223 C 185/2021 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobkyně se u zdejšího soudu domáhala zaplacení částky [částka], smluvní pokuty [částka], nákladů spojených s uplatněním pohledávky [částka], kapitalizovaného úroku [částka], kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení [částka] a zákonného úroku z prodlení z dlužné jistiny od [datum] do zaplacení s odůvodněním, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně ([právnická osoba], [IČO]) a žalovaným byla dne [datum] elektronicky prostřednictvím webových stránek právní předchůdkyně [webová adresa] po registraci žalovaného a uhrazení verifikační platby uzavřena smlouva o úvěru platná a účinná ve znění smlouvy téhož čísla ze dne [datum], součástí smlouvy byly obchodní podmínky. Na základě smlouvy byl žalovanému na účet poskytnut úvěr [částka], splatnost úvěru byla sjednána ke dni [datum]. Žalovaný však poskytnutý úvěr nevrátil, pro případ prodlení strany sjednaly povinnost žalovaného platit smluvní pokutu 0,1 % denně z dlužné jistiny a náklady upomínání. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni (mezi právní předchůdkyní a žalobkyní uzavřena dne [datum] rámcová smlouva, na základě které byly postupovány dílčí pohledávky, o čemž bylo stranami sepsáno společné prohlášení). Kapitalizovaný úrok představuje paušální náklady za písemné upomínky v částce [částka] za upomínku. Kapitalizovaný úrok z prodlení žalobkyně požaduje za období od [datum] do [datum]. Žalovaný neuhradil ničeho ani k předžalobní upomínce. 2. Žalobkyně se z jednání prostřednictvím právního zástupce omluvila, odročení nežádala, soud proto věc projednal a rozhodl v její nepřítomnosti podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“). Žalovaný uvedl, že úvěrem chtěl pomoci rodičům v insolvenci, s právní předchůdkyní žalobkyně komunikoval na dálku telefonicky, nepředkládal důkazy k úvěruschopnosti. V době sjednávání úvěru bydlel u rodičů a pracoval na poště s příjmem [částka] měsíčně, poté si půjčil ještě dvakrát. Aktuálně je zaměstnán na pozici skladníka v [anonymizováno] a úvěry chce splácet. 3. Z předložených listin, především ze smlouvy o úvěru [číslo] ze dne [datum] ve znění dodatku ze dne [datum] včetně obchodních podmínek, výpisu z účtu právní předchůdkyně žalobkyně a sdělení banky vzal soud za prokázané, že žalovaný sjednal s právní předchůdkyní žalobkyně dohodu, podle níž mu právní předchůdkyně na jeho účet č. [bankovní účet], k němuž měl jako jediná osoba v rozhodné době dispoziční právo, poskytla dne [datum] úvěr ve výši [částka], žalovaný se jej zavázal uhradit do [datum] (původně do [datum]), smluvní úrok nebyl sjednán. Dále strany sjednaly smluvní pokutu za prodlení a poplatky za písemné upomínky. 4. Právní předchůdkyně žalobkyně a následně žalobkyně upomínala žalovaného o zaplacení upomínkami ze dne [datum], [datum], [datum] a [datum], a dále předžalobní upomínkou ze dne [datum] odeslanou dle podacího archu dne [datum]. 5. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni a žalovaný byl o této skutečnosti informován, jak vyplynulo ze smlouvy o postoupení pohledávek, společného prohlášení smluvních stran o postoupení pohledávek a oznámení o postoupení pohledávky. 6. Žalovaný netvrdil ani neprokazoval, že by dluh žalobkyni či její právní předchůdkyni zaplatil. 7. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen "o. z.), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 8. Podle § 86 odst. 1,2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Dle ustanovení § 87 odst. 1 téhož zákona platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 9. V případě porušení povinnosti úvěrujícího dostatečně zkoumat úvěruschopnost spotřebitele před poskytnutím úvěru je smlouva o úvěru uzavřená v režimu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru neplatná absolutně (viz aktuálně např. rozsudek Soudního dvora ze dne 5. 3. 2020 ve věci C679/18) 10. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 11. Žalobkyně žádným způsobem neprokázala, že by právní předchůdkyně před poskytnutím úvěru jakýmkoli způsobem zkoumala schopnost žalovaného jakožto spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, nebyly předloženy žádné listiny k prokázání splnění takové povinnosti stanovené zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, nadto ani tvrzení žalobkyně nebyla úplná (pouze se zmiňovala o nahlížení do registrů). 12. Soud měl v úmyslu při jednání poučit žalobkyni ve smyslu § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. v tom směru, aby doplnila tvrzení a zejména předložila důkazy k prokázání zkoumání úvěruschopnosti žalovaného před poskytnutím úvěru. Žalobkyně se jednání nezúčastnila, a své břemeno tvrzení a zejména důkazní ve vztahu k těmto skutečnostem tak neunesla. Zmíněné poučení se účastníku poskytuje zásadně při jednání, přičemž je na účastníkovi, zda se jednání zúčastní, v opačném případě je pak povinen nést následky své neúčasti. 13. S ohledem na uvedené skutečnosti posoudil soud předmětnou smlouvu o úvěru jako absolutně neplatnou, k čemuž je povinen přihlížet z úřední povinnosti. 14. Bankovním výpisem, sdělením banky a také účastnickou výpovědí žalovaného však bylo prokázáno, že žalovaný od právní předchůdkyně žalobkyně převzal celkovou částku [částka], přičemž jí ani žalobkyni, na kterou byla pohledávka podle § 1879 o. z. postoupena, dosud nevrátil ničeho, to ostatně ani sám žalovaný netvrdil. Žalovaný se tak na úkor žalobkyně co do této částky bezdůvodně obohatil a je povinen plnění v rozsahu bezdůvodného obohacení žalobkyni vydat, o čemž soud rozhodl výrokem I. Vedle práva na zaplacení jistiny vznikl žalobkyni podle § 1968 o. z. ve spojení s § 1970 o. z. a nařízením vlády č. 351/2013 Sb., též nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení, a to ode dne následujícího po uplynutí dodatečné lhůty k plnění stanovené v předžalobní upomínce. V případech bezdůvodného obohacení je pro určení splatnosti vydat bezdůvodné obohacení rozhodné doručení výzvy k vydání bezdůvodného obohacení, popř. uplynutí lhůty, která je v této výzvě uvedena (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 32Cdo 4179/2007). Takovou výzvu učinila žalobkyně dne [datum] (upomínka ze dne [datum]) s uvedením lhůty k plnění do [datum], od následujícího dne je žalovaný v prodlení. 15. Lhůta k plnění byla prodloužena ve smyslu § 160 odst. 1 o. s. ř. vzhledem k finanční situaci žalovaného, zejména k existenci dalších závazků. 16. Co do zbytku soud žalobu z důvodu absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy výrokem II zamítl. 17. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jenž byla v řízení ve větším rozsahu úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce [částka], přičemž tato částka představuje 76,22 % z jejich celkové výše [částka] (rozdíl úspěchu žalobkyně v řízení v rozsahu 88,11 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 11,89 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce [částka] a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši [částka] sestávající z částky [čás