223 C 156/2020 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobce žalobou ze dne 6. 8. 2020 nárokoval po žalovaném úhradu 17 570 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnil tím, že se žalovaným uzavřel celkem 4 dohody o provedení práce, a to vždy na dobu určitou pro kalendářní rok 2017, 2019 a 2020. Žalobce dále uvedl, že pro žalovaného vykonával práci jako řidič s odměnou 120 Kč za hodinu práce pro rok 2019 a 130 Kč za hodinu pro rok 2020. Dále uvedl, že se žalovaným ukončil pracovně právní vztah k 1. 3. 2020 s tím, že žalovaný mu dluží mzdu ve výši 3 970 Kč za období roku 2019, 4 200 Kč za leden 2020 a 14 400 Kč za únor 2020, celkem tedy 22 570 Kč. Protože žalovaný uhradil 5 000 Kč v průběhu měsíce května 2020, požadoval žalobou po žalovaném 17 570 Kč. 2. Soud žalobce usnesením opakovaně vyzval k doplnění tvrzení a k předložení důkazů. Po doplnění tvrzení se žalovaný k žalobě vyjádřil tak, že navrhl zamítnutí žaloby, neboť dle jeho názoru ani po doplnění tvrzení a označení důkazů (které vyplňoval pouze žalobce) nelze zjistit, jaká část mzdy mu ze strany žalovaného neměla být uhrazena. 3. Po vydání usnesení čj. 223 C 156/2020-244 ze dne 18. 2. 2021, kterým byl žalobce opětovně vyzván k doplnění tvrzení a splnění povinnosti důkazní, požádal žalobce o připuštění změny žaloby s tím, že se po žalovaném domáhá zaplacení nikoli částky 17 570 Kč s příslušenstvím, ale 270 100 Kč s příslušenstvím. 4. Usnesením čj. 223 C 156/2020-405 ze dne 19. 8. 2021 byla připuštěna k návrhu žalobce změna žaloby. Předmětem sporu tak byla částka 270 100 Kč s úrokem z prodlení od 1. 7. 2020 do zaplacení. Usnesením čj. 223 C 156/2020-408 ze dne 13. 10. 2021 byl žalobce vyzván k doplnění tvrzení, na základě jakých konkrétních výkonů práce vznikl nárok na odměnu, k upřesnění celkové odpracované doby a k upřesnění doby, za kterou mu byla a v jaké výši, příp. nebyla mzda vyplacena. Ani přes tuto výzvu žalobce řádně nespecifikoval svůj nárok a v rámci nařízeného jednání dne 24. 2. 2022 byl soudem ve smyslu § 118a odst. 1 a 3 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) k doplnění tvrzení a důkazů. Po doplnění tvrzení žalobcem bylo soudem zjištěno, že žalobce tvrdí, že za období od února 2018 do února 2020 měl obdržet na odměně částku 513 600 Kč, avšak obdržel jen částku 466 500 Kč, tudíž obdržel o 47 100 Kč méně, než kolik obdržet měl. Za této situace žalovaný uvedl, že i přes toto doplněné tvrzení nárok neuznává, a to ani částečně. K výzvě soudu žalobce potvrdil, že požaduje uhradit na jistině částku 47 100 Kč, dále že požaduje uhradit úrok z prodlení za období roku 2018 ve výši 15 215 Kč a úrok z prodlení za období roku 2019 ve výši 5 127 Kč (a to i přesto, že po změně žaloby požadoval příslušenství až od 1. 7. 2020). K další výzvě soudu proto žalobce upřesnil, že nad rámec požadovaného bere další svůj nárok na jistinu i úroky zpět. 5. Soud věc posoudil dle § 138 zákoníku práce, kdy výše odměny z dohody a podmínky pro její poskytování se sjednávají v dohodě o provedení práce nebo v dohodě o pracovní činnosti. Podle § 141 odst. 1 zákoníku práce jsou mzda nebo plat splatné po vykonání práce, a to nejpozději v kalendářním měsíci následujícím po měsíci, ve kterém vzniklo zaměstnanci právo na mzdu nebo plat nebo některou jejich složku. Dále soud věc posoudil podle § 96 o. s. ř., dle kterého může žalobce vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to zčásti nebo zcela. 6. Za této situace, kdy se strany bezúspěšně pokoušely o smírné vyřešení sporu, žalovaný uvedl, že z důvodu procesní ekonomie je ochoten zaplatit žalobci požadovanou částku 47 100 Kč z titulu zaplacení odměny za období únor 2018 až únor 2020. Protože však žalobce nepřistoupil k vyřešení sporu smírnou cestou, kdy žalovaný navrhl, že žalobci uhradí 47 100 Kč s tím, že každá ze stran si ponese náklady řízení ze svého, požaduje žalovaný přiznat i náklady řízení z důvodu jeho většího úspěchu ve věci. Žalovaný dále uvedl, že žalobce měl od počátku řízení svůj nárok řádně posoudit a zvážit své důkazní možnosti. Z tohoto důvodu proto na straně žalobce neexistují žádné okolnosti zvláštního zřetele hodné, které by odůvodňovaly nepřiznání náhrady nákladů řízení žalovanému dle jeho procesního úspěchu. 7. Podle § 142 odst. 2 o. s. ř. měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popř. vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Podle § 146 odst. 2 o. s. ř. se soud při zkoumání o náhradě nákladů řízení v souvislosti se zastavením řízení zabývá zkoumáním toho, zda některý z účastníků zavinil, že řízení muselo být zastaveno. Je tomu tak proto, že jestliže některý z účastníků zavinil, že řízení muselo být zastaveno, je povinen hradit jeho náklady. Byl-li však pro chování žalovaného vzat zpět návrh, který byl podán důvodně, je povinen hradit náklady řízení žalovaný. Zavinění je třeba posuzovat výlučně z procesního hlediska, tj. z hlediska vztahu výsledku chování žalovaného k požadavku žalobce. 8. O náhradě nákladů řízení proto rozhodl soud podle § 142 odst. 2 ve spojení s § 146 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal úspěšnějšímu žalovanému, jenž byl v řízení úspěšný co do 82,56 %, nárok na náhradu nákladů řízení v celkové částce 59 718,60 Kč Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 17 570 Kč sestávající z částky 1 820 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 1 820 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne 30. 11. 2020 a z částky 1 820 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne 14. 6. 2021 včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 6 360 Kč ve výši 1 335,60 Kč. Dále náklady po změně žaloby sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., a. t. z tarifní hodnoty ve výši 270 100 Kč sestávající z částky 9 420 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 24. 2. 2022, z částky 9 420 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 9. 6. 2022, z částky 9 420 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne 24. 6. 2022, z částky 9 420 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne 30. 9. 2022 a z částky 9 420 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 6. 10. 2022 včetně pěti paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., cestovní náhrada v celkové výši 3 476,32 Kč, a to v souvislosti s cestou realizovanou dne 24. 2. 2022 náhrada 1 124,88 Kč za 100 ujetých km v částce 724,88 Kč (37,10 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 511/2021 Sb. při průměrné spotřebě 6,87 l /100 km a 4,70 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 511/2021 Sb.) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 4 × 30 minut v částce 400 Kč podle § 14 a. t., v souvislosti s cestou realizovanou dne 9. 6. 2022 náhrada 1 175,72 Kč za 100 ujetých km v částce 775,72 Kč (44,50 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 116/2022 Sb. při průměrné spotřebě 6,87 l /100 km a 4,70 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 116/2022 Sb.) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 4 × 30 minut v částce 400 Kč podle § 14 a. t. a v souvislosti s cestou realizovanou dne 6. 10. 2022 náhrada 1 175,72 Kč za 100 ujetých km v částce 775,72 Kč (44,50 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 237/2022 Sb. při průměrné spotřebě 6,87 l /100 km a 4,70 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 237/2022 Sb.) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 4 × 30 minut v částce 400 Kč podle § 14 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 52 076,32 Kč ve výši 10 936,03 Kč. Soud vyjádření ze dne 5. 4. 2022 a ze dne 6. 6. 2022 vyhodnotil za úkon neúčelný, když v prvním vyjádření nedošlo k doplnění tvrzení, a ve druhém vyjádření se žalovaný vyjádřil tři dny před jednáním k podání žalobce, které mu bylo zasláno pouze na vědomí.