 14b odst. 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb. za 3 úkony právní služby po 100 Kč a z náhrady za 21% DPH (vyjma soudního poplatku) dle § 137 odst. 3 o.s.ř. ve spojení s § 151 odst. 2 o.s.ř., představované částkou 189 Kč, neboť zástupce žalobce jakožto advokát osvědčil, že je plátcem daně z přidané hodnoty. V souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř. pak soud stanovil ve výroku II. rovněž třídenní lhůtu k plnění, ve smyslu § 149 odst. 1 o.s.ř. je žalovaný povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám advokáta, který žalobce v řízení zastupoval.