224 C 179/2022-26 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobkyně se u zdejšího soudu domáhala zaplacení shora uvedené částky s odůvodněním, že žalovaná dne 15. 6. 2021 v 15:00 hod v [anonymizováno], v ulici [ulice], [adresa] napadla pojištěnce VZP [příjmení] [jméno] [příjmení], narozeného 18. 1. 1986 a to tím, že mu roztrhla tričko a pěstí své ruky ho udeřila do jeho levé tváře a ucha. Jmenovaný byl ošetřen v Oblastní nemocnici [obec] na oddělení chirurgie a neurologie. Žalobkyně v souvislosti s léčením uhradila zdravotnickému zařízení částku 1 667 Kč, žalovaná však náhradu poskytnutého plnění žalobkyni nezaplatila, ačkoli k tomu byla výzvou ze dne 20. 10. 2021 vyzvána. 2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila, stejně tak se nevyjádřila ani k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, ačkoli byla poučena, že v opačném případě bude soud předpokládat, že s takovým postupem souhlasí. Proto soud se souhlasem žalobkyně věc rozhodl podle § 115a o. s. ř. bez jednání na základě předložených listinných důkazů. 3. Pokud jde o výši poskytnutého plnění, vycházel soud z vyúčtování zdravotní péče k náhradě za léčení a rozpisu plateb k náhradě za léčení za dobu léčení. Z těchto listin je zřejmé, že žalobkyně zaplatila za léčení poškozeného požadovanou částku 1 667,08 Kč. 4. Jak dále vyplývá z výzvy k zaplacení nákladů ze dne 15. 6. 2021, byla žalovaná k zaplacení částky 1 667,08 Kč vyzvána ve lhůtě do 15 dnů ode dne doručení této výzvy. Dle doručenky se předmětná výzva dostala do dispoziční sféry žalované dne 26. 10. 2021 (datum oznámení uložení zásilky), žalovaná si zásilku v úložné lhůtě nepřevzala. Žalovaná netvrdila, a ani jinak to v řízení nevyšlo najevo, že by dluh zaplatila, proto soud vycházel z toho, že dluh trvá. 5. Ze shora uvedených skutkových zjištění soud učinil následující závěr. Žalovaná dne 15. 6. 2021 způsobila poškozenému otřes mozku a povrchní poranění vlasové části hlavy, když ho udeřila pěstí do oblasti levé tváře a ucha. Zranění si vyžádalo lékařskou péči, kterou žalobkyně, jako zdravotní pojišťovna poškozeného, uhradila z veřejného zdravotního pojištění v částce 1 667,08 Kč. Žalovaná na toto plnění z pojištění žalobkyni dosud nic neuhradila, ačkoliv k tomu byla dne 20. 10. 2021 vyzvána a tato výzva se dne 26. 10. 2021 dostala do její dispoziční sféry. 6. Podle § 55 odst. 1 zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění má příslušná zdravotní pojišťovna právo na náhradu škody vůči třetím osobám, jestliže vynaložila náklady na péči hrazenou ze zdravotního pojištění v důsledku jejich zaviněného protiprávního jednání vůči osobám účastným zdravotního pojištění. Tato náhrada je příjmem fondů zdravotní pojišťovny. 7. Dle ustanovení § 2910 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“) vyžadují-li to okolnosti případu nebo zvyklosti soukromého života, je každý povinen počínat si při svém konání tak, aby nedošlo k nedůvodné újmě na svobodě, životě, zdraví nebo na vlastnictví jiného. 8. Dle ustanovení § 2910 o.z. škůdce, který vlastním zaviněním poruší povinnost stanovenou zákonem a zasáhne tak do absolutního práva poškozeného, nahradí poškozenému, co tím způsobil. Povinnost k náhradě vznikne i škůdci, který zasáhne do jiného práva poškozeného zaviněným porušením zákonné povinnosti stanovené na ochranu takového práva. 9. Dle ustanovení § 2911 o.z. způsobí-li škůdce poškozenému škodu porušením zákonné povinnosti, má se za to, že škodu zavinil z nedbalosti. 10. Dle ustanovení § 2960 o.z. škůdce hradí též účelně vynaložené náklady spojené s péčí o zdraví poškozeného, s péčí o jeho osobu nebo jeho domácnost tomu, kdo je vynaložil; požádá-li o to, složí mu škůdce na tyto náklady přiměřenou zálohu. 11. S ohledem na výše uvedená skutková zjištění a citovaná zákonná ustanovení není o nároku žalobkyně pochyb. Žalovaná svým jednáním (které soud nijak nekvalifikuje z pohledu trestního práva) porušila povinnost počínat si tak, aby předcházela vzniku škody a v důsledku tohoto jednání vznikla poškozenému poranění, na jejichž léčbu žalobkyně byla povinna plnit z veřejného zdravotního pojištění. Příčinná souvislost mezi jednáním žalované, vznikem poranění a vzniku nákladů na jeho léčbu, je zcela zjevná. Vzhledem k tomu, že péči z titulu zdravotního pojištění za poškozeného coby svého pojištěnce hradila žalobkyně, vznikl jí tzv. regresivní nárok vůči žalované škůdkyni. Jelikož ta na její výzvu ničeho neuhradila, je podaná žaloba důvodná jak co do jistiny, tak co do žalobkyní požadovaného úroku z prodlení. Nárok žalobkyně na úrok z prodlení plyne z ustanovení § 1970 o.z., dle kterého po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Samotná výše úroku z prodlení je stanovena nařízením vlády č. 351/2013 Sb.. 12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 300 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 900 Kč představující 300 Kč za každý ze tří úkonů dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky. Soud akceptoval argumentaci žalobkyně, že vzhledem k nutnosti odborného posouzení a specifikace zdravotní péče hrazené v příčinné souvislosti s jednáním žalované, nelze věc podle § 2 odst. 1 citované vyhlášky mít za rozhodnutí o návrhu podaném na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž účastníkem ve skutkově i právně obdobných věcech (zjevně pak nejde ani o případ podle odst. 2 citovaného rozhodnutí, které dopadá na věci výkonu rozhodnutí a exekučního řízení).