225 C 122/2022 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobkyně se proti žalovanému domáhala zaplacení shora uvedené částky s odůvodněním, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost [právnická osoba] (dále jen„ právní předchůdkyně“) uzavřela s žalovaným dne 29. 4. 2016 smlouvu [číslo] na základě které žalovanému poskytla zápůjčku 16 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit spolu s poplatkem 13 698 Kč v 60 týdenních splátkách. Ve smlouvě byl sjednán úrok v sazbě 27 % ročně. Před uzavřením smlouvy zkoumala právní předchůdkyně úvěruschopnost žalovaného tak, že ověřila jeho platební morálku z úvěrových registrů BRKI, NRKI a SOLUS, kde žalovaný neměl žádný negativní záznam. Dále jej prověřila ve své interní databázi, insolvenčním rejstříku a databázi neplatných dokladů. Zkoumala též příjmy žalovaného, u nichž vyšla z informací poskytnutých žalovaným, které její vázaný zástupce ověřil oproti žalovaným předloženým dokumentům. K posouzení úvěruschopnosti žalobkyně odkázala mj. na rozhodnutí Nejvyššího soudu, z nichž dovozuje, že postačuje posouzení příjmů a výdajů žalovaného na základě statistických dat a matematických modelů. Žalovaný dosud na dluh uhradil celkem 19 949,04 Kč. Splátky však nehradil řádně a včas. Žalobkyně proto nyní žádá jistinu 6 693,33 Kč, poplatek za poskytnutí a správu zápůjčky 3 055,63 Kč a úrok ve výši 27 % ročně z částky 6 693,33 Kč od 18. 3. 2022 do zaplacení. Pohledávka ze smlouvy byla dne 1. 2. 2022 postoupena na žalobkyni, což právní předchůdkyně žalovanému oznámila spolu s výzvou k zaplacení dluhu do 17. 3. 2022. Žalobkyně dále požaduje úrok z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 6 693,33 Kč od 18. 3. 2022 do zaplacení. 2. Žalovaný uvedl, že uhradil další částky, které nebyly zohledněny žalobkyní v žalobě. 3. Soud zjistil následující skutečnosti. 4. Žalovaný a právní předchůdkyně podepsali dne 29. 4. 2016 smlouvu o zápůjčce [číslo] kterou se právní předchůdkyně zavázala poskytnout žalovanému zápůjčku 16 000 Kč a žalovaný se zavázal ji vrátit a zaplatit úrok 2 832 Kč, poplatek 3 986 Kč za administrativní činnost a poplatek za hotovostní režim splátek 6 880 Kč, v 60 týdenních splátkách po 493 Kč. Žalovaný zvolil bezhotovostní režim, při němž mu byla zápůjčka vyplacena na bankovní účet. 5. Žalovaný před uzavřením této smlouvy vyplnil a podepsal zákaznickou kartu, ve které uvedl, že žádá o zápůjčku 16 000 Kč, bydlí se spolubydlícím, je rozvedený, má dvě vyživovací povinnosti a pracuje na plný úvazek, právní předchůdkyni splácí 4 000 Kč měsíčně. Má čistý měsíční příjem 30 000 Kč a odhadované měsíční výdaje 20 500 Kč. Žalovaný měl předložit potvrzení o příjmu, na základě kterého byly údaje o žalovaném ověřeny zástupkyní právní předchůdkyně [jméno] [příjmení]. Ze zákaznické karty neplyne, že by žalovaný byl prověřen v registrech BRKI, NRKI a SOLUS, interních registrech právní předchůdkyně či insolvenčním rejstříku. 6. Dále žalobkyně předložila výstup z Centrální evidence exekucí, jímž chtěla prokázat, že v době poskytnutí zápůjčky prověřovala žalovaného i v této databázi, ovšem podle data uvedeného na výpisu došlo k ověření nikoli před poskytnutím zápůjčky (duben 2016), ale až dne 14. 9. 2022, tedy již za běhu soudního řízení. 7. Dopisem ze dne 1. 2. 2022 právní předchůdkyně oznámila žalovanému postoupení pohledávky z výše uvedené smlouvy o zápůjčce na žalobkyni. Dopisem ze dne 10. 2. 2022 žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu ze smlouvy do 17. 3. 2022. 8. Z bilance plateb bylo zjištěno, že žalovaný na svůj dluh hradil do 17. 12. 2021 (včetně) celkem částku 19 949,04 Kč. 9. Soud pro nadbytečnost neprovedl důkaz žalobkyní předloženými soudními rozhodnutími, neboť nebyly navrženy k prokázání žádných skutečností (a ani z nich pro tuto věc žádná skutková zjištění vyplynout nemohou), nýbrž toliko podporují právní argumentaci žalobkyně. Smyslem dokazování je zjištění skutkového stavu, a nikoliv výklad právních předpisů, který spadá do právního posouzení věci. Nadbytečným soud shledal i důkaz výpovědí [jméno] [příjmení] (včetně výpisu z živnostenského rejstříku dokládajícího, že se jedná o vázanou zástupkyni právní předchůdkyně), neboť pouhá svědecká výpověď (oproti předložení listin údajně ověřovaných vázanou zástupkyní) nemůže být dostatečným důkazem k prokázání řádného a s odbornou péčí prováděného zkoumání úvěruschopnosti právní předchůdkyní. 10. Soud posoudil věc po právní stránce následujícím způsobem. Na danou věc aplikoval zákon č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen„ občanský zákoník“) a zákon č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru ve znění ke dni uzavření dohody (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“). 11. Podle § 2390 občanského zákoníku přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 12. Podle § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů, je odborná péče úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti. 13. Podle § 1 věta druhá zákona o spotřebitelském úvěru se spotřebitelským úvěrem rozumí odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo přislíbená spotřebiteli věřitelem, nebo zprostředkovatelem. 14. Podle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. 15. Dle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 16. Podle § 1727 občanského zákoníku, každá z několika smluv uzavřených při témže jednání nebo zahrnutých do téže listiny se posuzuje samostatně. Plyne-li z povahy několika smluv nebo z jejich účelu známého stranám při uzavření smlouvy, že jsou na sobě závislé, je vznik každé z nich podmínkou vzniku ostatních smluv. Zánik závazku z některé z nich bez uspokojení věřitele zrušuje ostatní závislé smlouvy, a to s obdobnými právními účinky. 17. Soud na jednání žalobkyni poučil ve smyslu § 118a odst. 3 o. s. ř. o tom, že nemá ve vztahu k posouzení úvěruschopnosti žalovaného její tvrzení za dostatečná a prokázaná, avšak žalobkyně žádná další tvrzení neuvedla a důkazy neoznačila. Své břemeno důkazní tedy neunesla (§ 101 odst. 1 písm. a) a b) a § 120 odst. 1 o. s. ř.). Nelze tedy než uzavřít, že nedostála povinnosti s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost žalovaného v rozporu s § 9 zákona o spotřebitelském úvěru. Na základě takového nedostatečného posouzení nemohla mít právní předchůdkyně bez důvodných pochybností za to, že žalovaný bude schopen spotřebitelský úvěr splácet. Jelikož právní předchůdkyně spotřebitelský úvěr žalovanému v rozporu s tímto ustanovením i přesto poskytla, je smlouva o zápůjčce absolutně neplatná, včetně ujednání o úroku, smluvních pokutách, poplatcích, nákladech spojených s prodlením žalovaného a splatnosti. 18. Neplatnost právního jednání, ke které soud přihlédl z úřední povinnosti, pak postihuje všechna ujednání svou povahou neoddělitelná od smlouvy o úvěru, tedy postihuje také ujednání o úroku, poplatcích a dalších plněních (§ 1727 občanského zákoníku). 19. Ve vztahu k zápůjčce daná věc nelze posoudit ani podle ustanovení občanského zákoníku týkajících se bezdůvodného obohacení, neboť právní předchůdkyně poskytla žalovanému částku ve výši 16 000 Kč a žalovaný uhradil celkem nejméně 19 949,04 Kč. Na straně právní předchůdkyně, popř. žalobkyně tedy nedošlo ke zmenšení aktiv, a tak soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. 20. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 151 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, neboť úspěch v řízení je na straně žalovaného, který náhradu nákladů řízení nepožadoval.