223 C 149/2022 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že uzavřela dne 3. 12. 2019 se žalovaným smlouvu ke službě [anonymizováno] účtu, na základě níž umožnila žalovanému hradit cenu zboží či služeb s tím, že limit odložených plateb byl stanoven částkou 30 000 Kč s tím, že žalovaný mohl čerpat opakovaně vždy až do vyčerpání úvěrového limitu. Dále byla žalovanému na základě jeho žádosti vydána [anonymizováno] karta, prostřednictvím které mu bylo umožněno provádět platby do výše schváleného úvěrového rámce. Žalovaný se žalobkyní uzavřel dne 12. 1. 2021 smlouvu o splátkovém limitu, na základě které žalovanému poskytla prostřednictvím odložené platby úvěr ve výši 1 790 Kč. Žalobkyně upřesnila, že se jedná o bezúčelový spotřebitelský úvěr ve formě možnosti odkládání plateb, a to ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně dále upřesnila, že žalovaný se zavázal úvěr uhradit s úrokem 50 % ročně ve 3 splátkách ve výši 648,93 Kč splatných vždy k 15. dni kalendářního měsíce. Žalobkyně dále v žalobě uvedla, že žalovaný využil v období od 7. 12. 2020 do 15. 3. 2021 služeb v celkové výši 10 006,91 Kč s odkazem na přiložené vyúčtování, přičemž částku 8 060,12 Kč čerpal prostřednictvím karty a částku 1 946,79 Kč prostřednictvím smlouvy o splátkovém limitu. Žalobkyně rovněž uvedla, že nepožaduje smluvní pokuty ani žádné poplatky uvedené ve vyúčtování, a protože žalovaný zaplatil 3 833 Kč, ponížila jistinu na částku 6 143,91 Kč. 2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, k jednání se, ač řádně předvolán, bez odůvodněné a včasné omluvy nedostavil. Žalobkyně se k jednání soudu dostavila. Soud proto věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného (§ 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, /dále jen „o. s. ř.“ /). 3. Soud provedl dokazování informací o službách [anonymizováno], ceníkem, vyúčtováním za prosinec 2020, leden 2021 a únor 2021, registračním procesem, smlouvami o splátkovém limitu a k službě [anonymizováno] účet a předžalobní upomínkou. Soud u jednání, které nařídil na 24. 10. 2022, na základě provedeného dokazování vyzval žalobkyni k řádnému doplnění tvrzení, neboť ze žalobních tvrzení nebylo zřejmé v návaznosti na založené důkazy, za jaké služby platil žalovaný kartou a jakou část přesně dluží na základě smlouvy o splátkovém limitu. Protože právní zástupce žalobkyně uvedl, že dle jeho názoru je žalovaná částka vypočítaná správně, a protože tvrzením žalobkyně nevěnoval potřebnou pozornost, potřeboval prostor pro konzultaci se žalobkyní. Současně byla žalobkyně soudem vyzvána i k doplnění tvrzení a důkazů, jakým způsobem zkoumala u žalovaného úvěruschopnost. K této výzvě založila žalobkyně požadavek na upgrade ([číslo]) a uvedla, že: vycházela z interní databáze, na základě které nebyla zjištěna o žalovaném žádná negativní informace, a dále že vycházela z informací, které žalovaný před uzavřením smlouvy sám uvedl, tj. že jeho příjem ze zaměstnání činí 25 000 Kč, jeho výdaje dosahují 10 000 Kč a že má 1 dítě. Z dostupných rejstříků a evidencí nezjistila o žalovaném negativní informace, proto je za této situace žalobkyně přesvědčena, že zachovala potřebnou úroveň péče ve vztahu ke spotřebiteli. Za této situace bylo jednání odročeno na 21. 11. 2022 s tím, že před nařízeným jednáním žalobkyně doplnila, že v tomto konkrétním případě mohl žalovaný nakupovat prostřednictvím [anonymizováno] účtu až do výše platebního limitu, kdy každá zrealizovaná platba se započítává do limitu. Úhradu platby je možné provést ihned, příp. v rámci měsíčního vyúčtování, které je generováno k 1. dni měsíce následujícího po měsíci, v němž byly platby provedeny, a je splatné do 15. dne měsíce. Součástí [anonymizováno] účtu je i splátkový limit, který se aktivuje v případě, kdy klient zažádá o rozklad zrealizované platby do splátek. V tomto okamžiku zároveň podepíše smlouvu o splátkovém limitu. V tomto konkrétním případě žalovaný uzavřel smlouvu k službě [anonymizováno] účet a získal možnost využívat odložené platby, kdy mohl realizovat platby za zboží nebo služby prostřednictvím [anonymizováno] účtu, a to až do výše limitního rámce, který byl sjednán ve výši 30 000 Kč. Následně žalovaný požádal o aktivaci karty, ta byla aktivována 28. 11. 2020. K výzvě soudu, aby ozřejmil způsob výpočtu nárokované částky, právní zástupce žalobkyně uvedl, že došlo k chybnému uvedení částky (místo 6 143,91 Kč se jedná o 6 173,91 Kč), když celková částka využitých služeb dle jednotlivých vyúčtování byla 10 006,91 Kč a od této částky žalobkyně odečetla úhradu od žalovaného ve výši 3 833 Kč. Žalobkyně dále doplnila, že žalovaný prostřednictvím karty vyčerpal jistinu 9 850,12 Kč s tím, že pokud v předcházejícím podání uvedla, že částku 1 790 Kč čerpal prostřednictvím smlouvy o splátkovém limitu a nikoli prostřednictvím karty, bylo tomu tak proto, že transakce původně provedená kartou byla následně v systému převedena do režimu splátek dle smlouvy o splátkovém limitu. 4. Za situace, kdy v rámci doplněného podání již žalobkyně ničeho neuvedla stran původně uvedené částky 1 946,79 Kč, kterou měl za žalované období žalovaný čerpat prostřednictvím smlouvy o splátkovém limitu, a ani doplněným podáním nebylo přesně uvedeno, jak přesně dospěla k nárokované částce 10 006,91 Kč, byl u jednání dne 21. 11. 2022 právní zástupce žalobkyně opětovně vyzván, aby soudu založenou tabulku vypracovanou žalobkyní z čl. 81 – 82 spisu rozklíčoval. K dotazu soudu, v kterých sloupcích založené tabulky je uveden požadovaný nárok žalobkyně, uvedl, že žalovaný prostřednictvím karty vyčerpal 9 850,12 Kč, kdy 3 089 Kč žalobkyně nepožaduje, neboť toto nelze připojit k dluhu žalovaného. 5. Za této situace, kdy dle názoru soudu nedoplnila žalobkyně řádně žalobní tvrzení, vyšel soud z důkazů, ze kterých bylo možné prokazatelně rozklíčovat, jaké služby dle založených vyúčtování žalobkyně za žalovaného hradila. Danou věc soud posoudil dle dále uvedené právní úpravy. 6. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 7. Podle § 86 odst. 1, odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Dle ustanovení § 87 odst. 1 téhož zákona platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 8. V případě porušení povinnosti úvěrujícího dostatečně zkoumat úvěruschopnost spotřebitele před poskytnutím úvěru je smlouva o úvěru uzavřená v režimu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru neplatná absolutně (srovnej např. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 18. 7. 2019 čj. 27Co 143/2019-113, či stanovisko generální advokátky ze dne 14. 11. 2019 ve věci C -616/18 a C -679/18). 9. Dle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 10. Soud má za to, že v daném případě žalobkyně nevynaložila dostatečnou péči ke zjišťování úvěruschopnosti žalovaného, když vycházela pouze z tvrzení žalovaného bez jejího ověření, konkrétně žalovaný ničím nedoložil tvrzenou výši příjmů a výdajů. 11. Vzhledem k výše uvedenému soud nemohl dojít k jinému závěru, než posoudit předmětnou smlouvy jako absolutně neplatnou, k