224 C 281/2021 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobkyně se u zdejšího soudu domáhala zaplacení částky [částka] s příslušenstvím s odůvodněním, že její právní předchůdkyně, společnost [právnická osoba], IČO [číslo], uzavřela se žalovanou dne [datum] prostřednictvím prostředků elektronické komunikace smlouvu o úvěru, na základě které poskytla žalované na její bankovní účet č. [bankovní účet] úvěr ve výši [částka], žalovaná se zavázala finanční prostředky spolu s poplatkem za uzavření úvěru [částka] vrátit do 20 3. 2016, což neučinila, přestože byla o zaplacení upomínána. Smlouva byla uzavřena po registraci žalované na webových stránkách [webová adresa], po prověření úvěruschopnosti skrze lustrace v databázích ISIR, [příjmení], CRKI a BRKI. Žalobkyně, na kterou byla pohledávka za žalovanou postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum], tak požaduje zaplacení dlužné jistiny ve výši [částka], poplatek za uzavření úvěru [částka] a zákonný úrok z prodlení z dlužné částky ode dne následujícího po splatnosti úvěru, tj. od [datum] 2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila, stejně tak se nevyjádřila ani k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, ačkoli byla poučena, že v opačném případě bude soud předpokládat, že s takovým postupem souhlasí. Proto soud se souhlasem žalobkyně věc rozhodl podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále „o. s. ř.“) bez jednání na základě předložených listinných důkazů, v souladu s § 156 odst. 1 věta prvá o.s.ř. byl rozsudek vyhlášen veřejně dne [datum]. 3. Žalobkyně k důkazu předložila listinu nazvanou„ Smlouva o spotřebitelském úvěru [číslo]“, ta však nebyla žalovanou podepsána. Pro zachování písemné formy by musela být opatřena elektronicky uznávaným podpisem, tak tomu v tomto případě nebylo, o písemnou smlouvu se tedy nejednalo. Ani jinak uzavření úvěrové smlouvy tvrzeného obsahu právě se žalovanou žalobkyně neprokázala, pouhé tvrzení o elektronicky uzavřené smlouvě po registraci žalované v systému právní předchůdkyně žalobkyně na webových stránkách [webová adresa] není dostatečným důkazem, uzavření smlouvy tvrzeného obsahu neprokazuje ani uvedení osobních údajů žalované na předložených listinách, přičemž k těmto údajům má přístup prakticky kdokoli. 4. Vzhledem k uvedenému tak soud předmětnou úvěrovou smlouvu posoudil jako absolutně neplatnou. Z předložené smlouvy ani jiných důkazů navíc nevyplynulo, že by právní předchůdkyně žalobkyně jakýmkoli způsobem zkoumala schopnost žalované jakožto spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, k prokázání takového jednání nebyly předloženy ani žádné důkazy, žalobkyně, respektive její předchůdkyně, tudíž nedostála povinnosti stanovené jí zákonem č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru. 5. Podle potvrzení o provedené platbě byla na bankovní účet č. [bankovní účet] dne [datum] převedena částka [částka]. 6. Dotazem na banku soud zjistil, že na tento účet byla dne [datum] z účtu právní předchůdkyně žalobkyně převedena částka [částka]. 7. Žalobkyně upomínala žalovanou o zaplacení předžalobní výzvou ze dne 13 4. 2021, kterou jí odeslala téhož dne na adresu trvalého pobytu, jak bylo prokázáno výzvou a kopií podacího lístku. Lhůtu ke splnění stanovila do tří dnů. 8. Smlouvou o postoupení pohledávek uzavřenou dne [datum] mezi společností [právnická osoba] a žalobkyní včetně oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum] bylo prokázáno postoupení pohledávky za žalovanou na žalobkyni, o čemž byla žalovaná informována. 9. Z ostatních předložených listin (formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru) soud také nezjistil odlišné skutečnosti svědčící pro opačný právní závěr. 10. Podle § 9 odst. 1 zák. č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru je věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Od [datum] je v účinnosti i další část tohoto ustanovení, podle něhož věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. Jedná se o neplatnost absolutní, k níž je soud povinen přihlédnout z moci úřední. 11. Dle ustálené judikatury (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn.: 32 Odo 1726/2006) je výrazem posouzení úvěruschopnosti věřitele verifikovat si údaje poskytnuté potenciálním dlužníkem nejenom např. vyžádáním si potvrzení o příjmu, ale ověřením si tvrzení z veřejně přístupných registrů a následně na základě verifikovaných údajů vyhodnotit schopnost dlužníka úvěr splatit, když zákonem chráněným zájmem není jenom ochrana spotřebitele před nepříznivými důsledky platební neschopnosti, ale i ochrana společnosti jako celku před negativními dopady předluženosti jejích členů v podobě navýšení přímých a nepřímých sociálních výdajů. Ze žalobkyní předložených důkazů nevyplynulo, že by u žalovaného ověřovala s odbornou péčí schopnost spotřebitele úvěr splácet. 12. Zákon o spotřebitelském úvěru jako předpis speciální má přednost před obecnou úpravou obsaženou v občanském zákoníku. Ustanovení § 9 zákona o spotřebitelském úvěru pak sankcionuje porušení povinnosti posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr sankcí absolutní neplatnosti smlouvy, přičemž k absolutní neplatnosti je soud povinen přihlížet z úřední povinnosti Zároveň v případě absolutní neplatnosti právního jednání nepřichází moderace soudem vůbec v úvahu, jako by tomu bylo u případů relativní neplatnosti. Dle ustanovení § 133 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“) má soud za prokázánu skutečnost, pro kterou je v zákoně stanovena domněnka, jež připouští důkaz opaku, pokud v řízení nevyšel najevo opak. V řízení však nebylo prokázáno, že by žalobkyně u žalovaného ověřovala s odbornou péčí schopnost úvěr splácet, ačkoli jí to zákon pod sankcí absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy ukládá. 13. Za dané situace soud věc posoudil podle § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), dle kterého musí ten, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Žalobkyně neprokázala, že by úvěrová smlouva byla uzavřena v tvrzeném rozsahu a právě se žalovanou, tato nebyla jakýmkoli způsobem opatřena podpisem žalované. V řízení však bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla na účet ve vlastnictví žalované peněžní prostředky v celkové částce [částka]. Nárok žalobkyně, na kterou byla pohledávka za žalovanou postoupena ve smyslu § 1879 o. z., byl uznán za oprávněný a žalované byla ve výroku I rozsudku uložena povinnost zaplatit žalobkyni tuto částku z titulu bezdůvodného obohacení na její straně. 14. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Soud tudíž přiznal žalobkyni také úroky z prodlení z částky [částka] ve výši dané nařízením vlády č. 351/2013 Sb., od [datum], přičemž vyšel z toho, že žalovaná byla žalobkyní k zaplacení vyzvána předžalobní upomínkou odeslanou dne [datum] do tří dnů, za použití domněnky doby dojití dle § 573 o. z., upomínka byla žalované doručena [datum], od [datum], je tak žalovaná v prodlení. 15. Co do úroku z prodlení nad rámec přiznaného byla žaloba s ohledem na neprokázání uzavření úvěrové smlouvy právě se žalovanou zamítnuta. 16. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce [částka], přičemž tato částka představuje 62,64 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 81,32 % a úspěchu žalované v rozsahu 18,68 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce [částka] a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši [částka] sestávající z částky [částka] za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po [částka] dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky [částka] ve výši [částka].