223 C 213/2021 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobkyně se domáhala po žalované zaplacení částky 12 400 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 20. 2. 2021 do zaplacení s odůvodněním, že žalobkyně a žalovaná uzavřely prostřednictvím webové stránky [webová adresa] po ověření totožnosti žalovaného smlouvu o spotřebitelském úvěru, dle níž byla žalované dne 20. 1. 2021 na účet č. [bankovní účet] poskytnuta částka 10 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala zaplatit spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 2 400 Kč do 19. 2. 2021. Žalovaná nezaplatila žalobkyni ničeho. Žalobkyně pro případ, že by soud neměl nárok z úvěrové smlouvy za prokázaný, požadovala vydání bezdůvodného obohacení spočívajícího v poskytnutých a nevrácených prostředcích. Žalovaná byla o zaplacení upomínána předžalobní upomínkou. 2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila, k nařízenému jednání se bez omluvy nedostavila, přestože byla řádně předvolána. Žalobkyně se z jednání omluvila, odročení nežádala, soud proto věc projednal a rozhodl v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) v nepřítomnosti účastníků. 3. Soud dospěl po provedeném dokazování k následujícím skutkovým zjištěním. 4. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru s postupným čerpáním datované dne 20. 1. 2021 včetně souhrnu úvěru, všeobecných obchodních podmínek a sazebníku soud zjistil, že žalobkyně měla s žalovanou elektronicky na stránkách [webová adresa] sjednat dohodu, podle níž se měla žalobkyně zavázat poskytnout žalované neúčelový spotřebitelský úvěr s postupným čerpáním až do výše 10 000 Kč na bankovní účet č. [bankovní účet], nebyly sjednány další služby, žalovaná se měla zavázat zaplatit jej spolu s poplatkem za poskytnutí ve výši 2 400 Kč do 19. 2. 2021, úrok nebyl sjednán. Součástí smlouvy byl sazebník poplatků. 5. Z výpisu o posouzení úvěruschopnosti bylo zjištěno, že k datu 20. 1. 2021 měla žalovaná uvést, že ve společné domácnosti žije s další osobou, její ověřený čistý měsíční příjem činí 36 000 Kč (žalovaná uvedla 25 000 Kč), výdaje činí 10 000 Kč měsíčně, disponibilní zdroje byly vypočteny částkou 14 500 Kč. 6. Z detailu pohybu – okamžité příchozí platby bylo zjištěno, že z účtu [bankovní účet] byla na účet žalobkyně převedena částka 1 Kč dne 20. 1. 2021. Z potvrzení o platbě bylo zjištěno, že žalobkyně převedla dne 20. 1. 2021 na specifikovaný účet částku 10 000 Kč. Výpisem ze specifikovaného účtu a dotazem na banku bylo zjištěno, že vlastníkem a disponentem předmětného účtu byla v rozhodném období, tedy od 20. 1. 2021 doposud, žalovaná, zároveň byla potvrzena transakce z účtu žalobkyně. 7. Z předžalobní výzvy k plnění ze dne 2. 8. 2021 včetně podacího lístku z téhož dne bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovanou k zaplacení částky 18 897,54 Kč do 3 dnů, výzva jí byla odeslána na adresu trvalého pobytu. 8. Z metodiky posuzování úvěruschopnosti soud neučinil skutková zjištění relevantní pro rozhodnutí ve věci. 9. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícímu skutkovému závěru. Žalobkyně dne 20. 1. 2021 převedla na účet ve vlastnictví žalované částku ve výši 10 000 Kč, jak bylo prokázáno uvedenými listinami a sdělením banky. K zaplacení dluhu žalobkyně žalovanou vyzývala upomínkou ze dne 2. 8. 2021 se stanovením splatnosti do 3 dnů. Pokud žalobkyně v řízení tvrdila, že účastnice uzavřely distančním způsobem skrze webové stránky žalobkyně smlouvu o úvěru, pak toto tvrzení nebylo v řízení prokázáno, neboť ani z listiny označené jako„ smlouva o spotřebitelském úvěru s postupným čerpáním“ ani z jiných listinných důkazů neplyne skutečnost, že mezi žalobkyní a žalovanou došlo k dohodě, na základě níž žalobkyně poskytla žalované finanční prostředky a žalovaná se zavázala tyto prostředky včetně dalších sjednaných dílčích nároků vrátit. Nebyl prokázán ani obsah tvrzené dohody, neboť pro případ písemného právního jednání zcela absentuje podpis žalované na předložených listinách, v případě jiné formy dohody není zřejmé, zda strany právně jednaly právě způsobem a v rozsahu zachyceným na předložených listinách. Skutečnost, že tyto listiny obsahují osobní údaje žalované, není dostatečnou evidencí jejího projevu vůle. 10. Žalobkyně se na jednání ve věci nedostavila a připravila se tak o možnost poučení o povinnosti doplnit tvrzení a označit důkazy k prokázání svých tvrzení, zejména že uzavřela smlouvu právě s žalovanou v tvrzeném rozsahu. Jak plyne z ustálené judikatury, poučení podle ust. § 118a o. s. ř. je poskytováno zásadně při jednání, přičemž lze po účastníkovi spravedlivě žádat, aby se takového jednání účastnil nebo aby v opačném případě nesl procesní následky své neúčasti. Soud není povinen poučení podle ust. § 118a o. s. ř. sdělovat účastníkovi jinak či odročovat kvůli tomuto jednání (viz rozsudek NS ze dne 24. 3. 2010, sp. zn. 28 Cdo 3665/2009). 11. Soud posoudil věc po právní stránce následujícím způsobem. 12. Na danou věc aplikoval zák. č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen„ o. z.“) a nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 910/2014 ze dne 23. července 2014 o elektronické identifikaci a službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce na vnitřním trhu (dále jen nařízení), vše ve znění účinném v době tvrzeného právního jednání. 13. Podle ust. § 2991 odst. 1,2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 14. Podle čl. 3 bodu 10 nařízení pro účely tohoto nařízení se rozumí„ elektronickým podpisem“ data v elektronické podobě, která jsou připojena k jiným datům v elektronické podobě nebo jsou s nimi logicky spojena, a která podepisující osoba používá k podepsání. 15. Podle ust. § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením (č. 351/2013 Sb.); neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 16. Zjištěný skutkový stav nelze právně zhodnotit ve smyslu uzavření jakékoli dohody mezi žalobkyní a žalovanou, ať už v písemné či ústní formě. Ve vztahu k písemně uzavřené smlouvě je zřejmé, že takovou smlouvu lze písemně uzavřít také prostřednictvím elektronických prostředků, podstatnou náležitostí je však elektronický podpis jednající osoby. Prostý elektronický podpis, v tomto případě tvrzený SMS kód, pak nezaručuje ani obsah podepsané listiny, ani identitu podepisující osoby. Tedy neprokazuje tvrzený obsah smlouvy, na kterém se strany údajně měli dohodnout, ani osobu jednajícího. Nadto nebylo v řízení prokázáno, že soudu předložená smlouva byla uzavřena a podepsána právě v daném znění, když z elektronického dokumentu neplyne žádné zabezpečení proti pozdějším změnám. Dostatečnou míru věrohodnosti těchto vlastností poskytuje pouze kvalifikovaný elektronický podpis. 17. Na druhou stranu bylo v řízení prokázáno, že žalobkyně převedla žalované na účet v jejím vlastnictví celkem částku 10 000 Kč, přičemž za stavu, kdy nebyl zjištěn žádný právní důvod této transakce, a žalovaná v řízení netvrdila, že by žalobkyni cokoli zaplatila ani neuplatnila žádnou jinou obranu, má žalobkyně podle ust. § 2991 o. z. právo na vrácení těchto prostředků jakožto vzniklého bezdůvodného obohacení. V řízení bylo prokázáno obohacení na straně žalované, úbytek majetku na straně žalobkyně a kauzální nexus. Soud proto rozhodl tak, že žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 10 000 Kč, ve zbývajícím rozsahu žalobu zamítl. 18. Nárok žalobkyně na přiznání úroku z prodlení soud posoudil jako částečně důvodný. Zákonný úrok z prodlení je důvodný od 10. 8. 2021, a to pouze v rozsahu přiznané částky. V případech bezdůvodného obohacení je pro určení splatnosti vydat bezdůvodné obohacení rozhodné doručení výzvy k vydání bezdůvodného obohacení, popř. uplynutí lhůty, která je v této výzvě uvedena (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 32 Cdo 4179/2007). Takovou výzvu žalobkyně odeslala žalované dne 2. 8. 2021 s určením data splatnosti do 3 dnů. Za použití domněnky doby dojití dle § 573 o. z. zásilka došla žalované třetí pracovní den po odeslání, tj. 5. 8. 2021, splatnost tudíž nastala dne 9. 8. 2021 a od následujícího dne je žalovaná v prodlení. Žalobkyni tak vzniklo vedle práva na zaplacení bezdůvodného obohacení také právo na úrok z prodlení dle ust. § 1968 o. z. ve spojení s § 1970 o. z. a nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Nad rámec přiznaného byl úrok z prodlení zamítnut. 19. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení ve větším rozsahu úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 503 Kč, přičemž tato částka představu